Farmářka Havránková na vládě převzala metál pro tátu. Boje kolem D11 nelituje

„Kdyby se chtěl někdo proslavit, bylo by jednodušší začít trénovat a stát se maratonským běžcem než získat status bojovníka třetího odboje,“ prohlásil během předávání ocenění šéf Etické komise ČR Jiří Kaucký. Odmítl tak, že by se někdo z odbojářů chtěl pouze proslavit. Proces udělení dekretů je podle jeho slov velmi složitý.

„Mít sílu postavit se proti takové mašinerii, všemu schopnému protivníkovi, to dokázali jen ti nejpevnější. Měli odvahu pro svou pravdu obětovat vše. Uvědomovali si, že neseme odpovědnost nejen za dnešek, ale i za zítřek našich dětí,“ komentoval třetí odboj také senátor Jiří Oberfalzer (ODS), který se předávání účastnil.

Rozhádané Lidice: Obyvatelé se přou o pomník letců Horáka a Stříbrného

Co říkáte ocenění vašeho otce?

Je to smutné, že to je až po tolika letech. Mnoho vězňů se toho nedožilo. Na druhé straně je to pocta těm lidem, nejen mému otci. Beru to ze stránky všech kulaků, všech těch, kteří byli vyhnaní, těch, kteří byli před drátama, ale i za drátama.

Pamatujete si jako malá na to, že váš otec vyvíjel odbojovou činnost?

Byla jsem příliš malá, pak už jsme jezdili jen do Jáchymova za tatínkem, to si pamatuji.

Vyprávěl o tom pak doma?

O těchto věcech se nemluvilo, to bylo trestné. Ale to víte, že něco víte. My jsme věděli všechno.

Bitva končí! Farmářka Havránková 20 let blokovala stavbu dálnice D11

Vy sama jste také boj se státem podstoupila, kvůli dálnici D11 a vyvlastnění pozemků. Souhlasil by váš otec s tím, jak jste postupovala?

Určitě ano, protože statek bez polí není nic. To je konec hospodaření. Vždycky má každý dvě cesty a jednu si vybere, já jsem si vybrala tu, kterou jsem si vybrala. Otec si také vybral svou. Nebylo to nikdy jednoduché. Pro něj to bylo podstatně horší. Pro mě to nebylo jednoduché, ale vždy jsem viděla své rodiče, že jejich cesta byla o hodně horší. K nějakému konci jsem došla.

Jak se vám žije dnes?

V žádném případě se nestěhuju. My jsme si tu cestu vybrali, po ní jdeme. Já jsem šťastná se svou rodinou a doufám, že i oni se mnou. Je mi líto, že se toho moji rodiče nedožili. A je mi líto, že o ocenění se musí žádat. Pro vězně 50. let a vůbec pro politické vězně by to mělo být samozřejmostí, a ne prošením. Šlo to udělat jinak, ale to je můj názor.

Kde skončí ta ocenění, která jste dnes za své rodiče převzala?

Rodina Koutníků vlastní statek v Plačicích, který můj syn přestavěl do původního stavu. Tak jako tam skončila deska z návštěvy prezidenta Masaryka, tak tam skončí i toto. Nepatří to mně ani mým dětem. Patří to těm, kteří tam žili – to jsou moji rodiče.