7°C
Byla v soutěži nějaká opravdu velká krize, kterou jste musela řešit?
„Všechno jsme zatím zvládli. Ale byly chvíle, kdy jsem měla strach. Třeba když Ondřeje Sokola pokousala kočka. Nebyla to žádná legrace.“
Jak moc to bylo vážné?
„V nemocnici mu rozřízli dlaň. Muselo ho to strašně bolet. Zachoval se neskutečně. Ještě ve čtyři hodiny jsme byli v nemocnici a o hodinu později už stál před lidmi, kamery spuštěné a on dělal, že je to legrace... Do nemocnice pak chodil dalších čtrnáct dnů. Při první řadě jsem měla zase strach o Ivu Pazderkovou. Jako Pink byla zavěšená na lanech a ošklivě se při zkouškách pomlátila.“
Jak těžká je příprava show Tvoje tvář má známý hlas?
„Pro všechny je to opravdu náročné. Občas míváme pocit, že už druhý den nevstaneme z postele. Ale myslím, že se na Barrandově každý týden děje malý zázrak. Je to krásné natáčení. Dělám tuhle práci už docela dlouhou dobu a něco podobného se vám stane jen párkrát za život.“
Co obnáší vaše práce?
„Kreativní producent je v projektu jako první. Takže logicky víte všechno. Komunikujete se všemi složkami. Hlídáte obsah. Dohlížíte, aby na sebe všechno dokonale navazovalo. Na výběr písniček, navazují kostýmy, masky, korepetice s účinkujícími... Z týdne na týden. Pro všechny zúčastněné jsou to strašné nervy a hodně práce. Už se tady několikrát stalo, že došly síly, ale nikdo to nakonec nevzdal.“
Kolik lidí se podílí na přípravě?
„Asi osmdesát. Všichni jsou neuvěřitelní. Režíruje Pepe Majeský, který je geniální. “
Měla jste poslední slovo v tom, kdo bude obsazený?
„Hledám, dávám dohromady seznam lidí, stavím onu sestavu. Pak se účinkující pozvou na hlasové zkoušky, u kterých už je důležitá část týmu – režisér, hudební dramaturgové… Pak onu skládačku předložíte vedení televize a začne se jednat. V případě neshody se hledá dál. A ano, kreativní producent je člověk, který musí převzít zodpovědnost, komu se případně sundá hlava, když se to nepovede.“
Řešila jste s nějakým soutěžícím, že už nemohl a chtěl to vzdát?
„Řešila. Tentokrát je hodně statečný Mirek Etzler. V jednu chvíli toho měl už plné zuby, ale je to neuvěřitelně profesionální a talentovaný herec, a navíc opravdu chlap. Zvládl to!“
Musíte být i psychologem?
„Psycholog asi ne. To bych jim pěkně zavařila. Ale jsem tady od toho, abych je vyslechla a pokusila se jejich problémy vyřešit. Mám je upřímně všechny moc ráda. Jinak bych to ani dělat nemohla. Mám o ně starost. Bolí mě, když se něco nedaří. A chápu je! Není to jednoduchá práce. Pořád vás někdo hodnotí a kritizuje. Je to zvláštní svět a obrovský tlak. Skvěle se pracuje s Ivou Pazderkovou. Právě ona často nejvíc odnese naše ztřeštěné nápady.“
Jaký je váš recept, aby se to dalo zvládnout?
„Musí vás zajímat, co cítí, a nesmí vám vadit, že vám volají třeba o půl dvanácté v noci. Potřebují slyšet, že je všechno v pořádku a že jsou skvělí.“
Nevadí vám takové noční telefonáty?
„Ne. Ale je logické, že po deseti týdnech už nemám sílu ani já. Jsou momenty, kdy mám pocit, že už jsem za hranicí psychických i fyzických sil. Přestávám vnímat okolní svět. Třeba minulý týden jsem pár vteřin nevěnovala pozornost tomu, co se kolem děje. Běžela jsem pro nějaké papíry ke stolu, v zákulisí byla tma a já přelítla přes vycpaného jelena! Zahučela jsem pod stůl a narazila si hlavu i žebra. Ještě dneska mě všechno bolí. Ale na druhou stranu nevím, jestli existuje jiná adrenalinová práce, která vás takhle nakopne. Srdce vám buší, aby se všem všechno povedlo. A když dotočíte a dorazíte konečně domů, ani náhodou neusnete. Ta energie je krásná.“
Musíte být 24 hodin denně dvanáct týdnů na telefonu?
„To bylo kdysi u VyVolených. Tady se naštěstí vyspím."
Máte záložní variantu, kdyby někdo odpadl? Jak by se to řešilo?
„Před natáčením máme už z castingů vybraného i náhradníka. Ale aby došlo na výměnu, muselo by to být na začátku soutěže. Pak už ke střídačce dojít nemůže. Zbytek natáčení se modlíte, ať to všechno dobře dopadne.“
Po obrovském úspěchu první řady asi nebylo těžké přemluvit účinkující, aby šli do druhé.
„Záleží na tom, koho oslovujete. Dost často se perete s jejich termíny. A pak byli i tací, kteří měli naopak strach, že je budou srovnávat se soutěžícími z první řady.“
