Snopková po pohřbu exministra Svobody: Budeš trpět, řekl mi Zemanův poradce

Na co pan Svoboda vlastně skonal? Spekuluje se, že měl Alzheimera…

Spekuluje se také o sebevraždě, spekuluje se o všem možném. Jeho přání vždy bylo, že o chorobách, které nejsou navenek vidět, se nemá mluvit. Měl ve velmi špatném stavu kyčel, což ho v tom vězení drtilo, i psychicky, a to i vidět bylo. Budu respektovat jeho přání, a k tomu dalšímu nic neříkat. Každý má na to právo a Ivo to nechtěl.

A je pravda, že dožil v nějakém sanatoriu?

Ano, tam strávil poslední měsíce. Kvůli tomu kyčli se přestěhoval z Roztok, vytvořili jsme mu úžasné bezbariérové bydlení. Hlavní radost života v té době měl z narození vnuka. On ho vozil v kočárku a hrdě říkal, to je můj vnuk. A ještě se pak dočkal druhého vnoučete, holčičky. Pak už ale měl takové problémy, že to chtělo trvalou péči. Všichni jsme za ním všichni jezdili a byli jsme s ním vlastně pořád. A já mu vozila dobroty, které měl rád.

Zemanův exministr Svoboda (†68) bojoval s Alzheimerem. Do ČSSD přivedl Altnera

Co jsme po úmrtí pana Svobody zjišťovali reakce jeho exkolegů, zdálo se, že s ním nikdo nechce nic mít. Koneckonců na jeho pohřeb z nich dorazil jen Miroslav Grégr.

Protože ostatní to nevěděli, já jsem to nerozesílala. Děti to tedy takto masivně nerozesílaly, protože věděly, že to přitáhne pozornost médií a chtěly zachovat ten komorní obřad. Pokud jde o kolegy z vlády, poté, co on z ní odešel touto násilnou cestou, tak se přestali stýkat. Zatímco ostatní se čas od času stýkají dál. Myslím tedy, že je to jen tím, že se přerušily nitě. Ono i ti lidé, podle své osobní statečnosti, se s vámi pak stýkají, nebo nestýkají.

Snopková kádrovala blízké exministra Svobody. Nesměli mu vkročit na obřad

Někteří sousedé či známí si posteskli, že se na obřad nedostali. Proč?

Když někdo došel až ke dveřím, kde stála paní farářka a ještě jeden pán z naší církevní obce, koho oni znali, byl vpuštěn. Takže někteří sousedé tam byli, nejen lidé z řad rodinných příslušníků. Ale opravdu jsme nechtěli, aby tam během obřadu cvakaly spouště fotografů.

Objasníte nám »hluché místo« od roku 2007 doteď, kdy Městský soud tehdy prohlásil, že k tunelování Liberty došlo už před vaším nástupem. Co se dělo dál?

Existuje ještě stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství z roku 2005. Je velmi náročné na čtení, protože je to právničina. Nicméně je tam přesně uvedeno, že je-li komukoliv kladen za vinu nějaký úmyslný trestný čin, je třeba doložit, že se skutek stal, a že byl úmyslný. To přesně se tam píše a končí to tím, že u naší kauzy není naplněna ani skutková podstata, ani úmysl. Jen dodávám, že my s Ivem Svobodou jsme si z práce pro Libertu skutečně nevzali ani korunu a vše jsme dělali zadarmo. Opravdu jsme se neobohatili nijak. Stanovisko navrhuje rozsudek zrušit a vrátit první instanci s tím, že to, co je tam popsáno, že není v pořádku, by se mělo doložit. To nás potěšilo. Já jsem na to přišla až po návratu z vězení v roce 2008, našla jsem to ve spisu, a opravdu jsem hledala, kde je tam okno, abych se mohla nadechnout.

Pak jsem začala dávat dohromady i další nesrovnalosti, co v té kauze jsou – a je jich spousta. A hlavně už v průběhu přípravného a pak samotného soudního řízení. Nikoho nezajímalo, že můj advokát přímo na místě podal trestní oznámení na předchozího ředitele Liberty. Který udělal to, co nám kladli za vinu. Tedy že vzal úvěr a věděl, že ho nezaplatí – a to byl mnohem větší úvěr. Státní zástupce ho ale nezačal vůbec stíhat. A naopak podal na našeho advokáta stížnost advokátní komoře, co si to jako dovoluje. A také ten soudní rozsudek vychází z posudku, z analýzy firmy AVK, která konstatovala pochybení Liberty. Podotýkám, že ten posudek objednal Fond národního majetku, nikoli my. Jsou tam i krásně jmenované osoby, které za to nesou zodpovědnost, a zase vyčítám státnímu zástupci, že nekonal, přestože mu trestní řád nařizuje, že jakmile se dozví, že mohl být spáchán trestný čin, má konat, aniž obdržel trestní oznámení.

Myslíte státního zástupce Petra Jiráta, známého také z pozdější kauzy Davida Ratha?

Ano. Přestože jsme ho na to opakovaně upozorňovali.

Jak se k tomu stavěl?

Já jsem pak podala návrh na obnovu řízení, měla jsem ale strašnou smůlu, protože to datum se stanovuje s velikým předstihem. A přesně se to potkalo. Ten den se totiž rozhodovalo o tom, jestli bude z vazby propuštěn pan doktor Rath, který měl stejného státního zástupce. A já věděla, že je to ztracený, protože v naší justici nemůže nikdy projít, že by uznala, že u nás udělal zástupce Jirát chybu a současně v jiné věci měl pravdu. Pan doktor Jirát si u toho soudu dovolil říct, že ho nějaké stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství vůbec nezajímá…

Seděl ve vazbě, o náhrady ale nepřijde. Sněmovna zaplatí Rathovi 280 tisíc

Ale i to stanovisko je jen doporučující, nikoliv právně závazné jako rozsudek, ne?

Dobře, ale v té žádosti o obnovu jsme také namítali, že soudkyně Nejvyššího soud se s těmi body měla vypořádat, když ji to řekne taková renomovaná instituce jako Nejvyšší státní zastupitelství. Alespoň se to domnívám. A ona se s tím vůbec nezabývala. Rozsudky šly metodou CTRL + C, CTRL + V. Prostě kopie. Ani to nemusí přepisovat, jen vymění hlavičku soudu. A to je něco, že vím, že si nikdy nemůžeme dovolat pravdy.

Liberta byla poškozena, byli poškozeni akcionáři. To ale nikdo nechce slyšet. Že byl poškozen restituent, protože dostal bezcenné akcie. A my máme důkazy, jsou v tom posudku, že nikdy nedosáhli na majetek, který měli dostat. Upozorňovali jsme, že například z privatizované Liberty zmizelo sedm milionů korun, které byly vedeny v účetnictví jako úvěr u České spořitelny, přičemž my jsme měli od spořitelny v ruce papír, že nikdy žádný úvěr Libertě neposkytla. A divte se, tento úvěr ředitel splatil. Kam šly ty peníze, ví čert. A takových věcí tam je spousta.

Už dříve jste v jiném rozhovoru řekla, že pan Svoboda o obnovu řízení už nestál. Na rozdíl od vás…

Ne, že nestál. Od první chvíle, kdy začal být stíhán, říkal, že je stíhán nikoliv proto, že by spáchal nějaký trestný čin, ale proto, že se nehodí, a že je třeba ho odstranit z funkce ministra financí. A že když se prostě rozhodli, že nás odsoudí, že se stejně nedočkáme ničeho. Vezměte si to z lidského pohledu: napřed je nějaká zpráva, pak jsou bombastické titulky, média už vynášejí rozsudky, trvá to už roky a teď to obraťte – který soudce, nebo který státní zástupce řekne, že to není pravda? A Ivo si tehdy řekli, že když oni se rozhodli nás usmažit, tak si nás usmaží.

On byl věřící. Nebyl to ten křesťanský přístup, když tě udeří do tváře, nastav také tu druhou?

Ne, ne, nebyl. On o tu pravdu a spravedlnost strašně stál, ale řekl, že prostě by jen spotřebovával energii, a že to opravdu nemá cenu. Že v této zemi ještě nenazrála doba na to, aby to justice nezávisle posoudila a dospěla k nestrannému závěru. Toho tady prý nedocílí.

Spojujete očištění vašeho jména s finanční kompenzací?

Použiji slova mé tety, která byla v komunistických procesech odsouzena. A očisty docílila, až když jí bylo skoro devadesát let: Není to o nějakých několika tisícovkách, co mi přišly. Je to o tom, že jsem se konečně dobrala pravdy.

Máte představu, kolik peněz už padlo na vaši obhajobu?

Nemám to sečtené, ale opravdu hodně. Také musím říct, že můj advokát mě obhajoval, řekla bych z dobrého srdce. Když opravdu nekradete, tak na ty běžné advokátské taxy nemáte. A spoustu věcí jsem si ale také udělala sama. To jsou tisíce hodin práce. Samozřejmě jsem pracovala s těmi posudky, které byly, a ukazuje to na to, že Liberta byla skutečně vytunelovaná a že to, z čeho nás obvinili, bylo jen proto, aby se nám mohli dále hrabat v soukromí. Doufali, že najdou něco jiného, čím bychom se provinili. Dokonce jedna má sousedka, ještě když jsme bydleli v Malešicích, mi přišla říct, že u ní byli nějací dva pánové a slibovali ji peníze za to, že o mě řekne něco, co by mě mohlo skandalizovat. A na toho Svobodu také nic neměli. On byl neovladatelný. On je neposlouchal.

To o něm říkali také někteří jeho bývalí kolegové z vlády… Ale čím byl nepohodlný, proč by ho někdo chtěl podle vás odstranit?

Byl ministr financí. První jeho exces byl, když nastoupil, chtěli po něm, aby podepsal garanci státu za Kongresové centrum. To byly tenkrát dvě a půl miliardy. Rychle jsme spočítali, že je to nenávratné. Takže on řekl: buďto mi někdo řekne, že Praha, nebo země, kongresové centrum potřebuje, a pak to půjde ze státního rozpočtu, ale nebudu ze sebe dělat blbce, který jako ekonom neví, že se ty peníze nevrátí. To pak na nás spadne a my tu garanci budeme platit. Jen co ale nastoupil, že to měl ihned podepsat. To bylo první a strašně nepříjemný, protože z takové velké zakázky se dá drobit leccos…

A dále?

Potom to byla Mostecká uhelná. Do vlády navrhoval materiál, aby byla firma privatizována aspoň za nejvyšší nabídku. Zbytek státního podílu se ale prodal za 600 milionů. V životě by nepodepsal OKD. Měl také jinou představu o zacházení s IPB. Bez podpisu ministra financí nikdy žádné z těchto věcí neprojdou. Já jsem kdysi v nadsázce Miloši Zemanovi řekla, že kdyby z Iva udělal ministra kultury, tak by v té vládě byl býval zůstal.

Jak to tehdy bylo s údajnou pomocí kmotra Františka Mrázka, prý vás měl z té kauzy „vysekat“?

Jde o onu pověstnou schůzku. Jednou jsme se s ním sešli, nijak jsme se s tím ani netajili, a on se nás ptal, cože se děje. Měl zájem něčeho se dobrat, proč to tak je. A to je asi tak všechno, protože na druhý den nás vzali do vazby. Bylo to poprvé a naposled, kdy jsme se o tom bavili.

Nová fakta o vraždě kmotra Mrázka: Promluvil policista, který ho sledoval

Větší známost v tom doopravdy nebyla? On pro vás měl podle odposlechů takové familiární přezdívky (Bába a Dědek, pozn. red.)…

To ano, ale já nevím, jestli si myslel, že se dobere k nějakým našim stanoviskům. My jsme se s ním opravdu takto sešli jen jednou. Je možné, že pokud byly nějaké oficiální akce, že tam byl. Ale že jste s někým v jedné místnosti, to ještě neznamená, že s ním máte kontakt.

A jak to bylo s výhrůžkou od Miroslava Šloufa, kdy měl za vámi oběma přijít a hrozit, že vás přes Libertu »vykoupe«? Pak to měl svádět na vliv prášků a alkoholu…

Všechno předpověděl. Přišel a říkal, že se v té vaší Libertě se něco najde. Dokonce řekl, že Ivo se zhroutí, na mě ukázal, a řekl ty budeš trpět, protože do toho zamotáme tvého syna. Měl pravdu, všechno se stalo. Ivo se zhroutil ve vězení, syna mi do toho zapletli, i když on s tím neměl co do činění. A když jsem to šla říct Milošovi, tak mi říkal, jo, on mi to říkal a omlouval se, že zkombinoval alkohol a prášky (Šlouf tuto událost vždy popíral, pozn. red.). Existuje záznam hovorů, ve kterých figuruje Šlouf, šlo o schůzku se třemi lidmi, kteří mu měli údajně předávat peníze. Přitom diskutovali o tom, že Svoboda je ta žába na prameni, která jim v tom brání, a že to bude sešup.

To nebyl snadnější způsob, jak Ivo Svobodu odstavit? Proč do toho zatahovat vás, vašeho syna?

Domnívám se, že šlo o pomstu. Nejpohodlnější postup by s ohledem na jazykové znalosti pana Svobody byl udělat z něj někde diplomata. Kdyby ale někdo v té době přišel za Milošem a řekl mu, ať odvolá Svobodu, nebo ať jde do diplomacie, tak to by Miloš asi neskousl.

Cítíte vůči Miloši Zemanovi nějakou zášť? Komunikujete?

Musím říct, že po celou dobu jsme ho o těchto věcech informovali. Co byl na Vysočině, občas jsme za ním s panem Svobodou jezdili. Vozila jsem štrúdl, chutnal mu. Byli jsme v kontaktu, i později jsme byli. Jenže život pak šel jinudy, dostala jsem rakovinu, byla jsem na operacích, na chemoterapii. A pak už měl Miloš kampaň, tak už jsem ho neobtěžovala. A na pohřeb poslal kytici, což je krásné gesto.

Tušíte, proč se stal vlastně ministrem financí? To je totiž otázka, kterou si kladli někteří jeho bývalí kolegové.

To já také nevím, to by věděl Miloš Zeman.

Že prý mu k tomu místu pomohl Stanislav Gross.

Ne, to bych neřekla. Naopak Miloš Zeman ještě v době, kdy ČSSD vůbec nic nevyhrála, byl vyslechnout názory Iva na ekonomiku. Ale ten přesný důvod, proč byl ministrem financí, neznám.

Barbora Snopková - rozhovor pro Blesk.cz | Jakub Poláček

Mluvila jste o své rakovině. Porazila jste ji?

Bylo to v roce 2012. Naštěstí ji můj lékař objevil včas, takže proběhly operace i chemoterapie, ty můj zdravotní stav zhoršily. Ale ťukám na dřevo, ukázalo se, že je všechno v pořádku. Teď v březnu jdu ještě na jedno velké vyšetření, jestli se někde z toho něco neobjevilo.

Co vám dělá radost? Třeba také vnoučata?

Vlastní vnoučata nemám. Rodina pana Svobody ale rozhodla, že za nimi mohu jezdit, takže jezdím a jsou úžasná. Takže ta mi dělají obrovskou radost. Snacha pana Svobody je má báječná kamarádka. S mým manželem je to také, alespoň po zdravotní stránce, v pořádku. Takže nám dělá radost, když si můžeme udělat nějaký výlet, podívat se na nějaké památky, do muzeí… Prostě to nás těší.

Jak vy jste snášela pobyt za mřížemi?

Není to žádná procházka jarním lesem. Vazba je strašná věc, opravdu nemáte žádné možnosti základních potřeb. Byli jsme v koluzní vazbě, nemohli jsme se tak stýkat ani s lidmi, co tam jsou. No hrůza. Potom ve výkonu trestu je to ještě horší v tom, že vůbec nevíte, co vás čeká, a setkáte se tam s lidmi, kteří tam jsou častěji než doma. Bylo to složité, a myslím, že v té mužské části je to ještě horší.

A co pan Svoboda?

Snášel to mnohem hůř. A řekl bych, že jeho to hodně, hodně poškodilo.

Sledujete také případ Davida Ratha, se kterým vás pojí stejný nepřítel, státní zástupce Jirát?

Ano, sleduji.

Jaký názor jste si udělala?

Od prvního dne, kdy to vypuklo, říkám: je to jako u nás. Samozřejmě neznám to celé, nebudu tvrdit, že má svatozář, ale za co je stíhaný od pana Jiráta, to je nesmysl.

Žádní partneři, ale přátelé

Snopková se také vyjádřila ke vztahu ke Svobodovi. Nikdy prý nebyli partneři. Zatímco on byl rozvedený, ona žije se svým mužem. „Když začalo to naše pronásledování, tak to vás neskutečně dá dohromady. Protože víte, že lidé z vašeho okolí jsou také pod drobnohledem, všichni se o ně také začnou zajímat, jestli nejsou v něčem s vámi namočení. A tím ty stíhané lidi postavíte na ostrůvek, tady je ostrůvek, a oni táhnou spolu, když jsou slušní, nepokoušou se. A my se nepokousali,“ vysvětlila. Proti tomu, že mají být partneři, se neohrazovali také proto, že aspoň tak měl její muž klid od novinářů.

Zemřel exministr financí Svoboda (†68). Člen Zemanova kabinetu seděl ve vězení