Budete slavit devadesátiny, ale zastihli jsme vás ve výtečné kondici, jak to děláte?

„Ta otázka je pro mě velice zvláštní. Žil jsem přeci jen trošku bohémským životem, zvláště na JAMU. Takže je to podivný. (smích) S Láďou Menšíkem jsme měli rádi legraci, pivínko, vínečko a samozřejmě slivovici, hruškovici, meruňkovici, to nás oblažovalo. Víc nocí jsem neprospal, než prospal. A teď to pociťuji, velice špatně spím. Mám to posunutý, v noci nezamhouřím oka a dopoledne spím do dvanácti.“

Zřejmě budete rekordmanem v počtu natočených filmů...

„Přiznám se, že to máte asi pravdu. Ale to všechno zařídil Láďa Menšík. Když se zřídilo divadelní studio na Barrandově, tak tam odešel od E. F. Buriana. Měli tam být herci, kteří přednostně dělali film a teprve pak až rozhlas nebo televizi, film měl být nejhlavnější věci. A Ládínek mi říká, nebuďme blbí, divadlo vyžaduje hodně času a málo peněz. Zatímco televize začala platit docela solidní honoráře. Takže mě tam nalákal. Byl jsem v tu dobu u pana ředitele Wericha šest let a nic tak senzačního jsem už nezažil.“

Pak už jste divadlo nikdy nehrál?

„Až na výjimky ne. Láďovi jsem to pak trošku vyčítal.“

Ve filmech jste hrál většinou drobné a střední role, a tu hlavní máte snad jen jednu…

„Ale jakou! S Pavlem Juráčkem jsem udělal Případ pro začínajícího kata, který veřejnost v podstatě asi ani neviděla, a pokud ano, tak mu moc nerozuměla. Byla to taková kafkiáda, mišmaš úplně všeho. Pavel byl úplně omámený Kafkou. Moje postava se jmenovala Lemuer Gulliver, v té roli jsem ani na vteřinu neslezl z plátna. Když jsme podepisovali smlouvu, mělo to být 56 filmovacích dnů, v průběhu jich 30 přidali, a nakonec jich bylo 119!“

Však herec je přeci rád, když má hodně natáčecích dní.

„Nejlepší jsou seriály! To je kolikrát na pětačtyřicet dní, a ani to nemusí být hlavní role. Měl jsem jich pár – Život na zámku, Ranč U zelené sedmy. Ale všimněte si, že mě nezahlédnete v těch starších seriálech, kde bylo všechno dost oblečené do rudé formy. Neodmítal jsem je, ale mazaně jsem odjel na Slovensko.“

Děda z Kouzelné školky Lubomír Kostelka (89): Bratr mu umřel na svatbě dcery!

Co jste dělal na Slovensku?

„22 let jsem tam jezdil pracovat pro dětskou redakci v Bratislavě, se zlínským studiem a Radimem Cvrčkem jsme dělali pořady pro děti. To tady nikdo neví. To bylo skvělý. Vždycky jsem přijel do Prahy natočit to nejnutnější a pak mazal zpátky.“

Chtěl byste ještě hrát?

„Ne. Jsem na penzi a hotovo dvacet. Občas mi nebývá dobře, s tím se nedá nic dělat. Radši si dám doma skleničku vína, při mé nátuře spíš dvě.“

Léta jste také moderoval Kouzelnou školku.

„Já mám děcka rád. Když jsem točil, tak na mě děti hodně reagovaly. Chodily mi od nich stohy dopisů. Že by chtěly dědečka. V televizi nechtěli, abych odešel, chtěli, abych Kouzelnou školku dělal dál. Že bych jako točil v nemocnici a maňásek Františka by byl za postelí. Ale k tomu nedošlo. Odešel jsem tak trochu předčasně. A kromě toho tam byla ještě jiná věc. Když jsem nastoupil, dělali jsme různá kouzla, děda byl trošku nešikovný, ale nakonec z toho zbyly jen rozhovory s Františkem. Já chtěl pořad trochu nastartovat, dělat tam nějaké scénky, scenáristky byly pro, ale vedení řeklo, že nejsou peníze.“

Sám jste vychoval syna Martina, přestože jste byl ženatý, proč?

„Moje žena byla profesorkou na průmyslovce a prostě byla z rodiny, kde byl blahobyt. Její dědeček byl právník, který ovládal celý benešovský okres, a všechno pro ni bylo tak nějak... Já se s ní rozvedl, protože to neklapalo, ale syna jsem musel vzít k sobě. Ona ho porodila, a pak řekla, že neumí vychovávat malé děti a že na to vlastně ani nemá chuť. I syna z jejího prvního manželství vychovávala babička. Takže co teď, měl jsem synáčka a starej se. Ale udělalo mě to nesmírně šťastným. Musel jsem začít vařit, smažit, prát, žehlit, uklízet. Žena uklízela tak jednou za týden a jen tak, že celé dopoledne jezdila luxem. Jednou mě to tak dožralo, že jsem do toho luxu kopnul a rozbil skříň.“

Váš syn vystudoval medicínu a je dnes prý světová kapacita…

„Vybral si obor chirurgie. Dva roky byl na Vinohradech a pak šel na dětskou kardiochirurgii na kliniku do Motola. V Motole vyrostl ve výborného lékaře, pak si jej vybrali do Anglie, jednoho jediného z Česka, pak byl ještě rok v americkém Bostonu v Harvardské nemocnici. Nabízeli mu tam i místo, ale on nechtěl být daleko od rodiny. Až přijeli Němci, kteří otvírali novou nemocnici, že ať jim to dá všechno dohromady. Měl tam být tři roky, a už je tam přes dvacet let. Vede si skvěle. Ten se mi vydařil jako nic v životě.“

Herec Lubomír Kostelka zkolaboval!

Žijete sám, hledáte nějakou partnerku?

„To je správná otázka! Vztah k ženám jsem měl, mám je rád dodnes. Tím, že jsem měl jedinečnou maminku, Zdeničku, tak jsem vždy hledal podobnou. A to se mi nepodařilo. Bylo jí 55 let, když zemřela. Na tom světě to prostě tak chodí. Takže ať jsem bloumal a byl všude možně, tak jsem žádnou jako maminku nenašel. Došlo mi to, když jsem opouštěl nemocnici, že teď už budu žít asi sám. A žiju sám, už tři roky. Úplně sám. Ale život byl fajn.“

Lubomír Kostelka nám ukázal i svůj statek v Kamberku:

Fotogalerie

35 fotografií

Lubomír Kostelka popíjí pivo. Přestože pochází z Moravy, dává přednost pivu před vínem.

Autor: Foto: David Malík