7°C
V rodině s vojenským řádem platí, že se večeří přesně v šest. Ani o minutu dřív, ani o minutu později. Ivana přitom servírovala guláš o 20 minut dřív! „Teď bude naštvanej…“ děsí se sourozenci. „Ty děti se ho bojí! Nic mu neřeknou, mají strach z následků. To jsem v životě neviděla,“ kroutí náhradní manželka nechápavě hlavou.
Dcera je dokonce tak vycepovaná, že Ivaně za zády vyčítá i nejmenší detaily. „Musím se držet, abych jí něco neřekla. Nejsem zvyklá, že by dřez nebyl vytřený utěrkou do sucha, ubrus byl nakřivo, hadr jen tak pohozený…“ vypočítává studentka gymnázia Klára chyby hostující »mámy«.
Její bráška Kája zase hned po příchodu ze školy začal svědomitě dělat úkoly, přesto svého despotického otce vytočil. Na otázku, jak bylo ve škole, si totiž dovolil znuděně opáčit: „Ani se neptej...“
Vojenský policista rád tráví čas v místní hospodě. Chodí do ní na oběd a po večeři. „Kdyby ten čas raději trávil s námi,“ posteskla si Klárka. O tom ale despotický otec nechce ani slyšet. „Jsem tu, když je to potřeba,“ stojí si za svým.
