Čtvrtek 25. dubna 2024
Svátek slaví Marek, zítra Oto
Oblačno, déšť se sněhem 9°C

Zákaz styku s vnoučaty, strach z domova důchodců: Jak žijí homosexuální senioři?

Autor: sou - 
22. července 2016
05:17

Nejméně viditelnou menšinou v České republice jsou podle výzkumu Platformy pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu LGBT senioři. Tedy lesby, gayové, bisexuálové či transgender osoby staršího věku. Mnohdy se neprojevují ze strachu z diskriminace kvůli své orientaci a genderové identitě. Navíc se od nich mnohdy odklánějí i jejich rodiny nebo dokonce děti. Ideál pak spatřují v možnosti domácí péče.

„LGBT kdo? Senioři? To se snad týká jen mladých, ne?“ uvedl pro výzkum Platformy pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu (PROUD) jeden z manažerů zařízení pro seniory. Stárnoucí lesby, gayové, bisexuálové a trans osoby jsou podle něj nejneviditelnější menšinou v České republice. Mnozí z nich mají navíc kvůli své orientaci nebo genderové identitě narušené vztahy nebo vše před svým okolím skrývají. 

Dalším důvodem, proč v zařízeních, která poskytují zdravotní a sociální péči o seniory, o LGBT lidech nic nevědí, je i fakt, že i osoby, které dříve žily otevřeně, se začnou při nástupu obávat diskriminace kvůli své orientaci a začnou se opět ukrývat. 

„Opatrnost kvůli špatné životní zkušenosti, protože zažili víc právní nerovnosti, homofobie a diskriminace než mladší generace LGBT osob,“ vysvětlují organizátoři výzkumu s tím, že teprve v roce 1962 je stejnopohlavní styk v České republice legální a až v roce 1993 byla homosexualita vyňata z mezinárodní klasifikace nemocí (MKN) na základě rozhodnutí Světové zdravotnické organizace (WHO). 

Ani vlastní děti se kolikrát nechtějí postarat o své homosexuální rodiče

Navíc LGBT senioři nemohou zpravidla spoléhat na péči svých dětí, protože buď rodinu vůbec nezaložili, nebo mají s prokreační rodinou nebo i rodinou původní kvůli své sexuální orientaci, sexuálnímu chování nebo životnímu stylu napjaté či problematické vztahy. „Ani vlastní děti nejsou zárukou. Já mám dvě děti a ty vztahy jsou složité. Kvůli tomu, že žiju se ženou. Ani s vnoučaty se nemůžu stýkat. Asi bych je zkazila nebo co,“ uvedla pro výzkum PROUD jedna z účastnic. 

Pečovatelská zařízení se specializují na problém, tedy nemoc nebo sociální situaci, a nikoliv na sexuální orientaci nebo generovou identitu. Tento postoj může vést k přehlížení nebo záměrné bagatelizaci komplexní životní situace LGBT seniorů. 

„LGBT osoby považují za stejné klienty jako ostatní seniory, což může znamenat jak akceptující přístup, tak neznalost, přehlížení nebo ignorování nerovného právního postavení LGBT osob a jeho praktických důsledků. Často se objevují předsudky, že LGBT jsou jen mladí lidé, starších osob se to netýká,“ vysvětluje platforma ve svém výzkumu. 

Většina LGBT seniorů vidí ideál v domácí péči

Vznik samostatných zařízení pro LGBT seniory ale momentálně odmítají jak manažeři, tak i experti. Bojí se totiž jejich segregace. Podle jejich názoru se ale tato potřeba pravděpodobně během 30 až 40 let aktualizuje, protože mladší generace jsou jiné. Přímí poskytovatelé péče pak o tomto tématu potřebují diskutovat, proškolit se a vznik LGBT komunitních center doporučují. 

Zatímco homosexuální senioři ve většině případů potvrzují dobré zkušenosti ve zdravotních i sociálních zařízeních, zvýšenou pozornost je potřeba věnovat především situacím trans osob. „Šla jsem na operaci a už jsem byla pod sedativama úplně omámená. Dva lapiduši mě vezli a v tom předsálí si takhle mezi sebou říkali: ‚Je to ženská, nebo chlap?‘ A normálně zvedli prostěradlo, aby se podívali! Já byla pod sedativama, neschopná ničeho, ale úplně mi prolítlo hlavou, že bych se po tý operaci raději ani neprobudila. Byl to hnus,“ popsala svůj zážitek další z účastnic výzkumu. 

Většina LGBT seniorů tak vidí ideál v možnosti domácí péče, kdy chtějí mít k dispozici přátelské pečující. Gayové by více upřednostňovali muže a lesby zase ženy.