9°C
Fridrich Falcký se narodil jako syn falckého kurfiřta v bavorském Ambergu roku 1596. Odmalička do něj byly kladeny velké naděje. Coby člen významného německého rodu se dokonce oženil s anglickou princeznou Alžbětou, díky čemuž jeho prestiž výrazně narostla. Spolu s ní i ambice, kvůli kterým vsadil vše - a vše také prohrál.
Vládcem Čech i Prahy na jeden rok
Když v roce 1618 začalo třetí pražskou defenestrací české stavovské povstání, stal se Fridrich Falcký jedním z vážných uchazečů o trůn. Čeští stavové si jej nakonec v listopadu 1619 za svého krále skutečně zvolili, čímž sesadili tehdejšího vladaře Ferdinanda II.
Fridrichovo kralování v Čechách trvalo krátkou dobu. Sídlil přímo na Pražském hradě v tzv. Novém královském paláci, kde je dnes i kancelář prezidenta republiky. V letech 1619-1620 palác vypadal před barokní rekonstrukcí v 18. století zcela jinak.
Fridrich se rád vyskytoval v královském letohrádku Hvězda, kde se rád proháněl na koních. V Letohrádku královny Anny pro změnu s oblibou pořádal slavnosti, které mu dávaly zapomenout na těžkou politickou situaci, do které se vlastním přičiněním dostal.
Veliké plány měl Fridrich s rozestavěnou katedrálou sv. Víta. Protože byl kalvinista, nevyhovovala mu bohatá katolická výzdoba, proti které kalvinisté brojili. Tu proto kázal odstranit, k nelibosti pražských občanů, aby tolik nebila do očí. Interiér katedrály tehdy nakrátko „zdobila″ střízlivá kalvinistická výzdoba. Výraznějším předělávkám zabránilo jeho sesazení.
Král v koncích
Fridrichovy naděje na královský titul se rozplynuly rok po korunovaci. Neubránil Čechy před vpádem vojsk Ferdinanda II. a tzv. Katolické ligy. Definitivní tečku za jeho panováním učinila bitva na Bilé hoře 8. listopadu 1620. Ještě během ní prchl z Prahy a následně z Čech. Více se již nevrátil.
Zanedlouho přišel ve třicetileté válce i o Falcké kurfiřtství a jiná území a byl nucen žít doživotně v exilu. V něm také, jako ještě poměrně mladý, pln síly a odhodlání zvrátit svou zoufalou životní situaci, zemřel na morovou chřipku. Stalo se tomu tak v Mohuči ve věku 36 let. Ačkoliv za dobu svého panování nestihl Čechám vtisknout trvalejší odkaz, jeho jméno bude pravděpodobně navždy chováno v paměti v souvislosti s „králem, který panoval jen jednu zimu″.
