Věru stihla mrtvice ve 23 letech. Po silném bolehlavu částečně ochrnula

Před 14 lety byla Věra učitelkou v mateřské školce, když měla cévní mozkovou příhodu. „Nějakou dobu mě brněla pravá noha, špatně jsem s ní hýbala, někdy jsem nemohla dýchat. Myslela jsem si, že to rozchodím, rozdýchám a vyspím se z toho,“ vzpomíná. „Jednoho rána mě ukrutně bolela hlava a po vyvenčení psa jsem si říkala: Co to se mnou sakra… a už jsem to ani nedomyslela. Probrala jsem se až v nemocnici.“

Nemluvila, nechodila

Věra měla ochrnutou polovinu těla, vůbec nemluvila, nechodila, nemohla ani psát. Trvalo jí dva roky, než se srovnala s tím, že věci nebudou jako dřív, a dodnes má trvalé následky. Přestože má občas problémy s pohybem, vada řeči na ní není skoro poznat – pokud, jak říká, není ve stresu. Ani mrtvice jí přitom nezabránila mít rodinu. Dnes má dvě malé děti, dceru a syna, o které se stará sama. Společně s Janem Dohnálkem založila pacientskou organizaci Ictus s cílem pomáhat podobně postiženým lidem. Dnes už ví, že žádné varovné příznaky se nemají podceňovat.

Podívejte se na video s příběhem Věry:

Zuzana dostala mrtvici v 25 letech! Oslepla jsem, ruce a nohy brněly

„Občas mě neposlouchala jedna noha“

„Dřív jsem hodně sportovala, po ránu jsem chodila plavat, cvičit aerobik a občas mě neposlouchala jedna noha – říkala jsem si, že jsem to přetáhla, a skončila o něco dřív v šatně – nyní už vím, že to byl první signál, popisuje Věra a pokračuje: „Potom jsem měla stavy, já jsem si je pojmenovala stav skříplé plíce, kdy jsem se nemohla nadechnout, aniž bych šla do bolestivých křečí, vždy jsem se na pár minut schoulila a dýchala do bolesti,“ uvádí.

„Až jednou mě to chytlo doma nějak silněji a otec chtěl zavolat záchranku – protože se mu to nezdálo, ale já ho zastavila s tím, že se k zaraženým větrům sanitka nevolá – to byl druhý varovný signál. No a do třetice se přidaly úporné bolesti hlavy, jedla jsem několik prášků na bolest denně – třetí a poslední signál,“ připojuje Věra.

„Přestal jsem cítit polovinu těla.“ Luděk promluvil o mozkové příhodě

Mrtvice pro ni byla neznámým slovem

„Byla jsem mladá, nepřipouštěla jsem si nic, natož nějakou vážnou nemoc. Mrtvice byla pro mne neznámým slovem. Byla jsem unavená a pořád jsem pospávala, jela jsem až nadoraz. Kdyby byly nějaké spoty v televizi, rádiu, na netu, prostě kdekoliv, dostaly se mi aspoň trošku do povědomí, možná by mě to napadlo dřív, a ne až když mě vezli nemohoucí v sanitce,“ říká dnes Věra.

„Ještě nutno říct, že jsem brala antikoncepci, neudělali mi žádné testy, prostě mi to prodali jak rohlíky. Máme v rodině protrombinovou mutaci, ale to se zjistilo až na základě mého setkání s mrtvicí,“ doplnila.