Tyfus, přepadení i karta v podprsence. Dominika na skútru projela Jižní Ameriku

Dominika se vrátila v pondělí večer po náročné desetiměsíční cestě. „Mně to vůbec nedochází, přišlo mě tady přivítat několik lidí a nejsem schopná se s nimi bavit, nejsem schopná si uvědomit, že jsem po deseti měsících v Česku. Jsem úplně hotová. Mám za sebou 34 hodin dlouhý let a moc jsem nespala. Jsem myšlenkami jinde, ale jinak dobrý,“ řekla Dominika pro Blesk.cz.

Na náměstí v Nasce lidé slavili Vánoce

Dominika cestuje už šest let. Nejprve to byla Evropa, na svém skútru se podívala například do Španělska. „Potom jsem se vydala sama do Kyrgyzstánu a zpátky, dále následovala cesta s Danem Přibáněm a žlutými trabanty. Jižní Amerika tak nějak vyplynula. Na Asii jsem si ještě netroufla. Ale myslela jsem, že to bude o něco jednodušší, než to bylo. Třeba ve srovnání s Kyrgyzstánem, kde jsem byla úplně vyzývaná,“ popisovala Dominika.

„Byla jsem totálně paranoidní“

Dominika navíc cestuje sama a poznávání nových krajů má spojené i se strachem. Například hned týden po příjezdu ji přepadli s nožem v ruce a ukradli foťák.

„Byla jsem totálně paranoidní, pořád jsem byla obezřetná, i teď myslím na to, kde mám věci. Až do Argentiny jsem nosila platební kartu v podprsence a nevytahovala jsem vůbec za tmy mobil,“ zmínila Dominika.

„To už nebyl ani strach, jako konstantní pozornost, protože tam se přepadává docela často, ještě navíc když je člověk turista. Je to docela riziko, spousta lidí si myslí, že může přijet a promenádovat se s kamerou, s foťákem, chodit si kam chce. Já jsem začínala v Kolumbii a tam jsou třeba na spoustě míst „no go zóny“, do kterých se prostě nemá chodit. Strach tam byl pořád,“ dodala mladá cestovatelka.

Z osmi jihoamerických zemí si přivezla řadu zážitků, krásných i těch špatných. Podle jejích slov byl ale vlastně i ten nejhorší zážitek nakonec dobrý. „Nakonec byl každý ten nejhorší zážitek vlastně nejlepší, protože jakmile ho překonáte, tak pocit, že jste danou situaci zvládli, je super,“ míní Dominika.

„Dneska to odpálím,“ zval cestovatel s bazukou do kostela. V Hlučíně zuří

Porucha, výšková nemoc i vzteklí psi

Mezi horší zážitky řadí poruchu motorky, na které obtížnou cestu zdolávala. Situace už vypadala bezvýchodně, ale nakonec všechno zvládla. „Porucha mne zbrzdila na měsíc a půl, nikdo mi nebyl schopný říct, co s tím je. Já jsem nebyla schopná přijít na to, co s tím je, motorka se pořád rozbíjela a vypadala, že nepůjde opravit. Nakonec se oprava podařila,“ popsala Dominika.

Další horké chvilky přišly v horách Peru. Tady Dominika uvízla ve čtyři a půl tisících metrech, když začalo sněžit. Navíc se dostavila i výšková nemoc. Ale ještě pořád to nebyl konec všeho zlého. „V Bolívii mě honili vzteklí psi, jeden z nich mě kousnul do nohavice. Jsou tam strašně agresivní, hlavně potom na motorky. Rozeběhnou se, člověk má pocit, že jenom tak straší, ale jsou schopni se zakousnout. Jsou to potulní a navíc nemocní psi,“ zmínila.

„V Bolívii jsem navíc lehla s podezřením na břišní tyfus, byla jsem na kapačkách, to také nebyl příjemný zážitek. Všechny, i ty nejhorší věci mají něco do sebe. V momentě, kdy to pominulo, tak se dostavil super pocit z překonání dané překážky,“ dodala Dominika.

Česká vesnice v Argentině

„Zajímavý zážitek jsem měla v Argentině, přijela jsem do takového trochu zašitého městečka a zjistila, že tam jsou všude české nápisy. Žijí tam totiž potomci Čechů, kteří mluví česky, ale nikdy v Česku nebyli. To bylo hodně zajímavé,“ popsala mladá cestovatelka.

Na svých cestách navíc Dominika potkala řadu zajímavých lidí. Ti nejveselejší byli podle ní ve státech jako Paraguay, Brazílie, nebo Uruguay. Kam vyrazí příště, zatím neříká. Protože jí ale ve sbírce kontinentů chybí Asie, je možné, že pojede právě tam.