8°C
Afghánka o Česku: Začlenila jsem se. Se spolužáky to ale nebylo snadné
Brandýs nad Labem nebo Šumperk – to jsou jen dvě z řady českých obcí, které už měly příležitost nasbírat zkušenosti s integrací uprchlíků. O tom, jak začleňování na lokální úrovni funguje, o roli obcí a především o svých osobních zkušenostech hovořili v úterý v Poslanecké sněmovně nejen zástupci komunální politiky či odborníci, ale i někdejší uprchlice z Afghánistánu a Barmy, pro něž se Česko stalo druhým domovem.
Své zkušenosti s integrací do české společnosti od školní lavice až po zaměstnání má Sagar Rakin. Se svou rodinou uprchla z Afghánistánu do České republiky před devatenácti lety. „Jako příchozí jsme měli problémy, zažili jsme i různé nepříjemnosti ze strany dětí a rodičů, ale učitelé nám vždy pomáhali. Také nám pomohla naše vlastní vůle se integrovat,“ vzpomíná Sagar.
Podle ní se její rodině podařilo plnohodnotně včlenit do tuzemské společnosti, ale stále mají status uprchlíka. „Naše žádost o české občanství byla zamítnuta,“ upřesnila Sagar. Její rodina v současnosti v Praze provozuje afghánskou restauraci s tradičními pokrmy a ona sama pracuje v oblasti účetnictví a marketingu. Věnuje se také józe.
Česká republika od roku 1997 udělila ochranu čtyřem tisícům uprchlíků
Česká republika od roku 1997 udělila mezinárodní ochranu více než čtyřem tisícům uprchlíků. V jejich integraci do společnosti si vede poměrně úspěšně. „Vývoj migrace nesmí být živelný a EU musí hlídat vnější hranice. V omezeném počtu však můžeme pomáhat těm nejzranitelnějším a nejpronásledovanějším. Česká republika má dlouhodobou zkušenost s integrací, ale jsou to právě obce, místní komunity, jako jsou farnosti a sbory, které hrají klíčovou roli,“ uvedla předsedkyně podvýboru pro migraci a azylovou politiku Helena Langšádlová (TOP 09), která seminář ve Sněmovně zaštítila.
Jedním z příkladů města, které vůči uprchlíkům zaujalo otevřený a aktivní přístup, je Šumperk a jeho starosta, senátor Zdeněk Brož, který před 13 lety z vlastní iniciativy do své obce přijal rodinu z Afghánistánu. V té době uprchlíci nebyli středem mediální a veřejné pozornosti a větší problémy v novém domově neměli.
„Hluboce se mě dotklo, jak se vysocí státní představitelé vyjadřovali o uprchlících. Lidé přicházející z jiných kulturních zemí jsou schopni společného života s námi. Způsob pomoci lidem v nouzi ze Šumperku je nosný a funkční. Česko může integrovat uprchlíky v řádu desítek tisíc lidí, debata o kvótě dvou tisíc uprchlíků je naprosto nesmyslná. Chce to trpělivost, čas, trochu pokory a morální sebereflexe. Měli bychom si víc věřit,“ míní Brož.
Dvě rodiny z Barmy našly nový domov v Brandýse nad Labem
V rámci přesidlovacího programu české vlády v letech 2008–2012 došlo k přesídlení celkem 106 barmských uprchlíků z Malajsie a Thajska do 17 měst a obcí. Město Brandýs nad Labem - Stará Boleslav poskytlo nový domov dvěma rodinám. Na tomto úspěšném projektu spolupracovalo ministerstvo vnitra, obce a nevládní organizace.
„Klíčové bylo najít na městském úřadu konkrétní lidi, které to chytlo. V tu chvíli se toho ujala i komunita. Obec vyvinula maximální úsilí, aby pro dospělé získala práci. Obce by měly mít pocit, než udělají první krok, že jim to i něco přinese. Česká společnost nesnáší, když jí někdo něco nařizuje, ale když nás požádáte o pomoc, vždy pomůžeme,“ říká tehdejší místostarostka Brandýsa, Nina Nováková, která je dnes poslankyní Sněmovny Parlamentu ČR.
„Doporučujeme zapojovat radnice do všech fází přesidlování – jak do politického plánování, tak do implementace. Důležité bylo také zapojené dobrovolníků a klíčovou roli sehrály i evangelické sbory,“ upřesňuje ředitelka Barmského centra v Praze Sabe Soe, která se aktivně podílela na integraci barmských uprchlíků.
Letos do Státního integračního programu vstoupilo přes 400 osob
Pro paní Far Hliang Siakhel, jejíž rodina se přestěhovala právě do Staré Boleslavi, byla největší překážkou jazyková bariéra. Dnes pracuje v místní škole, a tak může být nablízku svým dcerám, které ve svých třídách patří k nejúspěšnějším žákyním.
V tomto roce začal v nové podobě fungovat Statní integrační program (SIP) pro azylanty. Podle manažerky tohoto programu v Charitě ČR Pavly Müllerové, která je generálním poskytovatelem integračních služeb, do něj letos vstoupilo 448 osob. SIP dává lidem, kteří v České republice získali azyl nebo doplňkovou ochranu, možnost v prvních měsících najít ubytování, projít potřebnými jazykovými a případně rekvalifikačními kurzy a pomoct dětem se úspěšně zařadit do škol.
Česká vláda přislíbila, že do konce roku 2017 přijme 2691 lidí z Itálie a Řecka, které nejvíce zasáhla uprchlická krize. Ne všichni ale vnímají Českou republiku atraktivně. Například jedna z rodin iráckých křesťanů, které z Erbílu přemístil v rámci svého programu nadační fond Generace 21, se raději rozhodla utéct do Německa.
Německý soud později rozhodl, že dvacet z nich má být vráceno do ČR. Pětice mohla v zemi zůstat, protože tam má rodinu. Iráčané se ale do Česka vrátit nechtějí. Sedmnácti z nich se podařilo v červenci získat církevní azyl od Evangelické jednoty bratrské v saské obci Herrnhut. Trojice Iráčanů zmizela.
Témata:
Související
