10°C
Péefky od firem, známých lidí, virtuálních přátel na sociální síti Facebook… Ve světě si většinou vystačí s vinšováním šťastných a veselých svátků vánočních.
My však přidáme přání šťastného, zdravím, štěstím, láskou úspěchem naplněného nového roku. Dáme to dubl. A proč sakra ne? V konceptu pošli všem se jistě mnohým zdají vánoční i PF přání odlidštěná, jejich text vnímají coby esenci klišé, ale kdo vymyslí něco jiného?
Co víc přát než zdraví, spokojenost, harmonii, lásku, úspěch, realizaci v životě… a taky peníze jistící praktickou existenci? Proto nekonstatujme s jistou dávkou afektu na sociální síti FB, že mažeme ze seznamu virtuálních přátel, fyzických známých kamarádů všechny, co nás neoslovili jménem, ale poslali vinš všem.
Jasně, odflákli to – teda někteří důvěrní, léta známí… I tak je to projev dobré vůle, pozitivního myšlení, snahy obejmout svět… přeložme si to, jak chceme.
Ach ano, když jsme sami, je nám po těle i duši ouvej, jsme mnohem zranitelnější, ale militantní bychom ve své bublině bytí být neměli. Ubližujeme sami sobě. Útočnost, sebelítostí diktovaná hořkost jsou nebezpečný bumerang.
Před časem jsem četla, že lidé v hospic zařízeních v paliativní fázi léčby se stávají pozitivně odevzdanými, snášenlivými, bezmezně tolerantními. Jsou v přípravné fází stát se anděly…
A nyní to mé PF pro první a následující dny roku 2017
Buďme šťastní. Tiše a nenápadně šťastní, protože to je nejvíc, i když se to někomu neklidnému, nezralému může zdát nuda života. Síla nenápadné, mnohými podceňované každodenní pohody nám bohužel dojde až ve chvíli, kdy ji ztratíme.
A ať se nám dostane zasloužené pokory. Snažme se o ni. Pokora je lakmusový papírek úspěchu, naplněného života. Ať jsme zdraví a každým dnem mějme na paměti, že se o tento stav duše a těla musíme zasloužit. Dávejme lásku, přijímejme lásku a hlavně o ní sakra pečujme.
Já vím, není čas. Zdá se, že není čas. Říkáme, že není čas. Žijeme matrix, ale i tak to dělat musíme. A všem singl ženám toužícím po muži, ženám, co mají pocit, že jsou bez něj společensky méněcenné, přeji, aby si uvědomily, že láska má i jiné maximální podoby.
Rodiče, děti, přátelé, zvířata, stromy, nebe, přírodu… Malý princ ví… Mějme se zdravě rádi, přijměme své tělo, duši a neporovnávejme je s idoly. Vystříhejme se samolibosti. Sobeckosti. Taky mindráků.
Odolejme mainstreamu davu, buďme sami sebou. Mějme na to odvahu. A taky dělejme vše pro to, aby naděje dala na prdel (promiňte vulgaritu) beznaději, pravda zválcovala lež. Mějme svůj názor na věc. Jděme volit.
Bavme se, dávejme Carpe Diem a kašleme na statistiky, které v prognóze nevyléčitelné nemoci dávají pár let, měsíců existence. Jsou to pitomý statistiky a pak je něco mezi nebem a zemí.
Jistě, je to klišé. Co opravdového není klišé? V umění se tomu říká kýč… Nejde o slova, ale o emoci sdělení a dobrou vůli mu uvěřit. Dejte to v novém roce, jak nejlépe můžete!
