7°C
Jak jste se dostal k práci řidiče tramvaje?
„Svou kariéru jsem začal v roce 2000, předtím jsem dělal svou práci, kterou jsem se vyučil, tedy cukráře. Dělat řidiče však máme v rodině, takže jsem to chtěl dělat od mala. I když mi v té době mamka říkala, že budu jednou nohou v kriminále, ale pak to nějak zvládla.“
Jaké byly Vaše začátky?
„Začátky byly hodně krušné, hned po zácviku jsem měl nezaviněnou bouračku, ale to se stane každému. Naštěstí to byly jen plechy a nic vážného se nestalo. Ovšem to k této práci patří a stává se to pořád, takže musí být ve střehu, předvídat a všímat si lidí, kteří třeba telefonují nebo mají sluchátka. Stačí chvíle a člověk může být hned pod tramvají. Většinou ty nehody jsou právě z nepozornosti.“
Jak se s tím vypořádáváte?
„Snažím se na ty nehody tolik nemyslet a neříkat si, že se mi to stát nemůže. Jednou mi zůstal pán mezi vozy a to bylo hodně nepříjemné. To se stalo na Andělu. Loučili se tam dva lidi a ten jeden zavrávoral a spadnul mi mezi vozy, volal jsem hned na záchranku. Naštěstí se mu nic nestalo, vypadalo to hrozivě a později zjistili, že měl dvě promile. Člověk se pak znovu bojí sednout za „volant“, ale po pár dnech je to lepší.“
Jak se Vaše práce za posledních 15 let změnila?
„Doba je pořád zrychlenější a je to na lidech hodně poznat. Všichni koukají na hodinky a začínají vám kolikrát nadávat, že máme chvíli zpoždění. Dříve to takové nebylo. Dnes si na vás lidé otevřou pusu, a i když nemají pravdu, tak se dál hádají a všechno je naše chyba. Je ale důležité být slušný, přijít za nimi a komunikovat. Raději vyjdu z kabiny a vysvětlím, co se stalo, než abych je nechal v nevědomosti. To je pak jenom horší.“
Takto vypadá jízda řidiče tramvaje:
Jaké je jezdit na nočních linkách?
„Nočními linkami moc nejezdím, raději mám ranní, protože jsem spíše ranní ptáče (úsměv). Má to ale i jiný důvod. Po jednom incidentu, kdy mě napadl cestující a roztrhl mi uniformu, tak se mě nikdo nezastal a lidi akorát zajímalo, kdy pojedeme dál. Já jsem si pak řekl, že noční raději nechci jezdit. Někteří ale mají noční služby stále, takže se k tomu nehlásím, to je na každém řidiči, jak se rozhodne.“
Jak se řeší u řidičů alkohol?
„My máme dechové zkoušky namátkové a celoplošné, to se střídá a já nikdy nevím dopředu, jestli se bude dýchat nebo ne. Když se pak stane nějaká dopravní nehoda, tak nám stejně dávají dýchat, ale ty kontroly se musí dělat, tím podnik preventivně zabraňuje možnosti řídit s alkoholem na trati. To ale jinak nejde, protože člověk má velkou zodpovědnost a kolikrát je v té soupravě více jak sto lidí, za které zodpovídá.“
Na jaké typy lidí narážíte?
(smích) „Tak jsou tam samozřejmě cholerici, kteří čekají a pak musí rychle jet. Ti druzí jsou klidní, vezmou si knížku a prostě jedou. Nejlepší jsou ale cizinci. Jsou hodně jiní než Pražáci, často se na něco ptají, jsou slušní a já, jelikož jsem komunikativní, tak jim vždycky rád pomůžu a oni jsou nakonec rádi, že jim člověk pomůže a umí být vděční.“
Jaká pozitivní chvíle Vám zůstala v hlavě?
„Nedávno se mi stalo, že když byla stržená trolej, mnoho tramvají muselo stát a jezdily jen některé. Na jedné zastávce byl pán s postiženou dívkou na vozíku. Má tramvaj nebyla bezbariérová, ale i přesto jsme to vyřešili jinak. Poprosil jsem pár lidí v tramvaji, aby nám pomohli s vozíkem a jeli jsme. Všechny to potěšilo, i lidi v tramvaji. Nejde to vždy, ale když je taková nestandardní situace, tak přece nenechám člověka stát na zastávce třeba hodinu. Poté přišla i pochvala, což mě tedy hodně překvapilo, ale také potěšilo.“
Jak zvládáte stresové situace při jízdě?
„Někdy jsem naštvaný, mám rudo, ale snažím se zachovat klid. Napočítám do 21 a za zatáčkou to stejně přejde. Já se rozčilovat zbytečně nebudu a ty lidi stejně kolikrát jen chtějí někoho naštvat. Někdy se mě i lidé zastanou, což je fajn. Horší je to u zfetovaných lidí, od těch si držím odstup, protože nikdy nevíte, co se může stát. Podobné je to i s bezdomovci, kteří často jezdí na konečnou zastávku a tam spí.“
DPP chybí řidiči tramvaje
V současné době pražskému dopravnímu podniku chybí 66 řidičů jako je Jiří Kabeš, který jezdí s tramvají skoro už 17 let a pražské ulice i nástrahy města dobře zná. DPP nováčkům nabízí měsíční mzdu až 33 tisíc korun.
Na webu podniku se o práci tramvajáka popisuje jako zajímavou, zodpovědnou a nevšední práci, která vyžaduje plnou pozornost k dopravnímu provozu ve městě. Náročnost práce spočívá v nepravidelném režimu směn a v nepřetržitém provozu. Začátky směn jsou od brzkých ranních hodin a končí až pozdě v noci.
