Jsem racionální člověk a ještě nikdy jsem nezveřejňovala tak osobní pocity a prožitky. Nic jsem si nepřibarvila a nevymyslela si ani jeden fakt, moment nebo detail.

Není to ještě ani rok, co jsem přišla o velmi blízkého člověka. Byl mladý, těžce nemocný, hodně trpěl a my, kteří jsme ho měli rádi, s ním. Nevěděli jsme, jak mu pomoct, jak se chovat, jestli být soucitní nebo se tvářit, že se vlastně nic neděje. Nevěděli jsme ani to, jak se vyrovnávat s jeho stále horšími fyzickými i psychickými stavy, výkyvy nálad, někdy až zlostnými útoky. Často jsme si zoufali a instinktivně se báli, že to nedopadne dobře. Bohužel, nedopadlo.

Nikdy jsme si s ním otevřeně nepromluvili o smrti, i když jsme ji ke konci všichni cítili. Udělali jsme chybu. Trápíme se všichni pořád a vnímáme, že je něco špatně. Že potřebujeme pomoct vyrovnat se s tou ztrátou, ale nevíme jak. A že možná potřebuje pomoc i on, i když už je někde jinde. Začala jsem tedy hledat cestu, jak najít úlevu.

Zrzky z celého světa. Jsou opravdu krásnější, než ostatní ženy?

Šťastná náhoda

Náhoda mi přivedla do cesty astroložku, léčitelku a kartářku Renatu Šťastnou (Samankarenata.cz). Podědila po babičce schopnost vidět věci, které my ostatní vnímat nedokážeme. Poprosila jsem ji o schůzku, žádné podrobnosti ani detaily jsem jí neřekla, jen že mi někdo umřel. Ona souhlasila a začaly se dít věci…

Přijela za mnou do pražské redakce až z Třebíče. Poznala jsem ji okamžitě – je prostě jiná než lidi, které každý den potkáváte na ulici. Když jsme nastoupily do výtahu, odmítl se rozjet. Renata se smála a říkala: „To mi ti dušánci dělají pořád.“ Zkusily jsme tedy druhý výtah, ten už jel. V ateliéru na nás čekal kameraman Adam, aby s Renatou natočil rozhovor, jenže… Nešel nám mikrofon. Renata se jen usmívala. Duchové prý s technikou úplně nekamarádí…

Mrtví jsou lepší než živí

Bydlím v Praze na Malé Straně. Nedaleko kdysi býval hřbitov, špitál, márnice, spousta kostelů i nevěstinců. Historie místa je trochu temná, ponurá, tajemná, ale svým způsobem „strašidelně“ zajímavá a přitažlivá. Když jsme se tudy procházely, bylo vidět, že paní Šťastná něco cítí a reaguje – co chvíli jí vyskakovala na těle husí kůže jako pralinky.

Mému vyděšenému pohledu se jen usmívala. „S duchy se dá domluvit a vyjít lépe než s lidmi. Není důvod se jich bát. Jen se s nimi zkuste dohodnout,“ uklidňovala mě. Doma se pak posadila ke stolu, zavřela oči a popisovala, co vidí. Že duše, na kterou jsem se ptala, patřila muži. Znala jeho jméno i podobu. Prý bloudí a bojí se pokračovat ve své cestě, protože neví, co ho na ní čeká. Jeho duše opustila tento svět ve zmatku, s nímž se nevyrovnala, a neumí ho napravit. Mluvila i o tom, že podobnou energii, jako je v mém bytě, cítila před pár týdny u jedné dámy v Žirovnici na Vysočině. Právě tady ještě teď bydlí maminka „mého“ zemřelého, což ale paní Šťastná nemohla tušit…

Možná ji prý už tehdy náš duch vyhledal a nějak ji nasměroval za námi, abychom my i on pochopili, smířili se se smrtí a navzájem si odpustili. Odešla jsem paní Šťastnou vyprovodit, a když jsem se vrátila domů, květináče byly sházené z parapetů zavřených oken, v ozdobných lucernách, které mi doma visí, bylo popraskané sklo a internet, který z neznámých důvodů několik dní nefungoval, najednou naskočil. Nevím, jak vám, ale mně se to zdálo jako dost náhod najednou…

Prodělala 18 potratů! Zachránilo ji až umělé oplodnění v Česku

A co teď?

Mít doma ducha, nebo dokonce duchy není prý nic neobvyklého. Buď nás hlídají, nebo nám něco chtějí sdělit, občas uvíznou a nemůžou dál. Pokud máte také pocit, že máte doma nehmotného obyvatele, neděste se. Vytvořte si rituál, na který si navykne i duch. Paní Šťastná tvrdí, že stačí dělat něco, co je vám příjemné. Zapálit svíčku, napustit si vanu, pustit hudbu. Uvařit si oblíbený čaj nebo jídlo. Chvilku meditovat se zavřenýma očima.

„Pište si deníček. Mluvte si pro sebe nebo mluvte s duchem. Poproste ho, ať s vámi žije v míru, a ujistěte ho, že proti němu nic nemáte,“ radí. Možná jsou to všechno jen povídačky, ale kdoví? Vneseme-li si do života řád a zvykneme-li si na rituál, který nás uklidňuje a těší, získáme vnitřní klid. A to za to stojí, i když možná duchové neexistují.

Jak poznáte, že máte doma duchy?

* Nevysvětlitelně se zapíná a vypíná televize nebo rádio.

* Problikávají vám některá světla.

* Často vám vypadává elektřina.

* Praskají vám žárovky, sklenice nebo květináče.

* Špatně spíte a budíte se mezi 3. a 5. hodinou.

* Občas cítíte závan vzduchu, i když doma průvan nemáte.

* Někdy máte pocit, že se kolem vás mihl stín.

Tohle jen tak neuvidíte: Unikátní barevné fotografie z dob druhé světové války

Kate je ve čtvrtém měsíci, ale po těhotenském bříšku zatím ani stopy