Recenze: Doktor vězeňských věd jsou muklovy zkušenosti, které se nebudou líbit

Už od prvních řádek totiž máte pocit, že jste si sedli do hospody ke dvěma dobrým přátelům, jejichž hovorům ale logicky hned na první dobrou nerozumíte, protože neznáte kontext. Tak nějak máte možná mlhavé povědomí, o čem je řeč, ale nezbývá vám, než se jen usmívat, a dělat, že rozumíte. Protože kdo si dnes pamatuje, co řekl třeba předseda Starostů Petr Gazdík před dvěma lety? A takových bolavých míst bez vysvětlení je v knize víc.

Čtivosti navíc nepřidá ani suverenita Jiřího Stránského (aniž bych mu ji chtěl vyčítat). V kombinaci s otázkami Kalenské typu „jak to, že jsi tak skvělý“ už si pak jen připadáte, že čtete monolog chvástala, který všude byl, všechno zná a od všeho má klíče. A to je smutný výsledek, obzvlášť v případě Jiřího Stránského, který je jedním z mála žijících lidí, kteří můžou být jakýmsi pojítkem k téměř ztraceným předúnorovým způsobům a myšlení. Protože takhle jeho slova bude brát vážně jen málokdo. Škoda, jelikož má co říct a nebylo by špatné si jeho myšlenky probrat v hlavě.

Renata Kalenská

Doktor vězeňských věd

nakladatelství Motto, 2017

192 stran

Hodnocení: 50 %