7°C
Přestože si syn Ivety Bartošové (†48) a Ladislava Štaidla (71) vymínil, že nebudou padat dotazy na soukromí, nakonec se rozpovídal i o něm. A protože u toho byli také ostatní kluci z kapely – zpěvák Honza Katauer, kytaristé Petr Ame a Nikita Kot a baskytarista Vojta Strnka – bylo to neuvěřitelně výživné povídání!
Ve vaší kariéře nastal velký mezník. Povedlo se vám vydat první desku a hned ji i pokřtít. Jak to prožíváte?
Artur: „Nečekali jsme takovou účast fanoušků. Je pravda, že s deskou jsme se hodně zpozdili, protože nastaly problémy. Měnili jsme zpěváka, kvůli tomu to bylo hodně práce a museli jsme předělat všechny skladby.“
Pokřtil vám ji Michal Dvořák, který je spíše zaměřen na komerční hudbu. To vy mi moc komerční nepřijdete.
Artur: „Tam šlo spíš o to, že je to můj vzdálenější příbuzný a že nám to někdo musel pokřtít.“
Honza: „Michal Dvořák má rád tvrdou hudbu a o tom to je. Ten jejich pop hraje jen kvůli penězům.“
Vaše texty jsou poměrně tvrdé a nejsou zrovna o rozkvetlé louce. Co o vás vypovídají?
Honza: „Život, emoce, popis toho, čím si každý z nás prochází. V těch textech je vlastně obsažen kus každého z nás, to, čím si procházíme. Nikdo to nemá na světě jednoduché. Jsme kluci z ulice a o tom zpíváme.“
No, Artur Štaidl není zrovna kluk z ulice! Jak jste ho brali?
Nikita: „Já ho vůbec neznal, protože jsem z Ruska a česká scéna mě vůbec nezajímala a nesledoval jsem ji.“
Vojta: „Měli jsme vůči Arturovi nějaké předsudky, podle toho, jak jsem ho znal z televize. Hodně mě překvapil. Když jsem ho poznal osobně, tak jsem zjistil, že je to úplně jiný člověk. Dnes je můj nejlepší kámoš.“
Petr: „Zprvu mě u něj překvapilo, že se vůbec věnuje téhle hudbě. Naše začátky byly navíc mnohem brutálnější než dnes. Seznámil jsem se s někým, koho jsem znal jen z televize a novin, a dnes s ním sdílím zkušebnu, a dokonce někdy na šňůře i postel!“
Jak to máte se vztahy? Jste zadaní?
Honza: „Mám nejlepší holku na světě. Všichni máme holky.“
Artur: „Ano, i já mám holku, ale víc nechci říkat.“
Nežárlí třeba na fanynky?
Honza: „Moje holka je bije! (smích) Pokud hraješ v takové kapele, tak to riziko je. Musíme mít partnerky, co to pochopí a přijdou na náš koncert nás podpořit. A dnes přišly všechny!“
Artur: „Tohle nějak neřeším, zatím jsem s tím problém neměl.“
Sami přiznáváte, že vaši tvorbu zjemňujete, dospějete až ke střednímu proudu?
Vojta: „Máme tam jemnější songy, ale to jen aby si publikum odpočalo. Dál zjemňovat určitě nebudeme. Budeme dělat jen to, co se nám líbí. A střední proud to určitě nebude.“
Jaký styl tedy vlastně hrajete?
Artur: „Dost často se o nás píše, že hrajeme deathcore, ale to není pravda. Snažíme se o melodic metalcore, což je něco jiného a někdy nás to uráží. My hrajeme buchtí metal, což je metal pro holky.“
Arturův otec Ladislav Štaidl vám fandí. Poslechli jste si například i vy jeho tvorbu?
Honza: „Muzikanti by se měli podporovat a je jedno, jestli děláš dechovku, pop nebo metal. Pan Štaidl něco v životě dokázal a za to si zaslouží respekt, stejně jako Kája Gottů, Zagorka a spousta dalších.“
Jméno vaší kapely bylo hodně skloňováno v souvislosti s Českým slavíkem. Nemrzelo vás, že jste nevyhráli Objev roku?
Honza: „Mile nás to překvapilo a vůbec nás nemrzelo, že jsme nepostoupili. Přišlo nám to jako dobrý vtip, že bychom my se čtyřmi songy šli na vyhlášení takové soutěže.“
VŠE O SEBEVRAŽDĚ ARTUROVY MAMINKY IVETY BARTOŠOVÉ ZDE>>
