Ukažte dítěti, kde pracujete. Pohádkám „o stromech na peníze“ musí odzvonit

Zdroj peněz není neomezený

Možná tu situaci znáte: Maminka říká tatínkovi - došly nám peníze. Dítě na to – tak je vybereme z bankomatu. Dítě má bankomat za neomezený zdroj peněz.

„Nevysvětlíme-li mu, že peníze, které vybíráme, jsme tam nejdřív museli vložit, samo na to nepřijde. Bude mít blíž k půjčkám, kontokorentu a kreditním kartám, které finanční instituce nabízí hned, jak je člověku osmnáct a někdy i ještě dřív,“ říká Jan Lener, ředitel komunikace Broker Consulting a dodává: „V Americe učí lidé děti vidět příležitosti a vydělávat si už velmi brzy. Jakkoli nám to v Evropě připadá zvláštní, tyto návyky připraví děti na vstup do pracovního života, ten pak probíhá jaksi plynule a přirozeně. Dítě je rychlejší a úspěšnější, protože pak s prací nebojuje. V některých rodinách to dělají hrou. Třeba dávají dítěti výdělek v různých měnách či dávají vybrat věc nebo peníze. Dítě chce všechno hned. Občasné ne nebo podílení se mu hodnotu chtěné věci vždy zvýší.”

Nechcete mít z dětí dlužníky? „Drilujte“ je odmala pomocí pohádek a her

Časová osa pro výuku finanční gramotnosti dětí

Časová osa pro výuku finanční gramotnosti dětí | ABC finančního vzdělávání

Kolik to stojí? Jak seznámit dítě s cenami zboží?

• Postupně dítě seznamujte s cenami věcí, které s ním a pro něj nejčastěji kupujete: kolik stojí rohlík, zmrzlina, pití a jiné drobnosti.
• Postupně rozšiřujte okruh cen, o kterých budete s dítětem hovořit. Berte je s sebou na nákup potravin či čisticích prostředků a zmiňujte se o ceně některých položek.
• S větším dítětem pak můžete po návratu domů celý nákup zkontrolovat dle účtenky. Podívat se, kolik co stálo, kolik stál celý nákup, a zmínit se, na jak dlouho vám jednotlivé položky vystačí, než je budete muset znovu nakoupit.
• Při vhodné příležitosti vysvětlete, že stejné věci mohou být v některých obchodech trochu dražší a v jiných trochu levnější.
• Vysvětlete, co to jsou slevy a prodejní akce a proč je obchodníci dělají.
• Dítě by se také postupně mělo naučit rozlišovat mezi věcmi, které se rychle spotřebují, a proto se musí nakupovat opakovaně (potraviny, hygienické potřeby) a věcmi, které budou sloužit delší dobu, třeba ošacení, kolo, televize apod., a získat představu o cenách v těchto skupinách.

Aby z potomka nebyl finanční „negramot“: Pořiďte dětem odmala pokladničku

 Vezměte své potomky do práce

• Děti by měly co nejdříve poznat, že peníze si jejich rodiče jen tak neberou z nějakého neomezeného zdroje, ale že je vydělávají a že s penězi musí hospodařit, aby zajistili všechny potřeby rodiny.
• Pokud rodiče pracují, měly by se děti se zaměstnáním svých rodičů blíže seznámit. Nezáleží na tom, zda jsou rodiče někde zaměstnáni či jsou podnikateli. Děti by měly vědět, kam rodiče do práce chodí a co je jejich prací.
• Pokud to jde, měly by se děti na pracoviště rodičů přijít podívat. Uvidí nejen to, co práce jejich rodičů obnáší, ale také čím je tato práce užitečná pro ostatní. Pak snáze pochopí, že k vydělání peněz musí rodiče vynaložit značné a dlouhodobé úsilí, a pomůže jim to, aby si peněz vážily. Návštěva pracoviště rodičů, kde to je z provozních či bezpečnostních důvodů možné, je vhodná již ve věku 5 – 6 let a později by se měla opakovat.
• Pokud rodiče nepracují a pobírají nějaký důchod, je dobré dětem vysvětlit, proč a z jakého důvodu nepracují (invalidita, mateřská dovolená s mladším sourozencem, dočasná ztráta zaměstnání apod.), a vysvětlit jim, že peníze dostávají od státu z fondu, do kterého přispívají všichni ti, kteří pracují na principu solidarity.
• Je také vhodné vysvětlit situaci starých lidí, kteří již nemohou pracovat a pobírají důchod. Pokud to lze udělat na příkladu prarodičů či pra-prarodičů, je to pro děti názorné a snadno pochopitelné. Dětem také zmíníme, že na důchody či penze přispívají ti, kteří nyní pracují, stejně tak, jako ti staří přispívali v době, kdy ještě pracovali na ty ještě starší, kteří v té době již byli v důchodu.

Skrblete u potomků s kapesným. Z „rozmazlenců“ mohou vyrůst dlužníci

• Při rozhovoru o práci rodičů a jejich výdělku současně dětem vysvětlíme, že ve většině případů rodiče nedostávají vydělané peníze v hotovosti do ruky, ale jsou jim připisovány na účet v bance, ze kterého je pak v případě potřeby mohou čerpat. K snazšímu vysvětlení lze použít příklad, jak si děti ukládají peníze do své pokladničky.
• K vysvětlení pojmu banka ukážeme dětem budovu své banky a vezmeme je s sebou, až tam půjdeme vyřídit naši záležitost. Ukážeme jim pokladní přepážku, kde lze peníze z našeho účtu vybrat v hotovosti, a také jim ukážeme, jak vybíráme peníze z bankomatu pomocí naší platební karty. Důležité je přitom vysvětlit, že můžeme vybrat nebo zaplatit kartou u obchodníka jen tolik, kolik peněz na účtu máme. I zde může pomoci analogie s pokladničkou dítěte a vysvětlení, že karta se v bankomatu nebo v terminálu u obchodníka spojí na dálku s naším účtem v bance, podívá se, kolik peněz tam máme, a dovolí vybrat nebo zaplatit jen tehdy, pokud na účtu peníze jsou.
• Rozdíly mezi kartou debetní, tj. kartou navázanou na náš běžný účet v bance, a kartou kreditní nebudeme zatím až do cca 15 let věku dítěte zmiňovat ani vysvětlovat. Pro menší děti by to bylo zbytečně složité.
•