Česká sestra v táboře mezi uprchlíky: „Vedro až 48 °C, střelba kousek od nás“

Česká zdravotní sestra Jitka K. shrnula své dojmy z neoficiálního uprchlického tábora Berm v textu na stránkách české pobočky Lékařů bez hranic. 

Pomáhala mj. s převazy. Pacientů prý bylo vždy více, než stihli ošetřit. „Je tu plno dětí s modřinami a tržnými ranami. To je po včerejších nepokojích. Zase se házelo kamením a tyto děti to odnesly. Kameny jsou tady ostré, a tak některé mají tržné rány na hlavě nebo v obličeji,“ popisuje Češka. 

Smutná česká zkušenost: Dehydrovaní uprchlíci, mlácené dívky

Zmiňuje, že je v táboře také plno mladých žen – kolem patnácti let – které bije jejich manžel či jeho rodina. „Přicházejí s modřinami a podlitinami. Většinou přišly o celou rodinu, nemají nikoho, a tak se s nimi nějaký muž ožení,“ poznamenává.

Strach z uprchlíků vs. pravda: Invaze migrantů? Štváči se spletli, proud zeslábl

Další z doktorů k ní poslal otce s dcerou, kterou nese v náručí. „Je jí asi deset. Je lehce dehydratovaná a přehřátá. Není divu. Teplota po obědě v posledních pár dnech leze až někam ke 45 až 48 stupňům. Navíc vlhkost je tu tak asi 1 %. No… možná je větší, ale i tak mám pocit, že mám hlavu v nažhavené troubě,“ pokračuje paní Jitka a diví se, že takových pacientů nemají více.

I když jak se to vezme, takových je mnoho dětí i dospělých. A to i proto, že někteří uprchlíci i v době, kdy se musí vyrovnávat s přetěžkými podmínkami připomínajícími pekelnou výheň, dodržují ramadán. Nejí, nepijí. 

60 tisíc Syřanů uvízlých na jordánské hranici

Na jordánských hranicích uvízlo na 60 tisíc syrských uprchlíků, upozorňují Lékaři bez hranic. Podmínky jsou extrémní. „Tito lidé, z nichž polovinu tvoří děti, zoufale potřebují, aby byly okamžitě obnoveny humanitární dodávky jídla, vody a zdravotnické péče. Nemohou čekat,“ apeluje Benoit De Gryse, vedoucí operací Lékařů bez hranic. Upozorňuje, že ani hranice Sýrie nejsou bezpečné a lidem utíkajícím před válkou by měla být nabídnuta mezinárodní ochrana.

Uprchlický tábor očima Čecha: Trpí 11 kilometrů od domova, kam se nemohou vrátit

Lékaři bez hranic přitom v této oblasti byli přinuceni ukončit své tolik potřebné aktivity. A to kvůli sebevražednému útoku na nedalekou vojenskou základnu z 21. června. Během něj zemřelo šest jordánských pohraničníků, 14 jejich kolegů bylo zraněno. Bomba vybuchla v automobilu, podle jordánské armády přišel útok ze syrské strany hranice.

K incidentu se vyjádřil i jordánský král Abdalláh II., který slíbil potrestání pachatelů, jordánská armáda pak z oblasti udělala uzavřenou vojenskou zónu. Jordánsko je přitom spojencem západní koalice v boji proti džihádistům a na svém území přijalo podle OSN celkově přes 600 tisíc syrských uprchlíků.

Češka zažila v táboře i střelbu

Že začalo napětí stoupat, zažila nedlouho předtím i česká zdravotní sestra. Jak si ostatně stěžovali i samotní uprchlíci, v táboře dochází k sexuálním útokům, únosům i potyčkám, řada lidí má zbraně.

„V tom se ozve střelba. Vidím jen, že je to hned vedle nádrží na vodu. Kousek od nás. Vlastně ani nevím, co dělám, ale najednou podávám dvě malé děti Husseinovi do zákopu za val, který je hned za našimi náklaďáky. Kolem mne je ještě několik dětí. Ani nevím, kde se tu vzaly. Drží se mne za kalhoty. Všechny křičí,“ přidává další ze zážitků, který bere dech. 

Děti trpí podvýživou a průjmy. Myši všechno ničí

Děti jedno po druhém předala kolegovi, kolem krku se jí však pověsil asi čtyřletý kluk. Z dětí cítila doslova hmatatelný strach. Jenže v tu chvíli musela odjet z tábora právě na vojenskou základnu. „To znamená, že musím tohohle kluka v zeleném triku pustit a nechat ho tu. Dnes je to tu nejtěžší. Ta minuta našeho objetí pro něj byla chvílí bezpečí v tomhle chaosu. Ale musím jít,“ dodává paní Jitka.

Mobilní klinika začala v Bermu fungovat 16. května. Pomohla celkem 3501 lidem nejčastěji s průjmovými a kožními onemocněními či podvýživou. Akutním průjmem trpěla čtvrtina dětí, lékaři pomohli i 450 těhotným ženám. Jednou asistovali přímo při porodu. 

„V Sýrii na nás každý den letadla shazovala bomby. Utíkali jsme do jiné části Sýrie. Bomby začaly padat i tam. Utekli jsme proto sem. Podnebí je tady hrozné a chybí tady voda. Buď vůbec není, nebo chutná strašně. Tohle není život. Všechny děti v táboře mají z vody nebo jídla průjem. Velkou část jídla navíc rozkrade místní kmen, někdy nemáme jídlo celý týden. Jsou tady myši a štíři. Myši všechno zničí a moje děti jsou od nich pokousané,“ popsala neutěšené podmínky jedna z uprchlic, 50letá žena. Přehánění? Krutá realita.