9°C
Kvůli své závislosti na alkoholu skončil v Národním divadle už dvakrát. V té době zažíval nejlepší léta, když zkoušel hru Durychovo Bloudění. „Bohužel jsem v té době začal taky hodně pít. Velká ambice se spojila s velkým floutkovstvím, a když se to sečetlo, po jedné dost dramatické situaci jsem prohlásil, že končím. Bláhově jsem si myslel, že okamžitě dostanu nabídky ze všech pražských divadel. Nedostal jsem žádnou,“ přiznal herec serveru Aktuálně.cz.
Napsal tedy šéfovi činohry dopis a poprosil, aby ho vzal zpátky. Vyhověl mu, ale Etzler v divadle vydržel pouhé dva měsíce.
Dnes by se do Národního divadla nevrátil ze dvou důvodů. Jednak mu vyhovuje život herce na volné noze, a také mu vadí současná divadelní scéna. „Možná jsem staromilec, ale pro mě jako herce je smutné sledovat, kam se dostalo Národní divadlo,“ říká herec roztrpčeně. Považuje za amorální, že se v něm prý za ředitelování Jana Buriana (57) přestaly ctít tradiční hodnoty. „Ztratil se respekt k prostoru, který měl bohatou historii, který se dlouho utvářel a cizeloval,“ posteskl si.
V Národním ještě pamatuje herecké legendy, jako byl Josef Kemr (†72), Radovan Lukavský (†88) či Josef Vinklář (†76). „Zažil jsem něco, co už se asi nezopakuje. Z představení Roku na vsi odcházeli nadšení jak obyčejní diváci z Horní Bečvy, tak profesoři z filozofické fakulty,“ vzpomíná Etzler, který kromě seriálů už čtvrtou sezonu hraje v Divadle v Řeznické a také v Divadle Palace.
