8°C
Euforii střídá deprese: Z Německa utíkají každý měsíc tisíce uprchlíků
Nejen z České republiky, ale také z vysněné destinace uprchlíků se Iráčané vrací do své vlasti. Podle německé kancléřky jsou to až tři tisíce migrantů a jejich počet má spíš tendenci růst. Může za to i například frustrace z pomalého azylového řízení. Syřan Abdul se zase svěřil lidem z projektu Příběhyuprchlíků.cz, že se chce do své vlasti vrátit, jakmile tam bude bezpečno.
Programátor Abdul si v Německu už dokázal najít práci. Trápí ho ale veliký stesk po vlasti, kde je situace stále velice nebezpečná. „Má tam svou rodinu. Rozhodně to není jednoduché a naznačoval, že kdo má možnost v Turecku pracovat, je to pro něj samozřejmě o něco lepší, protože je k domovu blíž,“ upřesnil Michal Majzner z projektu Příběhy uprchlíků, který se s Abdulem setkal v Drážďanech.
Jakmile se situace v Sýrii zlepší, chce se vrátit do své vlasti. „Je to jeho sen. Když jsme se s ním v únoru viděli poprvé, myslel si, že je to otázka šesti let. Teď si uvědomuje, že to nejspíš není moc reálné,“ popisuje Majzner. Momentálně je pro něj prioritou naučit se německy a sehnat si samostatné bydlení.
Z Německa se měsíčně vrací tisíce uprchlíků do své vlasti
Podle tamní kancléřky Angely Merkelové se z Německa do Iráku vrací měsíčně několik tisíc uprchlíků. „V současnosti se jich například každý měsíc do Iráku vrací 3000 – a má to vzestupný trend – podle toho, jak se osvobozují jejich města od Islámského státu,“ uvedla Merkelová na březnovém mítinku své Křesťanskodemokratické unie (CDU) před zemskými volbami ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko.
Podle ní musí mnoho uprchlíků stejně jako Abdul stále bydlet v provizorních podmínkách a podle agentury Reuters je řada z nich frustrovaná z pomalého azylového řízení. Na počátku února uvedl šéf Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky (BAMF) Frank-Jürgen Weise, že se loni nestihlo zpracovat přibližně 370 tisíc žádostí o azyl, které byly podány, a dalších 300 až 400 tisíc migrantů, které loni německé úřady zaregistrovaly, žádost ještě ani nemohlo podat.
I jejich zvykání si na novou kulturu je složité. Každý cizinec totiž při integraci prochází několika fázemi od adaptace, kdy si musí zvykat i například na jídlo nebo jinou vůni lidí, akulturaci, která je v první chvíli doprovázena euforií z nového prostředí, která ale vyprchá a nastává probuzení do reality.
Po euforii přichází vystřízlivění a deprese
„Nastává takzvaný kulturní stres nebo šok, kdy je přemíra nových věcí unavuje, jejich reakce jsou většinou špatné, musí investovat do nových vztahů a je to velice depresivní fáze,“ vysvětluje sociální pracovnice a zakládající členka sdružení Žebřík Lenka Malíčková.
Tato část se může projevovat nejen úzkostí, ale také bolestí hlavy, žaludku, nechutenstvím nebo naopak přejídáním. Jak dlouho trvá, záleží na osobnosti člověka. Děti, teenageři a mladí lidé se se vším dokážou vyrovnat mnohem rychleji, pro starší lidi je to ale velice obtížné. Poté přichází určité zvolnění, kdy začíná cizinec chápat určité vzorce chování, umí jazyk a celkově se s prostředím sžívá a začíná pracovat.
Kvůli stesku a nejspíš i špatnému zvládání těchto procesů se pro návrat do vlasti nejspíš rozhodla i osmičlenná rodina iráckých křesťanů, kteří byli přesídleni do České republiky v rámci projektu nadačního fondu Generace 21. Podle jejího ředitele se tehdy Iráčané rozhodli odcestovat hlavně kvůli nejstaršímu členu rodiny, který měl od přistání v Praze pocit, že chřadne, a přál si umřít ve své rodné vlasti.
Čekali, že ve velkém množství nezákonně přivandrují a hned dostanou azyl, byt a hodně peněz a že je budou všichni s nadšením vítat, ajk jim to prezentovala psychopatka Merkelová. Ať se vrátí a budují svůj stát po válce, tak jak to dělali naši předci, po válce, kdy naši zem zničili němci.