Heger o „unikátní zrůdnosti“: Kouřilo se i v ordinacích, vzpomíná exministr

„Závěrečné hlasování, které se navíc třikrát opakovalo, narušil neočekávaně koaliční spor o síle zbraně hromadného ničení, který byl tak odpuzující, že zákon neprošel. Snad alespoň diskuse, která jeho prosazování provázela, povede nakonec spolu s konečnou politickou ostudou k posílení myšlenky, že ‚normální je nekouřit‘,“ reagoval exministr zdravotnictví Leoš Heger na koaliční rozpor ohledně protikuřáckého zákona na sociální síti.

Sám Heger zákaz kouření v restauracích v minulosti navrhoval. Jeho nástupce Svatopluk Němeček (ČSSD) v pondělí pak opět předložil protikuřácký zákon ministrům s tím, že neobsahuje pozměňovací návrh poslance Marka Bendy (ODS) o stavebně oddělených prostorech pro kuřáky a nekuřáky. 

Spory ve vládní koalici vyvolalo to, že hnutí ANO celý návrh smetlo ze stolu – část jeho poslanců hlasovala proti Němečkem prosazovanému protikuřáckému zákonu.

„Věřím, že zákon už v parlamentu znovu nezhavaruje a koaliční partneři se k jeho schválení postaví zodpovědně, aby mohl začít platit od roku 2017,“ říká nyní premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). A Heger, ač místopředseda Kalouskovy opoziční strany, není proti.

Protikuřácký zákon prošel opět vládou. Restaurace mají být bez kouře příští rok

Také exministr zdravotnictví přitom kritizoval nepřehledné množství pozměňovacích návrhů, které rozmělnily hlavní téma – zákaz kouření v restauracích. Pro Blesk.cz okomentoval jak koaliční půtky, tak samotnou ideu restaurací bez kuřáků.

Co říkáte na to, že vláda schválila, že bude protikuřácký zákon opět předložen Sněmovně?

Jestli se ten náhle vzplanutý třesk mezi koaličními stranami na vládě vyjasnil, tak je to dobře. Já jsem to slyšel ve verzi, že v nové verzi budou všechny přijaté pozměňovací návrhy kromě toho, že tam nebudou povolené kuřárny v hospodách. Jestli to předložil pan ministr tak, jak říkal v neděli, tak je to správné a já budu určitě pro, aby se to přijalo v této podobě.

Dle nového návrhu se ustoupí např. e-cigaretám, bude možnost jejich zapálení si v restauracích, na sportovních akcích, v divadlech. Zároveň se netýká zákazu vodních dýmek v čajovnách. S touto verzí tedy souhlasíte? 

Já bych s tím souhlasil, říkal jsem to již dříve, že pokud bude požadavek na vypuštění restrikcí elektronických cigaret, že s tím problém nemám. Vodní dýmky tedy mimochodem moc zdravé nejsou, ale přece jen je to omezené spektrum, restringované na určité specifické prostory. To je tak jaksi nejzazší mez, kam já bych ještě šel. Ale kouření v hospodách, myslím, že je dobře, že bude vyloučeno.

Protikuřácký zákon však vyvolal poměrně velké spory mezi ANO a ČSSD. Napsal jste s nadsázkou, že šlo o spor o síle zbraně hromadného ničení. Jak jako opoziční politik jste vnímal ostré přestřelky mezi vicepremiérem Babišem a premiérem Sobotkou?

Pokud šlo o to kouření, tak to byl takový náhlý výbuch, kterému bych zase nepřikládal zas tak velký význam. Bouchly saze a všichni byli zmatení z toho, co se děje, tím to bylo ještě exaltované. Ale spory v koalici jsou dlouhodobé, trvalé, je tam tenze, teď, jak jsem zaregistroval, o rozpočtu jsou nějaké nesrovnalosti.

Tenze byly i kolem toho, kolik slíbí ministru zdravotnictví na zdravotnictví. To, co je jaksi ošklivé v koaličních rozmíškách je, že se to ventiluje přes média. Když už spory jsou – to je v každé koalici a je to celkem pochopitelné – averze vůči sobě si má koalice vyříkat někde uzavřeně a pak už jít s tím, s čím se dohodla a kde se nedohodla, a takto se mediálně nepomlouvat. To do kultury politické moc nepatří a nepřispívá to dobré atmosféře.

ČSSD a ANO na válečné stezce: Nejde o tabák, ale o volby, říká politolog

Váš nástupce Svatopluk Němeček nemá příliš snadnou pozici, přestřelky s vicepremiérem Babišem se opakují. Co na to říkáte? 

Nevím, proč to pan ministr Babiš dělá, to byste se musel zeptat jeho. Nicméně on má své představy o zdravotnictví, které tedy já nepokládám úplně za dobré a jaksi profesionálně zdatné. Zdravotnictví není ani černá díra, ani netrpí tím, že by se tam utrácely nějaké divoké peníze za předražené nákupy, to jistě se děje ve všech rezortech, ale není to klíčové. Ve zdravotnictví peníze unikají úplně jiným způsobem, pro medicínu velmi specifickým – že pořád je prostor na to, že lékaři se snaží dávat pacientům co nejvíce, ale není na to dost peněz.

Řešení je samozřejmě obtížné, ale kdyby se řeklo, že je to obtížné, a hledala se nějaká cesta, tak je to férové. Politici nejsou schopni říci ‚Ano, máme jenom na tohle a buď na to přidáme, anebo na to prostě nemáme‘. Pak je to potřeba říci pacientům, že se zpomalí rozvoj a že věci, které nejsou úplně vědecky prokázané, se zbrzdí rok, dva, tři, než se dají do rutinního medicínského použití. To zdravotníci dělají neradi, na to jim holt musí politici stanovit limity a oni se tomu potom přizpůsobí a dá se to vysvětlit pacientům. Ale pomlouvat ministr ministra navzájem místo toho, řešit takové principiální věci, se kterými mají všechny systémy, i v těch nejbohatších zemích, problémy, tak to je politicky nefér.

Může to souviset i s tím, že se blíží krajské volby. Premiér Sobotka i vicepremiér Babiš poslední dobou poměrně často objíždí nemocnice v jednotlivých krajích a projevují zájem o tuto problematiku. Všiml jste si toho?

Zaregistroval jsem pana ministra Babiše v nemocnicích a musím říci, že zrovna ve východních Čechách byl v době, kdy téměř vrcholil spor o OKD a jeho řešení. On, když spor OKD někdy před rokem začal, tak tam byl první a sliboval, jak všechno vyřeší, chlubil se, jak se o to stará. Nedávno prohlásil, že to není jeho záležitost a že to musí řešit pan ministr Mládek a odbory a vrhnul se zase na nemocnice. U něj je to takový styl práce. Trošku zvláštní, že sahá do rezortů, které mu tak úplně nenáleží.

Když přijde někdo, kdo nemocnicím moc nerozumí, do nemocnice, která je strašně složitý komplex, tak tam může ukázat cokoli, říkat cokoli a neznamená to ještě, že se s tím úplně a jasně seznámil.

Premiér na koaliční schůzce osiřel. „Babiš radši rozdává koblihy,“ říká Kalousek

Zpět k protikuřáckému zákonu. Je v rámci něj pro vás zásadní, že by měla být posílena myšlenka, že normální je nekouřit? 

Ano, ten zákon směřuje hlavně na mladistvé, aby se jim dělaly určité zábrany, aby nekouřili. Samozřejmě ne každého názor, že normální je nekouřit, potěší. Když se vaši kolegové ptají, jestli fungovala kuřácká lobby v rámci projednávání toho zákona, tak já říkám: fungovala. Ale ne ta ‚fabrická‘, podnikatelská, která vyrábí cigarety, ale zcela určitě fungovalo lobby kuřáků, kteří chtějí kouřit svobodněji, než to ten zákon přikazuje.

Na druhé straně by bylo zajímavé se zeptat těch kuřáků, kolik z nich by rádo přestalo kouřit. Já osobně mám zkušenost, že je to dost velká část kuřáků, kteří nejsou rádi, že kouří, občas zkouší přestat, ale moc jim to nejde, protože ta závislost je hrozně silná. Je to přesně ten důvod, proč se stát snaží vůči dětem, aby nezačaly kouřit.

Vy jste tu závislost přirovnal v minulosti k závislosti na heroinu...

Samozřejmě kouření není tak život devastující jako heroin, ten je o řády dál, ale pokud jde o tu vlastní závislost a schopnost se odnaučit kouřit, tak se říká, že nikotin má k tomu nejblíže. Asi u 95 procent lidí závislost vzniká, proto je to tak obtížné se to odnaučovat.

Jakou roli v tomto vidíte v případě odstrašujících obrázků na krabičkách, které mají kuřáky vyděsit?

Samozřejmě žádný zázrak to nebude, ale je to jeden střípek do mozaiky. Víte, on ten počet kuřáků se moc nesnižuje. Spíš se v posledních desetiletích posunul. Snad se lehce snížil u mužů, ale zase se zvýšilo kouření u žen, takže v průměru ta čísla se moc nelepší. Na druhou stranu, co se jednoznačně, výrazně zlepšilo, je ta ochrana nekuřáků a jakási kultura nekuřáckého prostředí, kterou symbolizuje ten slogan Normální je nekouřit. Všechny tyhle debaty okolo nových a nových regulací a zákonů, ať ty regulace projdou, anebo ne, tak postupně, během desítek let tu protikuřáckou atmosféru vykonaly.

Když já jsem promoval někdy v 70. letech na medicíně, tak ještě lékaři kouřili ve svých ordinacích. Když jsem nastoupil do managementu nemocnice někdy okolo středně 90. let, tak bylo velmi obtížné nařizovat těm lidem v nemocnici, aby nekouřili na pracovištích. Dnes kouření lékaře v ordinaci by bylo bráno jako naprosto unikátní zrůdnost a kouření na pracovišti je téměř vymýceno. Takže přece jenom atmosféra se posunula tím směrem, že normální je nekouřit.