Nadávky, šťouchance i rány! Proč se Češi rvou o máslo jako šílení? Psycholog to prozradil

Blesk.cz: Co se v těch lidech, kteří se přetahují o běžnou kostku másla, odehrává?

Je to ukázka určitého způsobu myšlení lidí, kdy oni ušetří na té kostce asi 6 korun, tak vlastně ten, kdo vybojuje tu frontu, tak řádově šetří koruny. A teď je otázka, jestli je to suma, pro kterou se vyplatí riskovat, třeba infarkt, nebo něco takového – jestli je to tedy něco, pro co se vyplatí jít si stoupnout do té fronty, přizpůsobit si čas.

Samozřejmě jsou asi lidé, kterým to může imponovat, protože je jim jedno, kdy jdou koupit to máslo, kam ho jdou koupit a za jakých podmínek.

No a pak jsou lidé, kterým se to nevyplatí. Protože jsou lidé, kteří vydělávají za hodinu určitou sumu, a vzdát se výdělku, který si vydělají za tu hodinu, co stráví v obchodě, je pro ně nesmysl.

Blesk.cz: Co takové chování značí?

Ukazuje to, jak snadno lze manipulovat s lidmi a s jejich chováním. Stačí evidentně strašně málo a ti lidé se chovají tak, jak se chovají – ti, kteří do těch front chodí.

Blesk.cz: Bylo by to davové šílenství stejné, i kdyby se o cenách másla v poslední době tolik nemluvilo?

V nějakém rozměru asi ano. Možná, že kdyby tomu nebyla věnována taková mediální pozornost, tak než by se to rozneslo, tak by ty reakce nebyly takové a ta situace nebyla tak rychlá.

„Končím s drogami, budu dealerem másla.“ Češi si utahují z pranic v krámech

Blesk.cz: Může za to třeba i doba, kdy především ženy začínají pomalu myslet na vánoční cukroví?

Je doba, kdy se hospodyňky chystají pomalu na pečení, ale je skutečně otázka, jestli se jim rentuje to, že bojují ve frontě o několik balení másla, když je ten zisk vlastně korunový. Možná si někdo řekne, že každá koruna je dobrá, to je pravda. Pokud někdo ale reaguje jen na mediální zprávu, tak tam je to krátkozraké a nedomyšlené.

Blesk.cz: A rozhoduje u těch lidí skutečně jen cena, nebo za tím může být i něco víc?

Já si myslím, že tam jen cena nerozhoduje. Lidé jsou skutečně snadno ovladatelní. Já si vždy vzpomenu na jeden strašný film s Arnoldem Schwarzeneggerem, jak sháněl svému synovi nějaký dárek k Vánocům, kdy všechny děti měly dostat medvídka a vznikla z toho až davová psychóza, kdy se ti dospělí lidé doslova prali, aby k Vánocům tu hračku získali. Autoři ten film inzerovali jako komedii, ale pro mě to bylo těžké drama, kdy hlavní hrdina prožíval stavy až na pokraji psychického zhroucení. A podle mého se ti autoři snažili jen ukázat, jak je to vždy úplně nesmyslné.

Blesk.cz: Rozumíte tedy chování těch lidí?

Já bych chápal podobné chování, kdyby se skutečně jednalo o zásadní sumy peněz. Kdyby šlo o koupi něčeho, co má rozhodujícím způsobem dopad na životní úroveň rodiny, nebo další život každého člověka. Ale pokud se jedná o takto okrajové věci, tak tam si myslím, že nemá cenu reagovat – za situace, kdy vám stejně řeknou, že to máslo bude zdražený.

Blesk.cz: Co vyburcuje obyčejného člověka, který je ochotný jít si do té fronty stoupnout?

To musí být člověk, který má na to podmínky – má na to čas. To bylo, jest a bude. Ty fronty tu známe z doby nedávno minulé, na ledničky, na televizory – a ti lidé si pokládají za velký úspěch, když se jim podaří tu nedostupnou věc získat. Byť ta objektivní míra zisku v tomto případě není úměrná tomu vynaloženému úsilí, ale ti lidé se mohou cítit utěšeni tím, že se jim to povedlo.