Bedla červenající otrávila ženu z Plzeňska. Lidé se o houbu hádají, co experti?

Bedla červenající byla ještě nedávno považovaná za jedlou. Jenže v roce 2011 po jejím požití zemřela seniorka z Plzeňska. Dnes se uvádí jako nejedlá. Říct ale, jestli je přímo jedovatá, je složitější.

„Někdo na ni může mít velké reakce a tím pádem byla zařazena mezi nejedlé houby. Ale jsou lidé, kteří říkají, že bedlu červenající běžné jedí. Tito lidé řeknou, že je v pořádku. V atlase je mezi nejedlými spíš preventivně,“ uvedla pro Blesk.cz  Jana Čapková, mykoložka z Lomnice nad Popelkou.

Expert: Problém může mít desetina lidí

Podobně to vidí i mykolog Daniel Kvasnička z Poděbrad. „Někomu po této bedle může být špatně. Pro alergiky pak může být mírně jedovatá. Prakticky je asi 10 procent lidí náchylných na tuto houbu,“ popsal Kvasnička pro Blesk.cz. V atlasech je pak také podle experta uváděna jako nejedlá hlavně z preventivních důvodů, případné otravy by totiž byly rozhodně zbytečné.

Začíná astronomický podzim: Sychravé počasí přeje houbám!

Někteří houbaři z bedly červenající mají respekt, jiní si na ní pochutnávají. V tom druhém případě jde vždycky o hazard. „Běžně jsme tuto bedlu sbírali a jedli, vůbec jsem nevěděla, že by mohla být nejedlá. Upozornila mne na to až kamarádka při jedné vycházce do lesa. Vyhodila mi tenkrát půl košíku hub, tak už ji raději nesbírám,“ popsala houbařka Alena.

Jaroslav tuto bedlu sbírá běžně: „Sbírám ji a jím ji, nikdy mi nic nebylo. Teď si ale říkám, jestli je to bezpečné, nechtěl bych mít na svědomí to, že houbu někomu dám a otráví se.“ Naopak Zdena ji nikdy nesbírala. Nemá důvěru k houbě, která červená: „Moje babička má odpor k houbám, které mají lupeny. Bedla červenající je pro ni jedna z nejhorších, kvůli červené, výstražné barvě. Nikdy jsme ji preventivně nesbírali.“

Deštivé počasí přeje houbařům. Mykologové radí, kam na ně vyrazit

Mykologové: Bedly z trávy nesbírejte

Podle mykologa je nebezpečná řada bedel, které rostou v trávě našich zahrad. Jednou z nejbezpečnějších je potom známá bedla vysoká, která je, jak název napovídá, vysoká, má obrovský klobouk a tygrovanou nohu. Bedla červenající je pak výrazně menší.

Oba mykologové potom nedoporučují sbírat houby na loukách, pastvinách nebo zahradách. Hrozí tady možnost záměny s některou nejedlou bedlou. „Bedly z lesa – klasické, velké – jsou v pořádku, bedly na okraji louky, na louce, u těch je potřeba dbát na opatrnost. Klasická bedla vysoká bývá v lese. Rostou ale i jinde, na louce, na pastvině, zahradní bedly potom doporučujeme nesbírat vůbec,“ upozornila Čapková.

Rostou! Takové »nadělení« si František přinesl z lesa, nemohl je ani pobrat a rozdal je sousedům

V současné době hojně roste i další bedla – bedla zardělá. Ač je sama jedlá, pro její snadnou zaměnitelnost je podle Kvasničky potřeba být na pozoru. Houba se dá snadno splést se žampionem, ale také s jedovatými houbami, problém je právě v bílé barvě.

Lidé se o houbách radí až po jejich požití

„Lidem sběr této houby nedoporučujeme. Mohli by si říct: bílá houba, je jedno, jaké má znaky a my to sníme – a najednou to může být závojenka olovová, protože pro někoho je bílá jako bílá. To je teď pro lidi nebezpečné,“ popsala mykoložka. Podle obornice je problém v tom, že by houbaři mohli ignorovat další poznávací znaky a spokojit se pouze s bílou barvou houby.

Lidé mnohdy mykologům přinesou houby až po jejich požití. To je vůbec nebezpečné. „Teď jsme měli mykologickou výstavu a každý druhý nám nosil bedlu zardělou a ptal se, jestli je to jedlé a chlubil se, že ji už snědl. Odpovídal jsem, že by takhle musela být otrávená půlka Poděbrad,“ smál se mykolog. Podobné hazardování s houbami, které neznáme, mykologové rozhodně nedoporučují.

Na jaké druhy Bedel si dát pozor čtěte ZDE