Do InBáze se nedostala náhodou. Vybrala si ji záměrně. „V minulosti jsem hodně cestovala. Když jsem například navštívila Ázerbájdžán a Kyrgyzstán, místní se mi vždy snažili při cestování pomoci. A tak jsem si řekla, že bych pro ně chtěla něco na oplátku dělat v Čechách,“ prozradila Helena. Právě proto si vybrala organizaci, která pomáhá emigrantům.

Dobrovolnická činnost přerostla ve velkou zálibu, která se stala Heleninou stávající prací. „Tehdy to pro mě bylo smysluplné trávení času. Díky té práci jsem poznala nové lidi. Tehdy jsem doučovala český jazyk jednu slečnu, která se do Česka dostala s malým chlapečkem…,“ rozvyprávěla se.

Španěl se ztratil při mezipřistání v Praze. Našli ho po týdnech pátrání

Zdrcená Miha ze Španělska hledala od začátku listopadu bratrance. Nakonec se ho podařilo najít.

„Vzniklo mezi námi za tu dobu velmi hezké přátelství. Není to jen práce. Fungujeme na takové rodinné bázi, kdy jsme všichni přátelé,“ vysvětlovala, jak to v InBázi chodí.

Uprchlická krize

Aktuální nálady ve společnosti týkající se uprchlické krize se Heleny a neziskové organizace, ve které pracuje, dotýkají. „Setkávám se často s názory a narážkami na to, že neziskové organizace na pomoci emigrantům pouze vydělávají a nikomu nepomáhají,“ svěřila se.

Helena svou práci miluje.
Autor: Eva Fornálová

„Vidím to ale z druhé strany, pomoc je potřebná věc. Emigranti jsou stejní lidé jako my. Není mezi námi rozdíl,“ vysvětlovala. V práci se tak denně setkává s nejrůznějšími národnostmi. „Nedá se takto škatulkovat. Mezi lidmi jsou jak lidi dobří, tak ti zlí. Každý člověk je jiný. Národnost povahu lidí nemění,“ dokončila.

Plané obavy

Ačkoli se řada Čechů bojí masivního přívalu migrantů, Helena obavy vyvrací. „Počet klientů je stabilní. Za poslední rok se to o žádné desítky nezvedlo, maximálně pár jednotlivců,“ svěřila, že jsou obavy lidí naprosto zbytečné.

„Dobrovolná činnost dává nový pohled na svět, přátelství a stále otvírá nové dveře a člověk přitom ani neví, kam ty dveře povedou,“ představovala svůj život, který by neměnila. Naopak uznala, že kdyby tušila, co jí to všechno dá, začala by s dobrovolnictvím daleko dříve.

Horší osobní ohodnocení lidem v neziskových organizacích nevadí. „To poslání a smysl doplňuje tu zbývající částku, kterou by člověk dostal za stejnou práci jinde. Ale to jsou právě ty bonusy,“ vysvětlovala se smíchem Helena.

Od návštěvnice až k organizátorce

Helena si tak navíc splnila sen. Kdysi chodila na festival RefuFest jako návštěvnice. Na festival, kde se mísily různé kultury skrz jídlo, hudbu i tanec. Dnes je hlavní organizátorkou, díky které akce nezanikla a posouvá se zase dál, o level výš.

Kromě třídenního festivalu na Nákladovém nádraží Žižkov chystají organizátoři poprvé doprovodný program formou besed. „Plánujeme ho v různých kulturních institucích, galeriích a kavárnách. Cílem je dostat téma migrace do míst, kde se lidé setkávají za jiným účelem. Chtěli bychom, aby byl každý večer toho týdne věnovaný konkrétní zemi a lidé si tam mohli popovídat s migranty,“ prozradila plány na příští RefuFest.