7°C
Jaká je vaše první vzpomínka na fotbal?
„Taťka jako rozhodčí na hřišti a diváci na něj zpovzdálí volají: Černobílý prase. Nic moc vzpomínka, ale stejně vím, že lepšího rozhodčího není.“
Kdy jste se prvně účastnila nějakého zápasu?
„Pokud se bavíme o profesionálním fotbale, tak ten jsem na vlastní oči viděla až někdy ve 14 letech, a to tehdy v druholigové Opavě, kam jsme se vydali s rodinou. A pak až po přestěhování do Prahy jsem se díky nafocení kampaně pro Spartu podívala také tam. No a pak to šlo ráz na ráz a díky iSportu, kde momentálně pracuji, jsem se už podívala na všechny prvoligové stadiony u nás.“
Hrála jste někdy sama fotbal?
„Na základce jsem byla asi třikrát na fotbalovém tréninku, protože jsem tam tehdy jakože chodila s místním brankářem, takže jsem tam chodila kvůli němu. Asi mi to vůbec nešlo. Ale co mi šlo a docela jde i teď, jsou nožičky. V tom jsem docela dobrá.“
Jaký je váš největší fotbalový zážitek?
„Těžko říct, těch je spoustu. Všechny zápasy v roli reportérky pro Ligu mistrů byly pro mě absolutně nepopsatelným zážitkem. Nejvíc ale prožívám zápasy, kde nastupuje můj přítel.“
Co vás na fotbalu baví?
„Jako diváka mě vždycky bavila atmosféra na zápase. Líbí se mi, jak je fotbal dynamický a rychlý a že se tam pořád něco děje, tudíž má neustále vaši pozornost. Jako reportérka jsem se dostala do míst, kam se normální divák nedostane, a třeba zpovídala hráče, který dal vítězný gól v derby, nebo hráče, který se loučí se svou profesionální kariérou, a být tam u toho všeho tak blízko, vidět tu radost, euforii i smutek, to pak dostává vyšší rozměr.“
Co je to ofsajd?
„To je postavení mimo hru, kdy je pískáno a hra je přerušena. Jde o situaci, při níž útočící hráč dostává přihrávku zezadu od svého spoluhráče a v té době se před ním nenachází žádný ze soupeřů, kromě brankáře.“
Euro je v plném proudu. Váš snoubenec Pavel Kadeřábek bude hrát za ČR. Budete mu fandit z tribuny?
„Budu se ho účastnit jako divák v ČR u rodičů v Krnově. Dorazí i sestra s přítelem, takže budeme fandit alespoň takto všichni pohromadě a užijeme si to.“
Nemáte obavu, že by na Euru mohlo dojít k teroristickému útoku?
„Mám, ale pevně doufám, že k ničemu takovému nedojde.“
Co na přítele nejčastěji voláte, když běží s míčem k bráně?
„Já vlastně nevím. Asi to záleží na dané situaci. Každopádně vždycky, když útočí, tak něco řvu a křičím.“
Na hřišti je Pavel Kadeřábek obránce, jakou pozici zastává v partnerském vztahu? Útočník, obránce, brankář, rozhodčí? Jaký je?
„Jako pravý obránce se projevuje i doma. Přijde mi, že mě brání před vším špatným. Chrání mě a dodává pocit bezpečí.“
Co považujete za zákeřný faul ve vztahu?
„Lhaní a nevěru.“
Už jste někdy faulovala?
„Snažím se v životě nefaulovat, nelhat a nepodvádět.“
Trénujete někdy s partnerem spolu?
„Momentálně jsem těhotná, takže spíš vyhledáváme sporty, ve kterých mu můžu alespoň trochu konkurovat či ho dokonce porážet. Mohla bych tvrdit, že se to často, ale nestává.“
Žijete s partnerem v Německu. Vyhovuje vám to tam?
„V Německu se nám žije hezky, máme hodně prostorný byt, takže tam s námi může bydlet i náš pejsek Dobby. Bydlíme spíše v klidnějším prostředí, což nám oběma vyhovuje a máme hrozně milé a příjemné sousedy. Vždycky se ale rádi vracíme zpátky do Česka, protože doma je prostě doma.“
Je nějaká věc, kterou vy sama dokážete motivovat svého přítele?
„Já myslím, že se Pavel dokáže dost dobře namotivovat sám. Je hrozně bojovný a soutěživý, a i když doma hrajeme třeba Activity, tak musí za každou cenu vyhrát. Myslíte si, že když jsme byli spolu poprvé na badmintonu, což byla asi naše třetí schůzka, že mě snad nechal vyhrát aspoň jediný set? No nenechal a nenechává mě vyhrát doteď.“
V březnu vás požádal o ruku. Jak to probíhalo?
„Pro mě je to velmi intimní záležitost a jsem ráda, že u toho nikdo nebyl. Mohli jsme si to tudíž prožít sami. Nicméně to bylo krásné a v momentě, kdy poklekl, jsem brečela a brečela a brečela a kdykoliv si na to vzpomenu, jsem dojata.“
V dnešní době je trend starších rodičů, kdy ženy mají děti po třicítce a muži ještě později. Vy jste ale se založením rodiny neotáleli. Čím to je?
„Nevím. Já jsem se třeba nikdy nechtěla vdávat a s tím souviselo i to, že jsem vlastně ani nad rodinou nepřemýšlela. Ale znáte ten pocit, když vám vkročí do života někdo, kdo vám ho převrátí vzhůru nohama, a vy najednou na věci pohlížíte jinak, mění se vám názory i hodnoty? Tak takhle přesně přišel Pavel.“
Plánovali jste potomka nebo to byla náhoda?
„Miminko je plánované.“
Nyní jste v sedmém měsíci. Překvapilo vás těhotenství něčím?
„Asi úplně vším. Vždycky jsem si třeba říkala, jak někomu může být v těhotenství špatně a zvrací každý den, že to přece na organismus nemůže mít takový vliv. No sama jsem se o tom v průběhu prvních čtyř měsíců přesvědčila, jak moc jsem se mýlila. Překvapil mě ale i partner, který to se mnou od začátku všechno prožívá. Byl se mnou na všech kontrolách, neustále má o mě starost, jestli mi třeba není blbě, stará se o mě. Je skvělý.“
Už víte, jestli čekáte chlapce, nebo holčičku? Máte již vymyšlená jména?
„Víme, ale řekli jsme si, že to nebudeme nikomu říkat. Necháme si to jako takové malé tajemství. Partner to sice porušil a už to všude hlásá, ale já bych chtěla svůj slib ještě nějakou chvilku udržet.“
Co byste popřála našemu týmu na Euru?
„Aby si Euro pořádně užili. Budou to mít těžké, ale i přesto věříme v jejich úspěch.“
