9°C
Nikde jinde v Česku není k vidění najednou pět dívek, jak se u kovadliny ohánějí kladivy. „Škol pro umělecké kováře je u nás celkem deset. Nevím, že by ale měly kovářky jako my. Pravidelně jezdíme na setkání a nikdy tam nikdo žádnou dívku nepřivezl,“ uvedl ředitel Zdeněk Tauchen.
A co láká křehké dívky stát se kovářkou? „Nehodlala jsem skončit v kanceláři, chci pracovat rukama a dělat si sama na sebe,“ řekla Kateřina Slámová (16). Její spolužačka se ke kovařině dostala přes kluky.
„S mámou jsme prodávaly na trzích pletené věci. Vedle měli stánek kluci s kovářskými výrobky. A ti mě přivedli na myšlenku stát se kovářkou,“ svěřila se Simona Holá (17). „Nejdříve jsem chtěla být sklářkou, ale pak ale vyhrála kovařina,“ řekla Linda Novotná (19).
Kovářky nemohou být bábovky
A jak křehké dívky zvládají tohle chlapské řemeslo? Drobná Kateřina říká, že se není čeho bát. „Nejdříve jsem měla obavy z toho, jestli vůbec uzvednu velké kladivo. To ale bylo bez problémů. Pak jsem si říkala, jestli vůbec vydržím celou šichtu s ním makat. První dni jsem byla úplně vyřízená. Ale teď to zvládám v pohodě a nemusím chodit ani do fitka,“ řekla.
Kovářské řemeslo není pro každou holku a ty nemohou být žádné bábovky. „Nesmí vám třeba vadit, že děláme v horku. U výhně to pořádně topí, když železo nahříváte. A pak, když do něj ještě bušíte kladivem, to se pořádně zapotíte,“ směje se Simona Holá.
Jsou šikovnější než kluci
Křehké holky se učí vyrábět mříže, kovové plastiky, svícny, krbové nářadí či repliky historických zámků. A práce jim jde pořádně od ruky. Mnohdy lépe než jejich mužským protějškům. „Často jsou šikovnější, pracovitější, mají lepší představivost a lépe navrhují věci, které ztvárňují a vyrábějí,“ vysvětil Tauchen.
„Žádné ohledy na holky nebereme. Dělají stejnou práci jako kluci. Zohledňujeme jen to, kolik mohou holky zvedat. Na to jsou zákonem stanovené limity. Jinak se kovařině učí stejně jako hoši. Dělají s malým i velkým kladivem, pak i na bucharech,“ řekl mistr Jiří Wallner.
Dříve byla řemesla rozdělená pro chlapce a dívky. Dnes už tomu tak není. „Všechny obory jsou nabízené jak pro chlapce, tak i pro děvčata. Proto se stalo, že i na ryze mužská řemesla se hlásí dívky. Neumím ale vysvětlit, proč jich u nás máme tolik,“ uvedl Tauchen.
Kovářky mají jasno – řemeslo je bude živit
A co by děvčata chtěla po složení závěrečné odborné zkoušky z kovářství dělat? Zůstanou u černého řemesla? „Založím si živnost a budu pracovat jako kovář. Chci dělat sama na sebe,“ má jasno Kateřina Slámová.
Stejně mluví i její spolužačka. „Nechám se zaměstnat u uměleckého kováře a budu sbírat zkušenosti. Když to nevyjde, půjdu dělat svářeče,“ říká Simona Holá.
Jedna z dívek bere kovářství jako odrazový můstek pro jí vysněné zaměstnání. „Udělám si ještě specializaci podkovářství. A budu se tomu věnovat. Podkováři se dnes platí zlatem a dají se tam vydělat dobré peníze,“ míní Linda Novotná.
Dvě další spolužačky Johana Melchrová (17) a Tereza Anderlová (17) berou kovařinu jako předstupeň Vysoké umělecké školy. Jejich obor je totiž ukončený maturitou.
