7°C
Lednové prezidentské volby se blíží a stále se ozývá otázka, jestli je stávající prezident Miloš Zeman zdravotně způsobilý vykonávat svou funkci i v dalším období. Někteří jsou dotčeni tím, že prezident detaily o svém zdravotním stavu tají. Na veřejnost vypouští zprávy o tom, že ho sužuje jen neuropatická noha a cukrovka se dostala do normálu, zatímco jiní tvrdí, že snad dokonce trpí rakovinou. Historie však ukazuje, že Miloš Zeman rozhodně není prvním prezidentem, kterého trápí zdravotní problémy. Snaha ututlat je ovšem byla někdy fatální!
Nemoc a smrt na Hradě: Zdravotní lapálie prezidentů od Masaryka po Zemana
1.Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937, †87)
Nemoc se nevyhýbá nikomu, a zvlášť ne starším lidem.Dokonce i »prezident osvoboditel« Tomáš Garrigue Masaryk trpěl četnými zdravotními neduhy. Ty ale i kvůli složité politické situaci, v níž se nacházel, jeho blízcí před veřejností přísně tajili, a to někdy až s absurdními vysvětleními.
Když v roce 1934 počtvrté kandidoval na prezidentský post, už to nebyl onen vzpřímený muž, který se rád nechával fotografovat na koni. Trpěl ztrátou orientace, necítil nohu, ruku, byl roztržitý.
Mohla za to jeho první prodělaná mozková příhoda. Aby toho nebylo málo, začal také špatně vidět. Jeho tehdejší lékař, mimochodem gynekolog, Adolf Maixner, zdravotní neduhy pro veřejnost vysvětlil dodnes vysmívaným odůvodněním, že pan prezident moc četl a psal, proto špatně vidí a bolí ho ruka.
Kvůli problémům s psaním se dokonce tajně používalo razítko s podpisem prezidenta Masaryka, protože vlastního autogramu už nebyl schopen. Když skládal Masaryk slib, který vysílal Československý rozhlas, měla i veřejnost možnost poznat, že je s »tatíčkem« něco v nepořádku...
Při pronášení slibu měl výpadky a spolupracovníci mu museli napovídat, což bylo v přenosu slyšet. Málem pak neodešel po svých. Přestal brát audience a uchýlil se do ústraní. V polovině prosince 1935 pak abdikoval. „Nebudu dělat figuranta,“ řekl svému synu Janovi a nejbližšímu spolupracovníkovi Edvardu Benešovi.
Necelé dva roky prožil na zámku v Lánech a v září 1937 jej v 87 letech postihla poslední mozková příhoda, po níž upadl do kómatu a v přítomnosti celé rodiny zemřel. V posledních chvílích jej prý trápily návaly agresivity vyplývající z absolutní bezmocnosti.
2.Edvard Beneš (1884 – 1948, †64)
Příběh prezidentování Edvarda Beneše je příběhem osobní tragédie. V Československu zuřila válka. Vzduchem sice nelítaly kulky, ale komunisté pod vedením Klementa Gottwalda ovládali čím dál tím víc klíčových funkcí ve státě. A věrný demokrat a masarykovec, prezident Edvard Beneš, byl v životní fázi, kdy mu na skutečný vzdor nezbývaly síly.
Už roku 1936, kdy byl zvolen prezidentem, britské noviny otiskly zprávu, že Beneš trpí srdeční chorobou a má v úmyslu odstoupit. Státníka to nesmírně naštvalo, rozhodl se ale upravit režim. Kvůli vynucenému exilu do Británie roku 1938 se navíc podle dostupných pramenů zhroutil fyzicky i psychicky.
Do Československa se těšil, vrátil se ale do země, kterou čekaly velké změny. I kvůli stresu trpěl silnými migrénami, omdléval a měl problémy s chůzí. A v době, kdy probíhala klíčová jednání s Gottwaldem, Benešovu relativní »krotkost« mohla způsobit silná sedativa.
Teprve třiašedesátiletý prezident musel chodit o holi, měl problémy s řečí a také silně slinil. Zkrátka fyzická schránka, která bohužel nevykazovala znaky velikosti a síly.
Poté, co prohrál s komunisty i v boji proti »jejich« nové ústavě, abdikoval a předal žezlo Gottwaldovi. Stáhl se do svého milovaného Sezimova Ústí, kde roku 1948 v 64 letech zemřel. Lékařská zpráva konstatovala kornatění mozkových cév a poškození tepen srdce a aorty.
Jak nemoc, tak vypjatá politická situace, která jej poškozovala nejvíc, tudíž z Beneše pro některé udělala tragickou figuru, která neměla sílu na vzdor. „Tento muž potřeboval klid, aby zápolil se svou nemocí. Místo toho se ocitl uprostřed tragédie,“ napsal o něm Ferdinand Peroutka.
3.Emil Hácha (1872 – 1945, †72)
Ani Emil Hácha vyloženě nepřekypoval zdravím. Respektovaný právník ve zralém věku byl dotlačen do role prezidenta Československa poté, co Beneš v roce 1938 kvůli mnichovskému diktátu abdikoval a emigroval. I jeho ale tragicky poznamenala nemoc v kombinaci s dobou.
Nacisté si z něho udělali figurku, s níž nakládali, jak se jim zlíbilo – pod jejich vlivem uznal vznik Protektorátu Čechy a Morava – zatímco on doufal, že klidnou silou zmírní jejich brutální zásahy do životů lidí. Marně.
Jako nemocný a apatický člověk, trpící arteriosklerózou, senilitou a řadou psychických problémů, se uchýlil do lánského zámku a přestal komunikovat s exilovou Benešovou vládou. V květnu roku 1945 ho komunisté nechali zatknout. Zemřel za necelé dva měsíce ve vězeňské nemocnici na Pankráci.
4.Rudá garda na Pražském hradě
Doba komunistického režimu s sebou přinesla celou řadu všelijakých pohlavárů. A někteří byli skutečně obávanými postavami. Největší tyran? Bezpochyby Klement Gottwald (1896 – 1953, †56). A poté, co si s ním země užila mimo jiné i politické monstrprocesy a násilnou kolektivizaci, byl jeho způsob skonu pro některé doslova delikatesou.
Roku 1953 se Gottwald vrátil ze Stalinova pohřbu. Po přistání si stěžoval, že mu není dobře, prý chřipka. Chyba! Prasklá výduť na aortě ho o dva dny později stála život. Velkým tajemstvím ale bylo, že trpěl syfilidou, a ještě větším, že jeho závislost na alkoholu byla přímo sovětská.
Historici jej občas dokonce popisují jako vyděšenou trosku, která některé z nejhorších příkazů podepsala, protože jej poradci opili do němoty a lejstro mu podstrčili. Po Gottwaldovi byl druhý rudý vůdce, který zemřel ve funkci, Antonín Zápotocký (1884 – 1957, †72). »Prezidenta spisovatele« skolil ve dvaasedmdesáti letech infarkt.
Kvůli několika mozkovým příhodám a plicní embolii dokonce abdikoval Ludvík Svoboda (1895 – 1979, †83), ač údajně na své roli lpěl a odejít nechtěl. V roce 1975 nakonec ustoupil a umetl cestičku Gustávu Husákovi (1936 – 1991, †78). Ani ten nebyl navzdory 14letému funkčnímu období zdravý jako řípa. Moc kouřil, měl cukrovku a musel na tehdy dost komplikovanou operaci šedého zákalu.
5.Václav Havel (1936 – 2011, †75)
Právě u Havla, prvního porevolučního prezidenta Československa, a pak i samostatné České republiky, se prolomila barikáda mlčení. Jeho lékařské konzilium svolávalo tiskové konference, kde vysvětlovalo, jakým procedurám ho podrobilo, otevřená byla v této věci i jeho druhá manželka Dagmar (64), která mu dle slov mnohých přátel péčí zachránila život.
Změnu přístupu vysvětlil Havlův někdejší mluvčí a odborník na etiketu Ladislav Špaček. „Když pan prezident Havel poprvé vážně onemocněl s karcinomem plic, bylo to jeho přání, aby veřejnost věděla, jak je na tom. Já jsem tehdy svolal tiskovou konferenci, na které byl i profesor Pavel Pafko, a ještě než se pan prezident probral z narkózy, veřejnost věděla, jak operace dopadla. Já jsem se ho ještě před tím ujišťoval, jestli to myslí vážně, jestli by neměl o výsledku operace vědět jako první on, ale řekl mi, že to není podstatné,“ řekl Špaček.
Dodal, že šlo i o další způsob, jak udělat čáru za starými pořádky, kdy o zdraví papalášů mlčelo. Seznam Havlových hospitalizací a operací, z nichž nejsledovanější bylo Špačkem zmíněné odstranění poloviny pravé plíce postižené zhoubným nádorem roku 1996, by ani nebylo možné otisknout.
Zdraví mu podlomilo komunistické věznění a také fakt, že byl většinu svého života velmi silným kuřákem. Posledních několik týdnů života - to už dávno nebyl prezidentem - strávil zesláblý na svém oblíbeném Hrádečku, kde se o něho staraly sestry boromejky, a v prosinci roku 2011 zemřel ve věku 75 let.
VIDEO: Zázrak? Zeman tvrdí, že mu „odešla“ cukrovka a jeho lékař byl v šoku.
Video Zázrak? Zeman tvrdí, že mu „odešla“ cukrovka a jeho lékař byl v šokuVideo se připravuje ...- Související
Témata:
Alkoholický rozpad osobnosti, šílenství, chorobná lhavost a postupující demence spolu se selháváním jater, to všecko tady bylo. Akorát ne v přímym přenosu.