7°C
Tak jsem o tobě slyšel, že už nechceš hrát!
Teď už jo. Chci. Ale hlavně chci být pekař.
Co tě to napadlo? Dědeček nebo strejda je pekař?
Ne, já chci být pekařem, protože umím jako pekaři brzo vstávat. A hercem chci být, protože pak je premiéra. Jak jsem zjistil, premiéry mě opravdu baví!
Už jsi před tímhle filmem něco natáčel?
Ne, tohle bylo poprvé.
A hrál jsi třeba divadlo?
Ne, to taky ne.
Tak jak na tebe pan Svěrák přišel?
Do rozhovoru se vmísí tatínek….Řekni panu redaktorovi, že chodíš do Dismaňáku. (Proslulý Dismanův dětský rozhlasový soubor, kde začínala řada herců – pozn. autora.) Ano, chodím do Dismaňáku, ale to s tím moc nesouvisí. Tohle zařídila máma! Poslala fotky a pan Svěrák prý řekl, že jsem jasnej. Tatínek si vezme s Lojzovým povolením slovo… Ono to začalo, když v televizi dávali Tři bratry. Naši kluci na to koukali. Oni jsou totiž taky tři – máme je jako schůdky – vždy rok a půl po sobě. Jednou takhle leželi vedle sebe, dívali se a říkali: Takhle bychom chtěli spolu taky hrát. Mysleli tím, že by nejradši hráli přímo v těch Třech bratrech, neuvědomovali si, že ten film je už dávno natočený. Ale i po našem vysvětlení řekli, že by se jim líbilo hrát... O něco později jsme se dozvěděli, že bude casting k novému Svěrákovu filmu. A tak jsme tam všechny tři kluky vzali.
Bylo to na castingu pěkné, Lojzo?
Moc ne. Tatínek pokračuje: Přišli jsme do studia ve Spálené ulici, kde se to konalo, a zjistili, že je to hrůza! My jsme totiž nikdy nic takového neabsolvovali, tak to byl pro nás všechny docela šok. Stovky lidí, pochopitelně smrádek, maminky s naondulovanými chlapečky. Fronta jak na maso, vydejcháno. Vyděsilo to kluky i mě. Jen tak z povinnosti jsem se zeptal, jestli tady mají nějaká pořadová čísla. Dozvěděli jsme se, že bychom byli asi stopadesátí! Tak jsme se na to vykašlali. Kluci nikdy nebyli u McDonald’s, vzal jsem je tedy místo toho konkurzu na zmrzku do toho amerikánskýho bufetu a byli spokojení. Ale večer si nejstarší Vincek vzpomněl, že teda díky tomu, že jsme byli na zmrzlině, nebudou ve filmu hrát.
To vás jako tatínka zamrzelo…
V rámci rodičovské povinnosti jsme podnikli ještě nějaká opatření, ale nic jsme si od toho neslibovali. Manželka kluky nafotila a my jsme, přes známou, která k nám kdysi chodila kluky hlídat, poslali snímky přímo panu Svěrákovi. Ale opravdu jsme nic nečekali, věděli jsme, že Svěrák je zvyklý dostávat mnohem lepší fotky, než byly ty naše. Ale nějak to zabralo! Pozvali nás na kamerové zkoušky – teda Lojzíka – a pan Svěrák si ho opravdu vybral.
Jaké byly ty kamerovky?
Musel jsem tam asi třikrát. Celkem to bylo asi třicet záběrů. Ale Svěrák řekl, že jsem jasnej. Tatínek: Zase to upřesním, pan režisér si ho vybral hned napoprvé! Ale pak tam musel ještě párkrát, když se obsazovaly ty role dalších kluků. Snímal je s těmi dalšími členy té klukovské party. Jestli to bude dobře fungovat dohromady. Ale všechno asi sedlo.
S těmi ostatními kluky ses skamarádil? Nebo jste si spíš lezli na nervy?
Hráli jsme si spolu a byla legrace. Hlavně s Vaškem Hubkou, velitelem party, který je ve filmu v té čepici.
Potkáváte se i po natáčení?
Ano, on taky chodí do Dismaňáku. Tatínek: Ale až teď. Ve filmu je to takovej ten nejdrzejší. Ale ve skutečnosti je to moc milý kluk. A šikovný. Seznámili jsme se i s jeho maminkou a zjistili, že naše rodiny k sobě mají docela blízko. A Vašek se na náš tip přihlásil taky do Dismanova souboru. Vzali ho, takže se teď s Lojzou jednou týdně dál vídají.
Když tě pan Svěrák vybral, dostal ses i k němu domů?
Ano, byl jsem tam asi dvakrát. Podruhý jsem od něj dostal plyšáka Kukyho.
A byl tam u toho i starší pan Svěrák, Zdeněk, který to celé napsal?
Jednou ano. Říkal, že jsem stejný jako on. Ale hezčí.
Jedna otázka pro tatínka. Měli jste nějaké podmínky předtím, než jste pustili Lojzu do filmu?
Takové docela jednoduché. Trvali jsme na tom, aby s ním vždycky byl někdo z rodičů. Pak jsme vyhradili, aby na tom plakátě byl jen zezadu a aby nemusel dělat cvičenou opičku – jezdit po autogramiádách a premiérách. Šlo nám o to, aby ho to filmové prostředí nezkazilo. A taky jsme chtěli, aby si v tom filmu zahráli i jeho bráchové.
A opravdu s tebou, Lojzo, vždycky někdo byl?
Ano, většinou máma, a někdy i maminka Vašíka, Táta jen asi dvakrát. Tatínek: Zabralo to spoustu času a někdo se musel starat o domácnost a o bráchy. Naštěstí máme oba svobodné povolání, takže jsme si to mohli dovolit. Ale život rodiny to rozhodilo, to ano.
Říkáte, že bratři si zahráli ve filmu také. Kde jsou tam k vidění?
Tatínek: Pepa a Vincent tam byli v komparzu. Třeba dělali diváky u volejbalového utkání! Ale myslím, že tam ani nakonec nejsou vidět. Ono toho po střihu vždy zbyde polovina. Ale to je jedno. Chtěli jsme, aby kluci viděli, jak to probíhá, aby si k tomu prostě přičichli. A aby Lojzovi nezáviděli.
A nežárlili opravdu Pepa s Vinckem na bráchovu roli?
Tatínek: Oni by si tam rádi zahráli něco většího. Třeba někoho v té partě. Ale problém byl, že Vincek, Pepa a Lojza si jsou skutečně hodně podobní. Takže to nešlo. Lojza: Hlavně Svěrák taky chtěl sedmiletého! Tatínek: Ano, potřeboval kluka, kterému bylo sedm až osm, a tomu odpovídal jen Lojza. Ale já myslím, že druzí kluci nežárlili. Spíš byl problém v tom, že se jim stýskalo. Oni totiž do té doby nikdy nebyli jeden bez druhého! Spolu chodí do Sokola, spolu do Dismaňáku, spolu do Skauta. Lojza jim opravdu chyběl.
Lojzo, kdo je z vás tří bratrů nejlepší herec?
To já nevím, když tam kluci hráli jen v komparzu. Tatínek: On to pan redaktor myslí jinak. Třeba doma, kdo větší komediant. Lojza: Já z nás tří určitě nejsem nejlepší. Asi Vincek. Tatínek: Všichni jsou šikovní. Lojzík je takový nejklidnější, nejvíc si chrání svůj svět.
Ty jsi v tom filmu, Lojzíku, měl i docela dramatické scény. Nebál ses třeba při natáčení té bouřky, kdy tam tak foukalo a padaly velké kroupy?
Nebál jsem se. Nebo jen trochu. Ono to nefoukalo a nepršelo doopravdy, to nebyla opravdová bouře. To na nás jen stříkali a foukali z nějakého stroje. Ty malé kroupy byly z nějakého želé. Ale nesmělo se to jíst. A velké byly z plastiku, takže když to na vás spadlo, tak to nebolelo.
A která scéna se nejvíc líbila tobě?
Jak nám shořelo to doupě u hřbitova.
Ty jsi tam byl opravdu blízko. Nepoužili tam místo tebe nějakého tvého dubléra?
Ne, já jsem byl přímo uvnitř! Bylo to krásně dobrodružný. Tatínek: Aha! To jsem teda ani nevěděl. To je zvláštní. A přitom třeba na tu scénu, jak tam máš v ruce králičí oči, tak na tu jsi dvojníka měl! No, já bych do ruky opravdové králičí oči nevzal. Proto vzali dvojníka, který je měl na dlani.
Kdo byl ten tvůj dvojník?
Takovej normální kluk, opravdu byl skoro stejný jako já. Jen obličej měl jiný. Jmenoval se Vojta a hráli jsme si spolu. Tatínek: Zezadu byl skutečně úplně stejný jako Lojza. Jen uši mu tolik neodstávaly.
A jak se ti líbila slečna Voříšková? Líbilo by se ti, kdyby to byla tvoje nejen filmová, ale i skutečná maminka?
Bylo by to asi taky dobrý. Ale moje maminka je hezčí.
Na premiéře Tereza Voříšková vyprávěla, jak tě brala na zmrzlinu a jak ti kupovala dorty, abyste se před filmováním seznámili. Ale ty jsi kroutil hlavou! Proč?
Protože to nebylo vůbec pravda! Nikam mě nevzala a žádné dorty mi nekoupila! Jeli jsme jen jednou před natáčením na focení i s klukama a Honzou Svěrákem do Slavonic.
Ale jinak bys zase do filmu se Svěrákovými šel?
Určitě. Tam jsem se někdy nudil, ale teď na to vzpomínám rád. Ale on už asi žádný jejich společný film nebude. Říkali to.
Novináři tě, Lojzo, za tvůj herecký výkon pochválili. Tak se zeptám tatínka. On má Lojza nějaké umělecké předky?
Tatínek: Má. Ale v jiné oblasti. Manželka má tady nedaleko keramickou dílnu. A já jsem sochař.
Sochař? To je taky pěkné povolání. To bys nechtěl, Lojzo, dělat?
Ne.
A proč?
No, je to moc práce. Teda být pekař je taky hodně práce. Ale chleba se dá nakonec sníst!
VIDEO: Po strništi bos: Svěráka hraje sedmileté dítě! Co o něm Zdeněk říká?
Po strništi bos: Svěráka hraje sedmileté dítě! Co o něm Zdeněk říká? Bioscop
