7°C
„Tehdy to prostředí budilo respekt,“ prozradil své prvotní smíšené pocity. „V minulosti zde pracovali jiní lidé. Například kolega, který mě většinu těch tří měsíců zaučoval… Ten byl tak zvláštní,“ rozpovídal se Jiří Kolka.
„Živil se pouze teplým pivem. Prakticky nejedl a vodu neměl rád natolik, že se ani nemyl,“ vzpomíná na bývalého kolegu. Právě on byl ikonickým příkladem hrobníků v dobách předešlých. Ale tomu už je dnes konec. Jiří při procházce uličkami hřbitova ubezpečuje o tom, že dnes už si žádný z kolegů při práci láhev piva neotevře. Stejně tak ani on sám.
Zatímco pivo už tedy hrobníci při práci nepijí, vtipkování jim v krvi zůstalo. „Černý humor u mě figuroval už v době, kdy jsem byl kominíkem. Ale myslím si, že tady se vypěstovala trošku jiná úroveň humoru,“ směje se a vzpomíná na již zmíněného podivného hrobníka, který kromě nedostatečné hygieny a popíjení piva pronášel morbidní vtípky při kopání hrobů.
„I když jsou tady děsivé aspekty práce, ke kterým patří exhumace kosterních ostatků, dá se to pojmout i trochu s humorem, aniž bychom přesáhli hranici úcty k zesnulému,“ snaží se opatrně vysvětlit, že to bez nadsázky mnohdy ani nejde.
Stal se atrakcí
Pro přátele se stal Jiří díky svému zaměstnání jakousi atrakcí. „Od začátku si ze mě dělali srandu a měli vtipné narážky,“ vzpomíná na moment, kdy svým přátelům oznámil, že se rozhodl pro netypickou profesi. „Tehdy se tak chlubili neznámým lidem, že jim neuvěří, čím se živím,“ zmiňuje typickou situaci, se kterou se setkává dodnes.
Rodina přijala jeho práci mnohem lépe. Právě od svého otce se před třemi lety dozvěděl o volném pracovním místu na Olšanských hřbitovech. „Můj otec je tady zaměstnán jako hřbitovní zahradník, takže ten s tím neměl sebemenší problém,“ vysvětluje.
Má to v rodině
„Nejvíce mě překvapila babička. Ta z toho byla zvláštně nadšená. Je totiž milovnicí detektivek,“ říká s potěšením, že právě s babičkou si může o všem povídat. „Dokonce jsem se tak od ní dozvěděl, že máme hrobníky v rodině. Její prarodiče měli stejnou profesi,“ říká ke konci procházky po hřbitově Jiří, který tak drží rodinnou tradici, o které ani netušil.
Po třech měsících zkušební doby si nakonec bývalý kominík uvědomil, že práce na hřbitově je něčím, co ho naplňuje. „Je tady perfektní kolektiv,“ chválí si kolegy a taky prostředí.
„Sice bych nechtěl dopadnout jako tehdejší ikonický kolega,“ vzpomněl si na konci na muže, který zde pracoval až do svého důchodu. „Ale rád tady zůstanu i po té padesátce,“ svěřil se Jiří s tím, že ho stávající práce baví a o změně profese neuvažuje.
Podívejte se na prostředí, ve kterém Jiří pracuje:
