Žilo se za komunistů lépe? „S cikány jsem kopal výkopy,“ vzpomíná chartista Kroupa

Společně s Petrem Pithartem či ekonomem Tomášem Sedláčkem je filosof, politolog, někdejší poslanec a senátor Daniel Kroupa, který v letech 1998 až 2001 vedl ODA, jedním z hlavních řečníků na letošním Festivalu svobody. Akci, která loni na Václavské náměstí přilákala davy lidí. Na oslavy 17. listopadu coby dnu studentstva se chystá i letos řada mladých, kteří komunistický režim nezažili, nebo si jej z dětství nepamatují. „Já bych jim řekl, ať se radují ze svobody, dokud ji mají,“ vzkazuje jim ve video rozhovoru pro Blesk.cz Daniel Kroupa.

Filosof s „cikány“ na výkopu

Narodil se v lednu 1949 v Plzni. Jeho dědeček byl pražský továrník, který vyráběl čokoládu Standar a vyvážel ji dokonce i do Švýcarska, jenže čokoládovnu mu zabrali Němci a zřídili v ní tajnou továrnu na naváděcí zařízení pro rakety V2, jak stojí v Kroupově životopisu na stránkách Paměti národa. Jeho otec si pro změnu zřídil stěhovací firmu, kterou mu však znárodnili a uvalili na něj milionářskou dávku, kterou musel zaplatit rodinný známý, aby se Kroupa starší vyhnul vězení.

Zeman se kvůli pití změnil, říká chartista Kroupa. Zhodnotil i „pakt“ s Babišem

Danielu Kroupovi už od mala dávali najevo jeho „buržoazní původ“. Vyrůstal v domě, přes jehož pozemek dnes vede Evropská ulice na Praze 6 a na jehož místě je dnes točna tramvají ve Veleslavíně. Když v šesté třídě nabírali malé pionýry, dvě stě dětí šátek dostalo, on nikoli. Později byl při přijímačkách na střední školu označen jako žák, jemuž další studium nebylo doporučováno.

„Člověk byl mladý a to, co vytváří to hlavní prostředí, ve kterém člověk žije, jsou lidé okolo něho. Když máte kolem sebe lidi, kteří vás mají rádi, tak se s tím režimem vždycky nějak popasujete. A ty křivdy? Já z žádné hořkosti nežiju. Ale zároveň se domnívám, že to, co stále chybí, je pravdivě pojmenovat to, co se odehrálo, to, co se stalo,“ říká pro Blesk.cz.

Od technických studií se postupem času přeorientoval spíše k filosofii. A jako člen rodiny, pronásledované režimem, skončil - filosof nefilosof - s lopatou na výkopech. „Já jsem pracoval v dělnických profesích zhruba 13 let. Byl jsem topič, byl jsem strojník čerpací stanice, ale také jsem s cikány kopal na ulici výkopy,“ vzpomíná dnes.

Chartu 77 podepsal hned v lednu 1977. „Mně se narodilo třetí dítě a neměl jsem příliš čas navštěvovat různé disidentské skupiny. Mně až pár dnů po zveřejnění disidentské charty přinesl Martin Palouš dokument, bylo to, myslím, pátého, nebo šestého ledna. Když jsem zjistil, že pan profesor Patočka, můj učitel, tak jsem se poradil s manželkou, která mi to dovolila a chartu jsem podepsal,“ říká.

„Můj podpis byl ovšem zničen, a tak jsem ji musel jít podepsat podruhé. A to bylo v bytě Jana Sokola v Břevnově o měsíc později,“ uvedl Kroupa v rozhovoru pro Blesk.cz, který vznikl chvíli před tím, než se právě s dalším filosofem, exministrem školství a někdejším kandidátem na prezidenta Janem Sokolem potkali na Hlavním nádraží v Praze. A vyrazili vlakem do Drážďan.

Šikana a obavy o rodinu

Na éru komunistického režimu vzpomíná však Kroupa i jako na dobu, kdy člověk žil v nejistotě a s neustálou úzkostí – bál se i o to, co se stane s manželkou, dětmi, jeho rodinou.

Zažil si zatýkání, výslechy StB. „Šikana, které byl člověk vystaven, byla nepříjemná především v tom, že jste si nemohli nic naplánovat. Kdykoliv jste si chtěli něco naplánovat a šli jste navštívit nějakého přítele, tak jste nikdy nevěděli, jestli neskončíte v cele předběžného zadržení a zda se vůbec domů vrátíte,“ upozorňuje Kroupa. 

Rodina je pro něj přitom důležitá i dnes. Je otcem šesti dětí - mj. investigativního reportéra Janka Kroupy či ředitele občanského sdružení Post Bellum Mikuláše Kroupy. Za ženu si vzal v roce 1972 Marii Proškovou, se kterou se seznámil na tajné přednášce profesorky Růženy Vackové - dceru spisovatelky Hany Proškové a vnučku skladatele Pavla Bořkovce. Brali se v kostele u alžbětinek, do jejich bytu se pak na následnou oslavu vměstnalo na sedm desítek lidí.

Za minulého režimu přitom vedl Daniel Kroupa i vlastní bytové filosofické semináře. A do přímého kontaktu se poté dostal i s Václavem Havlem.

„S Václavem Havlem já jsem začal spolupracovat až v roce 1984, kdy se vrátil z vězení. A ta spolupráce se zpočátku týkala pouze filosofických seminářů, ale potom mi dával některé svoje texty, abych je opřipomínkoval a opoznámkoval, protože on zoufale potřeboval reflexi z nejrůznějších stran. No a on mě teprve seznámil s těmi dalšími částmi charty. Nepředstavujte si, že charta byla nějaká organizace. My jsme se nemohli sejít. Já jsem většinu známých chartistů poznal až po revoluci,“ podotýká Kroupa.

A upozorňuje, že podstatou disidentství nebyl tichá nenávist vůči režimu. Ale veřejně vystoupit a projevit svůj nesouhlas s režimem. „To bylo obrovské osvobození, protože od toho okamžiku člověk prostě říkal, co si myslí, a věděl, že mu samozřejmě hrozí vězení nebo šikanování jeho nebo jeho rodiny. V tomhle ohledu jsem si ani za minulého režimu nebral servítky,“ dodává Kroupa.

Žilo se za komunistů lépe? Člověka semlel aparát

Kroupovu rodinu přitom stihly za komunistů i běžné, existenční problémy - s placením složenek. Díky sochaři Luďkovi Tichému dostávali obnošené dětské šaty z Německa. Když jednou před Vánocemi poplatili, co bylo třeba, nezbylo na stromeček, ani dárky. „Přiznám se, že očekávání dětí, že dostanou dárky od Ježíška, bylo takové, že mě to docela frustrovalo a trochu jsem si nevěděl rady,“ vzpomínal Kroupa před časem. Situaci zachránila obálka s tuzexovými bony s dopisem od sovětského disidenta Andreje Sacharova, a tak jeho syn Mikuláš mohl dostat vysněné šlapací auto, za které nadšeně děkoval Ježíškovi.

Na žehrání některých, že se za komunistů žilo lépe, než dnes, kouká s rezervou a vlastní životní zkušeností. „Podobně jako já lidé vzpomínají na to, co bylo v té době dobré. Ale zapomínají na to, že když chtěli říct kamarádovi vtip, tak museli šeptat, protože se báli, že je za to zavřou. Dnes nejenom, že si člověk může otevřít pusu, ale může se svobodně spojit s druhými lidmi, když se děje někde nějaká křivda a usilovat o její nápravu. Samozřejmě vždycky se srazíte s lidmi, kteří půjdou proti vám. Ale nestojí proti vám ten obrovský aparát, který, když si to s ním rozházíte, tak nemáte šanci nikde,“ dodává Kroupa.

Festival svobody: Zaplní opět Václavák?

O další své postřehy se Kroupa podělí na Václavském náměstí 17. listopadu. Festival svobody tam vyvrcholí Koncertem pro budoucnost za účasti řady českých muzikantů - včetně Lenky Dusilové, The Plastic People of The Universe, Jiřího Schmitzera, Vladimíra merty či Jaroslava Uhlíře. Vedle Kroupy či Pitharta vystoupí třeba i Jáchym Topol.

17. listopad ONLINE: Plný Václavák, „skřípnutí“ zemanovci a prezident nikde

Součástí festivalu jsou však i další významné a doprovodné akce, jako je tradiční setkání studentů a členů akademické obce na Albertově od 11:00, satirický průvod masek Sametové posvícení, který v 13:30 vyrazí z Náměstí Republiky přes Kampu na Václavák, či Korzo Národní, kde na místě střetu pohotovostních sborů se studenty vypukne od 13:00 oslava s podtitulem Díky, že můžem!. Již tradičně se pak budou 17. listopadu večer předávat i Ceny Paměti národa v Národním divadle, které předává právě společnost Post Bellum Kroupova syna Mikuláše.