9°C
Ve Zlaté ulici kdysi bydlel rabín, který měl černovlasou dceru, za kterou se každý otáčel. Hana ale byla tichá, neměla ráda hlučnou společnost ostatních dívek.
Ráda proto chodívala k večeru sedět na své oblíbené místo. Konkrétně mezi stromy s dlouhými větvemi, které dosahovaly až k hluboké hladině zdejší tůně.
V létě si dokonce občas svlékla všechny šaty a chodila do řeky plavat. Potom seděla na břehu, kde si pročesávala dlouhé černé vlasy. „Netušila však, že ji pozoruje mladý vodník, kterého její krása okouzlila. Jednoho večera se jí ukázal. Vypadal jako člověk, byl urostlý a sličný, jen kůži měl bledou a vlasy zelené,“ popsala Alena Ježková v knize 77 pražských legend.
Hana utekla s vodníkem do Vltavy
Když ale Hana vodníka spatřila, vyděsila se a chtěla utéci. Muž se zelenými vlasy ji však oslovil a vyznal jí lásku. Rabínova dcera tak za vodníkem další den přišla. Netrvalo dlouho a i ona se do něj vášnivě zamilovala. Krátký čas, který spolu ale mohli trávit na zemi, jim přestával stačit.
Vodník ji tak dennodenně přemlouval, aby šla s ním do jeho paláce na dně Vltavy, kde by spolu byli šťastni. Jednoho dne se tak Hana přece jen rozhodla se svým milým uprchnout. Hana se tak už domů do Zlaté ulice nevrátila.
Rodiče ji hledali celou noc a celé dny, prohledávali břehy, jestli nenajdou dívčino mrtvé tělo. „Ale Hanu už nikdy nikdo nespatřil. Za čas se rodiče i příbuzní smířili s myšlenkou, že se Hana utopila a voda její tělo zanesla daleko po proudu, kde ho už nenajdou,“ vysvětlila spisovatelka.
Mezitím si černovláska šťastně žila pod vodní hladinou s mladým zelenovlasým mužem. Nic jí ve vodě nechybělo, místo slunce a zpěvů ptáků ji naplňovala vodníkova láska. Když po čase Hana zjistila, že čeká miminko, uprosila vodníka, aby poslal pro její tetu, která byla porodní bábou.
Uhlí se proměnilo ve zlato
Teta se nejdřív bála odejít s cizím mužem se zelenými vlasy, ale když jí řekl, že pro ni posílá Hana, vzala vše potřebné a vydala se s ním k řece. Radost obou žen ze setkání byla veliká, a ještě větší pak byla, když se jim podařilo porodit zdravého zelenovlasého synáčka. Když teta odcházela, Hana jí dala cenou radu: „Až se tě bude vodník ptát, jakou chceš odměnu za svou pomoc, nevybírej si perly ani drahokamy. Žádej jen trochu obyčejného uhlí.“
I když to přišlo tetě divné, udělala vše, co ji její neteř poradila. V noci ji vodník vyvedl se zástěrou plnou uhlí ven. Porodní bába spěchala rychle domů a z děravé zástěry jí po cestě padaly černé uhlíky. Po příchodu pohodila zástěru do kouta a šla spát. Ráno ji probudil až hlasitý křik lidí a pozdvižení pod jejími okny.
Podívala se z okna a zjistila, že lidé v ulici sbírají kousky zlata. Honem se běžela podívat do zástěry, a co neviděla! Kapsa byla plná zlata. Od té doby se tak malé uličce na Starém Městě neřeklo jinak než právě Zlatá. Podle pražské radnice ale dostala své jméno po zlatnících a šperkařích, kteří v minulosti sídlili podél cest k vltavským brodům.
Kdy je otevřená?
Ulice Zlatá má svou otevírací dobu, v noci se zavírá kvůli vandalům. V létě je veřejnosti nepřístupná od 22 hodin do 7.30. V zimě pak od 20 hodin.
Podívejte se, jak Zlatá ulice vypadá dnes:
A zajímá vás, jak vypadá vnitřek domků ve Zlaté uličce na Hradě? Podívejte se na reportáž v tomto díle Selfie z Prahy:
Domky ve Zlaté uličce: Takto vypadají uvnitř! A surfování na Vltavě v Praze: Jak to ustát? Matěj Smlsal, David Vaníček, Hudebnibanka.cz
