Smrt studenta propuštěného z KLDR: Malby ukazují, jak se v zemi mučí

„Je naší smutnou povinností oznámit, že náš syn Otto Warmbier dokončil svoji cestu domů… Strašné a trýznivé zacházení, kterého se dostalo našemu synovi v rukou Severokorejců, bohužel nutně nemohlo mít jiný konec, než tak smutný, jaký dnes zažíváme,“ uvedla v pondělí rodina s tím, že mladík zemřel v pondělí ve 14:20 (20:20 SELČ).

„Otto věděl, že je z KLDR doma.“ Je za náhlou smrtí jeho rodina?

Soudruzi diktátora Kim Čong-una (33) tvrdí, že nebohý mladík upadl do kómatu po podání pilulky na spaní, kterou dostal kvůli botulismu. Tuto verzi však lékaři prakticky vyloučili. Podle jejich zjištění měl Otto těžce poškozený mozek, pravděpodobně následkem brutálního bití.

„Utrpěl značnou ztrátu mozkové tkáně ve všech částech mozku,“ prohlásil doktor Daniel Kanter po vyšetření Warmbiera. „Nemluvil a zdá se, že ani nerozuměl jazyku,“ dodal. Na těle studenta nebyly nalezeny žádné zlomeniny ani zhmožděniny, dokonce ani žádné známky škrcení. Jeho rapidní zhoršení stavu a následná smrt je tak zatím stále záhadou.

VIDEO: Otto Warmbier ukradl v KLDR kus plakátu

Další svědectví z drsných vězení a lágrů v KLDR ovšem hovoří jasně. Na denním programu je drsná práce od rozbřesku do soumraku, pravidelné bití a mučení, zneužívání a znásilňování, neustálý boj o život končící často veřejnou popravou. Podle odhadů tam v nelidských podmínkách trpí asi na 120 tisíc vězňů. Smrt je pro ně mnohdy vysvobozením. „Každý večer se tam rozléhá křik těch, které mučí, je nemožné tam usnout,“ popisují ti, jimž se podařilo utéct.

Dozorčí tu mají téměř absolutní moc, a vězni jsou jim tak vydáni na milost. Křik mučených vězňů je prý každou noc tak hlasitý, že se tu nikdo nevyspí. „Je to místo, ze kterého vám vstávají vlasy na hlavě. Slova to peklo nedokáží popsat. Šest členů z mé rodiny tam zemřelo, kromě rodičů i moje devítiletá dcera a tři synové, staří jen rok, čtyři a sedm,“ svěřila se v reportáži UN žena jménem Kim Young-Soon, která sama v táboře č. 15 strávila devět let, protože praktikovala křesťanskou víru.

V jedné z mučicích místností se nachází velká nádrž vody, do níž dozorci vězně ponoří a topí je. Kim Young-Soon prý sama byla ve vodě celé hodiny a stála v ní na špičkách s nosem těsně nad hladinou. Stěží mohla dýchat a bála se, že se může každou chvíli utopit. Tonutí mohlo ostatně poškodit i mozek Otta Warmbiera, ale lékaři uvedli, že nenašli na jeho těle žádné důkazy, které by teorii podporovaly.

Studenta Ottu stála cesta do KLDR život. Cestovka se zájezdy končí

Další ohavný způsob mučení zase spočívá v tom, že oběti jsou namačkané v kleci po několik hodin tak, že se přeruší cirkulace krve do končetin a další části těla tak otečou. Lidé pak nepřirozeně zhnědnou a po vypuštění z klece jim narovnání působí nezměrnou bolest. Krevní oběh tu prý zastavují také pomocí popruhů a současně nucení člověka, aby zůstal nehybně stát ve stresových pozicích. Vězni také měli pozicemi představovat určité předměty, například váhu, letadlo či motorku. Nehybní museli zůstat do doby, než vyčerpáním upadli na zem.

Poslední jmenovanou praktiku spolu s dalšími svědci z tábora dokonce pro lepší představu i namalovali. Další obrázek tak ukazuje například tzv. „holubí mučení“, kdy jsou vězňům násilně zkroucené a svázané ruce za záda. Následně je stráže mlátí do břicha tak dlouho, dokud vězni nezvrací krev. Jiný výkres zase vyobrazuje dozorce, jak tlačí vězně do malého otvoru ve zdi. Další výjev se zase věnuje potravě, tedy spíše jejím nedostatkům. Vězni na něm hledají různé živočichy, hady i krysy, aby je mohli sníst.

VIDEO: Diktátor Kim v nové části letiště v Pchjongjangu

„Ti lidi tam mají takový hlad, že by snědli cokoliv. Někteří vybírali zrní ze zvířecího trusu. Jiní loví hady a krysy,“ potvrzuje i Kim Young-Soon s tím, že obzvláště krutý osud pak čeká ty, kdo se pokusí o útěk. „Ty čekala veřejná poprava. Nejdřív je brutálně zbili tak, že byli polomrtví. Pak jim svázali ruce, nohy a zavázali oči. Poté dostali tři kulky do hlavy, tři do hrudi a tři do nohou.“ Hrozivou představu pak doplňuje poslední ze série kreseb, na níž mrtvá těla leží vedle sebe na hromadě. Krysy se k nim pomalu přibližují, aby jim sežraly oči, nos, uši i palce u nohou.