9°C
Otakar Švec, jenž byl žákem Josefa Myslbeka a Jaroslava Štursy, se v roce 1949 přihlásil do soutěže na pomník Stalina. Bylo mu už 57 let, údajně očekával, že dílo tak monstrózních rozměrů komise neschválí. Megalomanští ideologové 50. let však byli oslněni vidinou největší sochy sovětského vůdce v Evropě a Švec soutěž vyhrál.
Vítězstvím v soutěži si podepsal ortel smrti. Kromě věčných zásahů ze strany mocenského aparátu se okamžitě dostal pod drobnohled Státní bezpečnosti. Každý jeho krok byl monitorován. Existuje složka, kde se detailně popisuje každičký den od roku 1949 až do roku 1955, kdy ukončil svůj život.
Tajní ho kontrolovali všude, kde se pohyboval, kdy přišel do ateliéru a kdy odešel, s kým telefonoval, za co utrácel. Papaláši k němu chodili obhlížet návrhy, pak třímetrový model sousoší, byl u něho i prezident Antonín Zápotocký.
Miliony a kruté výčitky
Švec si začal ohavnost, která pak stála na Letenské pláni, vyčítat, jenomže peníze byly argumentem nejsilnějším. Navíc podlehl zprvu iluzi společenského uznání, chtěl se etablovat i v »nové éře« po roce 1948. Za monstrózní sousoší totiž v tu dobu získal 2,5 milionu korun, což byla částka naprosto nevídatelná. Částka mu byla vyplacena ve třech splátkách.
Zakázka Stalinova pomníku byla pochopitelně svázána politickými zájmy, sochař musel ustupovat zájmům komunistů, kteří si na obludné skulptuře honili svá ega. Výsměch okolí a přátel a nátlak papalášů neunesla Švecova manželka, kterou navíc trápilo, že mu peníze a fatální zakázka pomotaly hlavu, začal pít, měl ženské a stal se nespolehlivým.
„Nepil, byl pouze notorický hypochondr. Jednu noc, kdy se u nich v bytě netopilo, šel z obavy, aby nenastydl, přespat do ateliéru svého kolegy. Jeho žena si to vzala nějak příliš k srdci,“ obhajoval ho kolega a spolupracovník Jiří Štursa. Švecova manželka v dubnu 1954 spáchala sebevraždu.
Sebevražda
Sochař se po smrti manželky zhroutil. Netrvalo dlouho a i on si 3. března 1955 sáhl na život. V kuchyni si pustil plyn. Švece našli o rok později v jeho bytě až po měsíci od pravděpodobné doby úmrtí. Stále zde unikal plyn a tělo našli policisté ve stadiu značného rozkladu. „Sochařovo tělo na gauči v kuchyni poblíž plynových kamen. V rukou svíral dopis na rozloučenou od své ženy,“ popsal vyšetřovatel Pavel Kraus.
Švec neměl potomky a veškerý svůj majetek odkázal nevidomým válečným veteránům, což mělo být i poctou bratrovi, který padl v první světové válce. Krátce po smrti jeho ateliér zdemolovali estébáci, zároveň se postarali o to, aby se na sochaře zapomnělo. Sebevražda byla politickou komplikací. Zavraždil se totiž těsně před tím, než sochu 1. května 1955 komunisti pomník Stalina a dalších osmi mužů na Letné odhalili. Sovětský diktátor naštěstí „šmíroval“ Prahu pouhých sedm let.
