Kdy jste se poprvé setkal s Janem Třískou?

„To vím zcela přesně. Bylo to v roce 1960, to studoval ještě na DAMU. Tehdy jsem dělal živou televizní inscenaci Duhu pro můj den. Měl jsem v ní naprosto skvělou hereckou sestavu, po které by toužil každý režisér. Hráli v ní herečtí bardi Jan Pivec s Václavem Voskou a potom »mladí a neklidní« Jan Tříska a Petr Haničinec. A můžu říct, že tito dva mladíci se Voskovi s Pivcem rozhodně vyrovnali. Nikdy na tu práci nezapomenu.“

Jaký byl tehdy Tříska?

„Mladík, ale okamžitě jsem vycítil, že to je osobnost a že to jednou bude opravdu velká osobnost.“

Spřátelili jste se potom nějak blíž?

„Určitě jsme si hodně rozuměli. Pamatuji, že jsme byli s manželkou na chalupě v Lštění u Sázavy. No a Honza se rozhodl, že nás přijede navštívit. V chalupě nás ale nenašel a na radu sousedky nás šel hledat k vodě. Bylo léto, teplo, v Sázavě jsme byli přímo naložení. A najednou slyším: Ahoj, tak jsem tu a taky bych se rád vykoupal. Honza na mne pokřikoval, svlékal si přitom kalhoty a potom v trenýrkách přišel až k nám se slovy: Nemám plavky, mám ale nápad – ty mi je na chvilku půjčíš, já tobě zase moje trenýrky a takhle se budeme střídat a oba koupat.“

A jak to dopadlo?

„No, střídali jsme se.“

Přespal někdy u vás na chalupě?

„To myslím, že nikdy. Rozhodně nám ale radil, co máme s chalupou dělat. Třeba se hrozně divil, že ještě nemáme ústřední topení. V tu dobu by mne tohle vůbec nenapadlo, on už ale tehdy byl takový nějaký chytrý.“

V roce 1969 jste ho obsadil do role Šebka Hněvkovského v seriálu F. L. Věk. Proč právě jeho?

„Protože jsem věděl, že role Hněvkovského je jako stvořená pro Třísku. Ani vteřinu jsem neváhal, komu tu roli nabídnout. Hněvkovský byl český národní buditel a básník. A pokud vím, tak Tříska byl především recitátor, potom divadelní herec a až potom filmový herec. V seriálu byly také v době normalizace skryté myšlenky, se kterými lidé okamžitě souznívali, a to se Třískovi líbilo. V roce 1969 se několik měsíců nesměl třeba v žádném záběru objevit oheň či plamínek. Bylo to považováno za vyjádření podpory upálení Jana Palacha.“ 

Jaký byl podle vás Tříska herec?

„Mimořádný, výtečný, veliký, byla to jedinečná osobnost. Vždy perfektně připraven, rolí pokaždé žil, jako by se do ní po dobu celého natáčení převtělil a byl někdo jiný.“

Zaskočilo vás, když v roce 1977 emigroval?

„Vůbec ne. Naopak bych se divil, kdyby to neudělal.“

A zaskočilo vás, jakým způsobem Tříska teď zemřel?

„A víte, že ne? On postavami žil, a tak si říkám: Jak asi může skončit herec, který celý život hrál na prknech Shakespeara? Takový herec nemůže přece skončit normální smrtí! Shakespeara znal nazpaměť. Když běhal, v duchu i nahlas si opakoval jeho sonety. Žil tím. V podstatě to byl tragéd.“

Věříte, že to byla nešťastná náhoda?

„Dočetl jsem se, že měl hrůzu ze stárnutí, a tak si mohl pohrávat s myšlenkou, jakým způsobem skončit svůj život. A když tak seděl na tom Karlově mostě, kdo ví, co mu proběhlo hlavou. Ale nevím. Jsou věci mezi nebem a zemí, které se nikdy nedozvíme.“ 

VIDEO: František Filip: Proč nechtěl točit Chalupáře?

Video
Video se připravuje ...

František Filip: Proč nechtěl točit Chalupáře? Petr Macek, Jan Jedlička

Fotogalerie
54 fotografií