„Nikdy jsme se neregistrovaly. Registrace nepřináší téměř žádné výhody, není tam dědictví, vdovský nebo sirotčí důchod, není tam žádná záchranná síť. Když se něco stane, tak rodina má podporu státu. Ale s tím se tady nepočítá,“ vypočítává Kateřina důvody, proč zatím s přítelkyní nevyužily možnosti uzavřít registrované partnerství.

Svatba jako velký symbol

Sňatek pro ni představuje také velkou symboliku a mrzí ji, že na rozdíl od heterosexuálních párů si ho nemůže užít. „Svatba je pro mě praktická záležitost, kdy má umožnit záchranné sítě například v podobě vyživovací povinnosti. Druhá rovina je ale symbolická, beru svatbu jako rituál. Registrace tuto rodinu úplně postrádá. Je to kus papíru, který se podepíše bez svědků na úřadě. Je to podobné, jako když si registrujete auto,“ říká Kateřina.

V minulosti se domluvila se svou kamarádkou, že si vzájemně půjdou za svědky. A zatímco kamarádka už se vdala a Kateřina slib splnila, ona sama však nic takového zatím uskutečnit nemůže. Registrované partnerství totiž svědka oficiálně nepožaduje a nepočítá se s ním. „Ačkoliv obě žijeme v partnerském vztahu a máme děti, tak naše situace je hodně různá,“ popisuje Kateřina.

Poslechněte si, proč by Kateřina chtěla svatbu i pro gaye a lesby:

„Rád bych uspořádal pro dceru svatbu třeba na chatě. Ale obávám se, že se toho asi nedožiju,“ myslí si Ladislav (82), který je tatínkem Kateřiny. Podle něj je současná situace neférová i vůči dětem, které v homosexuálních vztazích vyrůstají.

„Vadí mi, že nemají stejnou možnost. Mají spolu krásného kloučka, společně žijí a vychovávají ho. Ale nedej bůh, aby se něco stalo. Tak ta přítelkyně pak na dítě nemá žádné právo. Asi by to šlo udělat, ale znamenalo by to dlouhé vyřizování na soudech,“ říká Ladislav.

Přestože v Česku vyrůstá ve stejnopohlavních duhových rodinách odhadem až 2000 dětí, nemohou si partneři své potomky vzájemně osvojit. Partner biologického rodiče pak podle zákona nemá vůči dítěti, které společně vychovávají, plnohodnotná práva ani povinnosti. Za změnu už více než pět let bojuje organizace PROUD. Potřebná novela zákona, která by tuto možnost legalizovala, zatím nečinně „leží“ v Poslanecké sněmovně a šance na její přijetí před blížícími se volbami je velmi nízká.

Na registraci mají úřady přísnější metr

Registrované partnerství, které bylo zavedeno v roce 2006, je možné uzavřít na 14 úřadech v krajských městech. Pokud by Kateřina s Terezou chtěly registraci provést mimo úřad, musely by o to požádat a zaplatit poplatek, který je zpravidla vyšší než u běžných svateb. Někde je také nutné spoléhat se na benevolenci úředníků.

Jak loni upozornila ombudsmanka Anna Šabatová, na některých radnicích je to možné jen v určité místnosti, ale mimo úřad nikoliv. Některé úřady zároveň umožňují registraci jen v úřední dny, takže například o víkendu to může být problematické. Podle Šabatové by se měla praxe na úřadech sjednotit.

Do manželství mohou vstupovat homosexuálové třeba v USA, Kanadě, Francii, Belgii, Lucembursku, Nizozemsku, Portugalsku, Španělsku, Argentině, Brazílii či skandinávských státech. Za zavedení svateb nyní bude bojovat Koalice za manželství, kterou tvoří Amnesty International, Logos ČR, Mezipatra, Prague Pride a organizace PROUD. Součástí snažení bude i kampaň zaměřená na veřejnost.

„Chceme mluvit nikoliv o právech a diskriminaci, ale o hodnotách. Férovost je důležitá hodnota v diskusi o manželství,“ říká Aleš Rumpel z Koalice za manželství s tím, že cílem je odstranění omezení, která pro gaye a lesby existují. „Ve světě přibývá zemí, které umožňují uzavřít manželství lidem bez rozdílu. V takových zemích žije již miliarda lidí a nikde kvůli tomu nezačaly padat trakaře z nebe. Chceme se proto ptát i Čechů a Češek, co si o tom myslí,“ dodává Rumpel.

Fotogalerie
8 fotografií