Úterý 23. dubna 2024
Svátek slaví Vojtěch, zítra Jiří
Zataženo, déšť 7°C

Recenze: Čaroděj-policista předvádí psí kusy v Prokletých domovech

Recenze: Čaroděj-policista předvádí psí kusy v Prokletých domovech
Recenze: Čaroděj-policista předvádí psí kusy v Prokletých domovech  (Autor: nakladatelství Argo)
Autor: Dagmar Čechová - 
25. dubna 2017
09:56

V novém pokračování čarodějnicko-policejních trampot mladého učně a konstábla Petera Granta se čtenáři dostanou na kobylku Muži bez tváře, jehož spletité plány čím dál tím víc zasahují Peterovi do života. Harry Potter s policejním pendrekem je tentokrát složitější, ale zároveň také zmatenější než v předchozích dílech. Skalní fanoušci, si ale čtení opět užijí.

Čtvrtý díl městské fantasy s ústřední postavou Peterem Grantem je tak trošku oříšek. Všechno začíná mrtvolou ženy se znetvořeným obličejem. Na to se nabalí "nalezená" kouzelnická kniha, upečený zloděj i podivné praktiky v nejnenáviděnějším věžáku v Londýně. Shoda náhod nebo má v prapodivných událostech prsty Muž bez tváře?

Prokleté domovy, jak se čtvrtý díl série o Peteru Grantovi jmenuje, pokračuje podobným tempem jaké nasadily předchozí díly. Bez jejich znalosti se nechytáte - a mnozí budou mít potíže i po přečtení celé dosavadní série. Prokleté domovy totiž začínají, tam kde skončil Šepot podzemí, rozhodně se ale nezaobírají zopakováním předešlých událostí.

Desítky postav, složitý děj, mnoho odboček a sekundárních linií z předchozích dílů doplňují další a další. Série začíná být zamotanější než Tolkienův Silmarilion. Čtvrtý díl se navíc skutečně rozjíždí až za polovinou knihy, v tu chvíli ale už za sebou čtenář má neuvěřitelně složitý úvod plný nových jmen, které spolu zdánlivě nesouvisí. Vše se spojí až v závěru, který je nadmíru uspěchaný.

Rozhodně nejde o drobný nedostatek, na druhou stranu ale knihy Bena Aaronovitche patří k těm lepším ve svém žánru. To ostatně dokazuje i v tomto díle, kde - ačkoliv ne zrovna uchopitelně, ale přesto mistrně - splétá osudy známých i nových postav a policejní práci s magií.

Aaronovitch se stejně jako s připomínáním událostí minulých ve svých knihách nezabývá ani faktem, že ne každý zná podrobnou topologii Londýna. K ruce je tedy příhodné mít mapu.

S autorem tentokrát není tak snadné udržet krok, pokud to ale čtenář zvládne, dostane se mu značné odměny. Fenomenální příběh, který Prokleté domovy představují stojí jednoznačně za pozornost. A je úplně jasné, že nás připravuje na doslova výbušné pokračování.


Ben Aaronovitch

Prokleté domovy

nakladatelství Argo, 2017

259 stran

Hodnocení: 70 %

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi