Strašidla Zdeňka Trošky se představují. Do kin půjdou o prázdninách

Režisér, který má v Česku skoro patent na pohádky, přichází s novým komediálním dobrodružstvím. Strašidla jsou správným letním filmem pro celou rodinu. Pamětníkům možná svou podobou připomenou seriál Arabela, který také spojil pohádkový svět s tím naším skutečným. Troškův film je tradičně plný skvělých herců, velkolepých efektů a kostýmů a hlavně humoru. Premiéru má snímek 18. srpna 2016, u nás i na Slovensku. V současné době se stále pilně pracuje na filmových tricích, kterých bude ve filmu několik desítek. Mezi nejnáročnější patří proměny a mizení jednotlivých postav, stejně jako právě vodnické proměny Jiřího Dvořáka. Strašidla se natáčela od 23. září 2015 a tvůrci netají, že se inspirovali trikovými komediemi jako Dívka na koštěti nebo Jak utopit doktora Mráčka.

Rodina hejkala Huga žila až doposud poklidným životem ve staré vile na pokraji města. Sladký strašidelný život změní vpád úředníka Patočky, který zjistil, že za dům už pěknou řádku let nikdo neplatí nájem, a přesto tu žije jakási šílená rodinka. Verdikt je nemilosrdný: zaplatit, nebo se vystěhovat! Hejkal, vodník či víla budou muset do práce. Život obyčejných smrtelníků bude pro strašidelnou rodinu složitější, než se na první pohled zdálo. Setkání s lidským světem, v němž platí jiná pravidla než v tom pohádkovém, přinese řadu komických i napínavých situací.

Naši hrdinové musí zapojit nejen kouzla a čáry, ale také rodinnou soudržnost, lásku a odvahu, aby dokázali přelstít úředního šimla a zvítězit nad nástrahami „obyčejných“ lidí. V hlavních rolích komedie Strašidla uvidíme Bronislava Kotiše jako hejkala Huga, Terezu Kostkovou v roli jeho ženy Patricie, Carmen Mayerovou jako její matku Žofii, Jiřího Dvořáka v roli vodníka Bubly a Sáru Sandevu jako vílu Jitřenku. Sourozence Ester a Eleanora hrají Nela Řehořová a Petr Šimčák. Lidské pokolení pak zastupují Vladimír Polívka coby úředník Patočka, Tereza Bebarová jako majitelka prádelny, Václav Postránecký si zahraje ředitele školy a třídní učitelku vytvoří Anna Polívková. Dále uvidíme Petra Nárožného, Karla Dobrého, Matěje Hádka, Martina Pechláta Petra Čtvrtníčka nebo Janu Bernáškovou.

Strašidla: ze scénáře na plátno

Co je pro filmová strašidla v tom našem skutečném světě nejsložitější?

„Seznámení se se světem lidí, jeho zákony a obyčeji; něčemu nerozuměla, nechápala, něco si vysvětlila po svém. Prostě trochu zmatek na obou stranách, ale vždy úsměvný,“ říká režisér Zdeněk Troška. Ten také pro své herce připravil náročný „program“ – převleky, kaskadérské scény, nutnost hrát tak, aby bylo možné dodělat triky.

Překvapil vás někdo z hereckých představitelů třeba tím, jak zvládl kaskadérské kousky či náročné scény?

„Snad nejvíc vodník Jirky Dvořáka, už jen tím, že se musel nořit v říjnu do ledové vody zámeckého jezírka. Ale vykoupal se i Matěj Hádek v roli záletného divadelního režiséra a kaskadér Pavel Bezděk coby manžel Terezky Bebarové, majitelky prádelny a čistírny,“ vzpomíná na natáčení režisér.

Další Kameňáky už točit nebudeme, chystáme se na sex s Halinou, oznámil producent kultovních komedií

Ve Strašidlech se objeví řada hereckých tváří, s nimiž jste doposud netočil. Jak se rodilo obsazení a byla některá role, která vznikala konkrétnímu herci na tělo?

„Při psaní scénáře mám představu určitého typu postavy. A pak si procházím jmény herců a hereček a ‚obsazuju‘ si je v duchu do jednotlivých rolí, takže mám k jedné roli třeba pět jmen herců, kteří by ji mohli hrát. Vím, že všichni by ji zahráli skvěle, každý jinak, po svém, ale bezvadně. Je to ale čím dál těžší, protože skoro všichni dnes hrají ve všech televizních seriálech a navíc ještě zkouší v domovských divadlech a v dabingu, takže jsou časově nedostupní. Jak říkám, nejlepší je loutkový film – herce pověsíš na hřebík a kdykoliv ho potřebuješ, víš, kam sáhnout…“

Co bychom se my lidé mohli a měli naučit od pohádkových strašidel a mohou naopak něco dobrého získat ona od nás?

„Každý z nás má nějakou moc, sílu, kterou může tomu druhému pomoct. Třeba jen milý úsměv, se kterým se na kolemjdoucího podíváme, kolikrát udělá takovou radost, že si to možná ani sami neuvědomujeme. Jakkoliv pomoct tím, čím můžeme. Působit tím dobrým v nás na ostatní. Měli bychom se stále a znovu učit trpělivosti, ohleduplnosti, pozornosti, laskavosti, nadhledu a vstřícnosti, prostě tomu být dobrým člověkem a ne strašidlem svého okolí,“ dodává Zdeněk Troška.