Bursíková místo politiky vaří v Londýně. Uprchlíka dalajlamu má za hrdinu

Co říkáte na to, jak ostře se v Česku v poslední době řešilo, když ministr kultury Daniel Herman přijal oficiálně dalajlamu?

Je mi to líto. Před čtvrt stoletím jsme se zbavili totality, jsme svobodná společnost. Nevím, proč by měl být problém, když se ministr, pod něhož spadá také náboženská agenda, setká s jednou z nejvýznamnějších postav tibetského budhismu a nositelem Nobelovy ceny za mír.

Není to dobrá zpráva o stavu naší demokracie. Je to plíživé posouvání hranic toho, co je a není normální. Když byl můj manžel ministrem životního prostředí, vyvěsil na ministerstvu tibetskou vlajku a s dalajlamou se samozřejmě setkal. Nebyl to problém.

Následovalo prohlášení čtyř o věrnosti Číně. Jak jste na něj pohlížela?

To je úplně nesmyslný text a jeho autorům je to myslím si zpětně i jasné, zdá se mi, že minimálně předseda sněmovny Jan Hamáček se za to už druhý den styděl. Takové ohýbání hřbetů nemá se sebevědomou politikou nic společného a působí jen trapně, věcně stejně žádný význam nemá. Leda, že by platilo to, co vyslovil například redaktor Českého rozhlasu Nováček, a sice, že má sociální demokracie z podlézání Číně nějaký finanční prospěch. To by mělo být vyšetřeno. 

Čím je pro Vás osobně dalajlama? Počítáte, kolikrát jste se s ním již setkala?

Pro mě je vzorem ctnosti a tolerance, ale také ohromným zdrojem inspirace a poznání. Je, jak sám říká, jen člověk, ale všichni cítíme, že má vlastnosti a schopnosti, s nimiž se běžně nesetkáváme, a ačkoliv je duchovním, zdá se mi, že je vlastně takovým dokonalým nositelem lidství v jeho ideální podobě. Kdyby byli všichni lidé jako on, nebyly by války a utrpení ve světě.

V mých očích je také hrdinou, který nese statečně svůj úděl uprchlíka, který se nesmí vrátit do své vlasti. Kolikrát jsem se s ním setkala, nevím, ale všechna setkání mě vždy na dlouhou dobu nabila vnitřní silou a klidem. Navštívila jsem ho v jeho exilovém domově v Dharamsale v Indii, setkali jsme se mnohokrát v Praze, ale třeba i v italském Parlamentu nebo letos v září při setkání podporovatelů Tibetu v Bruselu. Vážím si každé příležitosti být v jeho blízkosti a každému bych to přála.  

Bursík přišel o berlích k soudu o Tibetu. S manželkou žalují policii i vnitro

K soudu dospěl váš spor s Ministerstvem vnitra, policií a magistrátem ohledně zákazu pro Vaši akci na Hradčanském náměstí v době návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze. Jak incident s odstupem času vnímáte?

Myslím si, že vůbec nejde o Čínu, ale o svobodu projevu a ústavnost u nás doma, tedy v ČR. Přece není možné přijmout to, že přijede papaláš a my, kteří tu žijeme, se nesmíme mírumilovně setkat a vyjádřit svůj názor na způsob jeho vládnutí. Naše pokojné shromáždění bylo řádně nahlášené, účastnili se ho lidé jako biskup Václav Malý nebo bratr prezidenta Havla Ivan se ženou. A policie jim a tisícovce dalších nedovolila vstup na Hradčanské náměstí, a to i přesto, že prezidenti tou dobou ani nebyli na Hradě. Jsem ráda, že máme právo si stěžovat, a věřím, že soud rozhodne v náš prospěch. 

Co říkáte na podporu pro tuto akci ze strany Karla Schwarzenberga či Miroslava Kalouska, který před policejním kordonem mával tibetskou vlajkou?

Karel Schwarzenberg je ztělesněním boje za svobodu, světově uznávaný ochránce lidských práv, který pomáhal Čechoslovákům v době komunismu zbavit se totality. Je zcela přirozené, že se zastává Tibeťanů, a je známo, že má s dalajlamou kladný vztah. Každý, kdo vnímá fakta, ví, že Tibet je okupovaný komunistickou mocností podobně jako bylo Československo. Kdo má smysl pro spravedlnost, ten se musí ozvat. A je-li prezident totalitní Číny u nás na návštěvě, je přirozené, že se slušní lidé mírumilovně, přesto jasně a kriticky vyjádří. Nejsme přece žádné ovce.  

V případě Tibetu jste dále výraznou aktivistkou, jinak jste se ale politicky stáhla do ústraní. Co Vás vedlo k rozhodnutí, jít místo vrcholné politiky profesionálně vařit? Kde se tento nápad zrodil?

Život je klikatá cestička a málokdo ví, kam ho osud zavede. Jsem politický živel, nedokáži být k dění kolem nás lhostejná. To je ve mně a nikdy se to nezmění. Snažím se vždycky dělat něco, co považuji za smysluplné a co mě naplňuje.

Byla jsem v kuchařské škole v Londýně, protože jsem chtěla vidět život jinde. Chtěla jsem si zkusit práci rukama a trochu si odpočinout od zklamání, která mi politika tady v Čechách přinesla. Myslím, že mi kdekdo rozumí, že někdy je třeba na chvíli vydechnout nebo udělat větší změnu. 

Kateřina Bursíková Jacques vystudovala v Londýně prestižní kuchařskou školu a je profesionální kuchařkou. | Archiv Kateřiny Bursíkové Jacques

Vystudovala jste prestižní kuchařskou školu. Jak náročné to bylo a co pro vás bylo nejtěžší?

Bylo to náročnější, než jsem čekala, ale nakonec jsem všechno dobře zvládla a měla z toho veskrze dobrý pocit. Člověk se nesmí moc bát a občas se do něčeho vrhnout jen s nadšením a vervou, protože i to překvapivě funguje.

Těžké bylo skoro všechno, přece jen, studovala jsem v cizím jazyce, v neznámém prostředí a o mnoho starší, než byla většina spolužáků. Kdo se v gastrosvětě pohybuje, ví, že je to náročné. Stačí se podívat na pořad Ano, šéfe se Zdeňkem Pohlreichem a pochopíte, o čem je řeč. 

Jaké máte v této branži cíle a ambice? A je možný i Váš návrat do politiky?

Cíle si nekladu, dělám věci tak, jak přijdou. Vařím a dělám politiku současně, vždyť politika je všude kolem nás. Jsem členkou Liberálně ekologické strany, kde jsou zajímaví lidé jako třeba Eva Holubová nebo Olga Sommerová, baví mě to. Teď jsme získali dva senátory a pomalými krůčky se rozrůstáme. Hodně aktivní jsem na Praze 1, kde bydlím, a letos se mi např. podařilo vrátit lidem krásné Malostranské náměstí, kde po desítky let parkovala jen auta. Jsem spokojená. 

Jaké pro vás byly letošní Vánoce?

Vánoce trávíme doma s rodinou. Mám tři děti, dvě dospělé a jednu malou holčičku. Jsme všichni spolu, mám to ráda. A letos se nám v rodině narodilo miminko, tak je to o to krásnější. Moje neteř Emma Smetana porodila v prosinci holčičku. (Rozhovor vznikl ještě před úmrtím otce Emmy Smetany Jiřího, pozn. red.)

Exministr Bursík s manželkou Kateřinou u soudu kvůli akci, kterou policisté nevpustili na Hradčanské náměstí