Když mě na jaře její scénáristka Jindra Horská oslovila, velmi jsem váhala a troufám si říci, že bych Jindru odmítla, kdyby nebylo knihy, kterou jsem od sklonku podzimu při redakční práci psala, kradla si na ni chvilky, jak se dá. Spíš chvíle, protože se musíte koncentrovat, vrátit po spirále žití a některé zastávky bolí, nutno říct.

Ano, byla to knížka, kvůli níž jsem na natáčení nakonec kývla, s tím, že o ní bude řeč. Scénáristka i režisérka mi to slíbily. Mimochodem, kniha se jmenuje „To jsem já, Františka“ a vyjde v půli října.

13. komnatu v premiéře neuvidím, budu ležet na JIP či CHIP oddělení. Prvním nárazníkem se stanou synové, přátelé, co v ní vystupují, ti, o nichž mluvím. Co říkají oni, nevím, jaká komnata bude, netuším. Neměla jsem možnost ji vidět a doufám, že střih výpovědi nezkreslil. Beru svou, dotazy scénáristky vykolíkovanou zpověď jako malý předpokoj své knižní komnaty, kterou jsem napsala, protože může v naději, ve vůli znovu vstát jiným pomoci. Já totiž nemám a nikdy nebudu mít potřebu před diváckou veřejností odhalovat své boje s životem, sama se sebou, jež čas od času všichni z nás prožijí. Necítím potřebu exhibovat na minovém poli soukromí, zejména když se na tom podílí jiní, jimž jsem vlastně, bez nároku výsledek předem vidět, vydaná všanc.

A také vím, že v drtivé většině případů, asi ve všech, vlastně nejde o třináctou komnatu, neboť ta se neotvírá a někdy se jejího odemknutí bojí i ten, jemuž náleží.

Řekla bych, že televizní 13. komnata je spíš medailonem duše, inventurou jistých citlivých momentů existence. Navíc u drtivé většiny jejich aktérů vypráví příběh, jenž je již z médií znám a zde má bonus osobního, otázkami scénáristy modelovaného podání. Každopádně já tu svou třináctku se všemi možnými riziky natočila. Na rozdíl od knihy není mým, ale kolektivním dílem. Ale něco z knihy napoví. Pokud ji zhlédnete, bude mi ctí. 

KOMENTÁŘE FRANTIŠKY ČÍŽKOVÉ I JEJÍ MÓDNÍ POLICIE NAJDETE ZDE>>>

Fotogalerie
5 fotografií