9°C
Kancelář Michal Lukeš zdědil po předsednictvu Federálního shromáždění a po redakci rozhlasové organizace Rádio Svobodná Evropa. „Právě nábytek, který je dnes tady, je po prezidentovi rádia,“ prozradil ředitel.
Původně šéf Národního muzea sídlil v historické budově Muzea, ta nyní prochází rekonstrukcí, a proto v jeho kanceláři nechybí helma a reflexní vesta. „Na stavbu chodím minimálně jednou týdně,“ komentuje Lukeš.
Menší, zato s lepším výhledem
Ačkoliv ve „staré“ budově obýval místnost o rozměrech 11 na 11 metrů, ve které si člověk připadal velkolepě, na svém současném pracovišti se cítí daleko lépe. „Hlavně je to tady praktické. Tam to bylo takové izolované. Ředitel si seděl sám osamělý v rohu,“ začal se smát Michal Lukeš.
Dalším důvodem, proč ředitel své stávající pracoviště „zbožňuje“, je také prosklená zeď, která zaujme každého, kdo do kanceláře vstoupí. Ta skýtá výhled na celou Prahu, jako kdyby se jednalo o pohyblivý obraz.
V další místnosti, kde přijímá návštěvy, objevíte sbírku těch nejcennějších darů, které kdy dostal. Například z Číny, Alžírska, ale také z Česka. Nejpyšnější je na obraz od velitele Apolla 17 Eugena Cernana, který mu při osobním předání napsal i věnování.
Návštěvy dětí
Na první pohled stávající kancelář šéfa Národního muzea vypadá stroze a nepříliš osobně, ale po chvíli rozhlížení přece jen na střípky ze soukromého života Michala Lukeše narazíte. Ředitel Muzea má dvě dcery, které ho do práce čas od času chodí navštěvovat a jejichž fotografii má na stole. „Mám tady i valentýnku od druhé dcery,“ ukazoval vpravo na stůl.
Pokreslená tabule dětskými malůvkami v rohu místnosti je další, co napoví, že má Lukeš občasné návštěvy svých malých ratolestí, které si v kanceláři rády hrají. Když děti tabule omrzí, vrhnou se ke stolu s razítky, těmi označkuji naprosto vše. „To když tu zapomenu nějaký papír, tak vypadám jak blázen. Ony totiž velmi rády razítkují, ať souhlasím, nesouhlasím… Zaměstnanci si poté myslí, že jsem dostal záchvat,“ rozesmál se ředitel Národního muzea.
