7°C
Přestěhovali jste se s přítelkyní Petrou do Řitky. Do té doby jste v domě žil s exmanželkou. Nevadí to Petře?
Roman: „Není to přece tak, že jsem tam žil s exmanželkou do té doby. Z domu jsem odešel, dál platil hypotéku a veškeré služby a přenechal jí ho k užívání po dobu asi dvou a půl let, než se postaví její nový dům, který jsem financoval. Přenechal jsem jí taky náš byt na horách, pořídil auto, které si sama vybrala k užívání na čtyři roky, a vždy poctivě platil na děti i na ni. Takže si myslím, že jsem svou rodinu dostatečně zabezpečil. Tím vším chci říct, že nemám žádné výčitky z toho, že se se svou partnerkou vracím do domu, který jsem si kdysi vysnil a postavil. Navíc to nebylo stěhování ze dne na den. Trvalo několik týdnů, takže Petra i já jsme si mohli na novou situaci zvykat. Bývalá žena si dle naší společné dohody odvezla část zařízení a to, co tam zbylo, jsme nechali vyklidit, vše vymalovat a postupně s pomocí bytové architektky ho zařizujeme a budujeme po svém. Práce nás čeká ještě hodně. Nežil jsem tam více než dva a půl roku. Musel jsem zrekonstruovat zahradu a příští rok mě ještě čeká zahradní jezírko, které bylo kdysi koupací.“
Petra: „Jestli mi to vadí? Romanovi na jeho domě nesmírně záleží. Byl to jeho sen. Kupoval pozemek a řešil stavbu domu ještě dřív, než se s exmanželkou vůbec potkali. Takže je to pro mě stejně přirozené, jako to tehdy bylo přirozené pro ni. Pokud si člověk nekoupí nový byt nebo dům, vždy tam před ním někdo byl.“
Znají se Petra a Tereza osobně?
Roman: „Samozřejmě že ano. Petra nebyla důvodem mého odchodu, dali jsme se dohromady asi tři čtvrtě roku po něm, takže obě nemají důvod cítit vůči sobě nějakou nevraživost.“
Změnili jste v domě něco, aby se tam vaše přítelkyně cítila víc doma?
Roman: „Jak už jsem řekl, dům zařizujeme od nuly. Donesli jsme si do něj spoustu věcí, které jsme si společně pořídili a postupně v průběhu času pořizovat budeme. Dům je vždy odrazem lidí, kteří v něm žijí, a energie a věcí, které do něj přinesou. My do něj přinášíme lásku a věci, které se líbí nám oběma. Proto věřím, že v něm budeme šťastní.“
Petra: „Milá energie byla u Editky v pokojíčku. Ten ještě lehce doladíme a bude kompletně hotový. Ale popravdě jsem tam ze začátku žádný pocit harmonie nebo domova moc necítila. Možná to bylo i tím, že byl dům z velké části vybydlený. Nábytek zbyl snad jen v hostinském pokoji. Taky barvy v některých pokojích byly lehce ponuré, takže si myslím, že pro nás bude o to jednodušší začít náš láskyplný domov opravdu budovat. Beníček bohužel žádný svůj pokojíček neměl, ale my mu ho už připravujeme. Jeho pokoj byl pro nás na prvním místě. Přáli jsme si, aby měl taky své místo, kde se bude cítit dobře a kde bude moct naplno rozvíjet svoji osobnost tak jako Editka.“
Tušíte, jak budete zvládat život mimo velké město třeba v zimě?
Roman: „Neblázněte! My nežijeme uprostřed lesa a bez elektřiny. I když má naše vesnice trochu zvláštní jméno Řitka, má všechny vymoženosti moderního světa. A když přijde zima, záleží jen na mně, jak rychle odházím sníh a jak nastavím topení.“
Uvažoval jste o tom, že budete mít s Petrou děti?
Roman: „Uvažovali. Ale myslíme, že teď ještě rozhodně není ta správná chvíle. Skoro polovinu měsíce máme u sebe mé děti a chceme jim věnovat maximum času a pozornosti. Benďa má dva a půl roku, Éďa sedm, tak holt budou muset na sourozence ještě chvilku počkat.“
Plánujete svatbu, nebo ji k vztahu nepotřebujete?
Roman: „To je nejčastější otázka, která nás stíhá. A proč je pro vás tak důležité to vědět? Co se tím pro vás všechny změní? To zase zajímá nás! Myslím, že je to naše soukromá a intimní věc a pro jiné lidi prakticky nedůležitá záležitost. A vlastně – co když už máme dávno po svatbě, jen jsme neměli potřebu to vytrubovat do světa?“
Petra: „Svatbu jako potvrzení lásky absolutně nepotřebuji. Svojí láskou k Romanovi jsem si jistá i bez papíru.“
Jste si vy jistý, že třeba neopustíte jednou Petru, protože už nebudete moct dál, jako jste to řekl exmanželce?
Roman: „Žijeme život, ne žádnou předem naplánovanou pohádku. Jistý jsem si pouze tím, že z tohoto světa jednou odejdu. Tady a teď jsem přesvědčen, že chci s Petrou strávit zbytek života, protože je to báječný člověk, kterého miluju a mám pocit, že je to moje druhá půlka. Dobře to říká jedno pravdivé přísloví: Když chceš rozesmát Boha, vyprávěj mu svoje plány.“
Petra: „Život je dar. Lekce. Vždy se máme od toho druhého učit a vážit si ho. A ne si ho přivlastňovat, manipulovat s ním nebo mu rozkazovat či vyhrožovat. Musíme mít otevřená srdce, protože vše má svůj důvod. Pokud někoho milujete, tak si přejete, aby byl šťastný. A už je jedno, jestli bude šťastný s vámi nebo jinde. Prostě ho milujete bezpodmínečně.“
Krásná teorie. Jak byste, Romane, sám sebe charakterizoval z hlediska partnerských vztahů?
Roman: „Sám sebe necharakterizuju, to ať si klidně dělá někdo jiný. A když to udělá, v konečném důsledku to vypoví daleko víc o něm než o mně. A navíc, jakékoli hodnocení od jiných lidí mě nezajímá. Nikdo nežije můj život, nikdo není v mé kůži a od nikoho si do něj kecat nenechám.“
Co vlastně od soužití s druhým člověkem očekáváte?
Roman: „Nic. Co bych měl čekat? Nejvíce bolesti a zklamání ve vztazích je o tom, že jeden od druhého něco čeká. Že chce, aby ten druhý byl takový, jakého ho chtějí mít. A to pak nikdy nemůže fungovat, znám to. Takže já nic nečekám. Mám Petru rád, chci ji milovat a být s ní napořád a jak s tím naloží ona, je její věc. Kdybyste se zeptala, co bych si ve vztahu přál, řeknu lásku.“
Petra: „Vždy když někdo něco očekává a nesplní se to, tak se trápí. Během života a hlavně posledních dvou let jsem se naučila nic neplánovat a od nikoho nic neočekávat. Pak je člověk šťastný, protože přicházejí věci, které ho mile překvapí. Takže neočekávám, nechávám vše plynout. To mě naučila moje maminka.“
Vše o Romanu Vojtkovi naleznete: ZDE!!
VIDEO: Petra Vraspírová o dětech s Romanem Vojtkem: Miluji ho nade vše! On je ten pravý!
Petra Vraspírová o dětech s Romanem Vojtkem: Miluji ho nade vše! On je ten pravý! Markéta Reinischová, Petr Soukup
