9°C
Jak jste ten půlrok prožívala?
„Nejkrásněji na světě. Nic jsem nedělala. Šla jsem třeba po lese, a když jsem v jehličí viděla brouky, dřepla jsem k nim a koukala na ně. Pozorovala jsem přírodu a každý okamžik jsem vnímala naplno. Četla jsem knihy, denně jsem nachodila deset dvacet i třicet kilometrů.“
Tolik?
„Když máte celý den čas a nemusíte se ničím stresovat, tak to není problém. Vzpomněla jsem si na svoje dětství, kdy byl čas natahovací. Mohli jste jít jen v pyžamu ven, koukat na zahradu, pozorovat mraky a bylo vám dobře. Toho pocitu se mi podařilo znovu dosáhnout.“
Peníze vám během té doby nechyběly?
„Musela jsem žít asketičtějším způsobem života. Když mám peníze, jsou pro mě nepodstatné a nějak se na ně nesoustředím. Teď mám zase období, kdy se na ně musím soustředit.“
To chápu, když jste byla půl roku bez práce. Těšila jste se do ní?
„Chtělo se mi vrátit už po třech měsících, ale nedovolila jsem si to. Donutila jsem se ještě zůstat. Dala jsem si však takové předsevzetí, že až se vrátím, budu dělat jen to, co mě baví, a to, co mě nebaví, vynechám.“
Co jste vynechala?
„Přestala jsem pít alkohol a točit seriály. Tyto věci mi braly nejvíce energie.“
V jednom starším rozhovoru jste říkala, že vás seriály bavily. To se změnilo?
„Asi jsem si to jenom nalhávala, protože z toho bylo dost peněz. Ale na to, abyste si dokázali sami sobě povědět pravdu, také potřebujete čas. Když máte peníze, nepřemýšlíte příliš nad jejich hodnotou a koupíte si nesmyslně drahou kabelku, ze které máte patnáct minut radost a už se rozhlížíte, co byste chtěli dalšího. Potom ani nechápete, proč jste si ji vlastně kupovali.“
Co je pro vás nyní nejpodstatnější?
„Aby pro mě práce byla zábava a ne povinnost. Aby měla smysl, a chci se také potkávat s lidmi. Dříve jsem se s lidmi setkávala jenom na sociálních sítích, případně pouze s kolegy, protože jsem už neměla na ostatní čas. Teď se setkávám i s lidmi z jiných profesí, chodím do kavárny, na procházky nebo si jdu večer někam sednout s přáteli.“
Když chodíte večer někam sednout, neláká vás dát si občas skleničku alkoholu?
„Ne. Já jsem se chodila dříve bavit a k tomu alkohol patří. Na Slovensku se hodně pije, ale protože mi alkohol bral hodně energie, je pro mě lepší nepít vůbec. Tento rok chci ještě odbourat cigarety. Přestat kouřit mám v plánu od prvního ledna příštího roku.“
Příští rok přijde do kin také váš nejnovější film Osm hlav šílenství. Co tam hrajete za roli?
„Je to biografický film o jedné ruské básnířce Anně Barkové, kterou hraje zpěvačka Aneta Langerová. Tuto básnířku poslali do ruského gulagu, kde potká svoji životní lásku, kterou hraji já.“
Čili láska dvou žen. Máte tam nějakou lechtivou scénu?
„S Anetou jsem měla jednu erotickou scénu,ale byla jsem oblečená, takže zase tak lechtivá není.“
Pro Anetu Langerovou je to první herecká role. Jak se vám s ní hrálo?
„Je vynikající herečka. Já jsem jí musela svoje herectví naprosto přizpůsobit. Ona se naplno soustředila a najednou to bylo tak křehké, jemné a přesné, že jsem musela ubrat na temperamentu. Jsem na výsledný film velmi zvědavá. Musím říct, že paní režisérka Marta Nováková je trochu šílenec, protože má vše vymyšlené, nakreslené, ví přesně, co chce, a nevyžaduje od herce, aby do toho zasahoval vlastní tvořivostí. Sama vám nejlépe řekne, co máte dělat.“
Máte to tak i ve vztahu? Přizpůsobujete se?
„Někdy se přizpůsobuji, někdy ne. Pokud se mi ale zdá něco důležité, tak si za tím stojím, ale většinou ustupuji, protože nemám ráda napětí. Možná je to moje vlastní lenivost. Ale i přesto, že se přizpůsobím, mám pocit, že si můžu dělat, co chci.“
Takže se necítíte utlačovaná?
„Ne, já se cítím hrozně rafinovaná.“
Vy jste se rafinovaně snažila také přesvědčit syna Davida, který studuje v Americe, aby se vrátil do Evropy, že?
„Ano, společně jsme procestovali celou Evropu. Chtěla jsem mu ukázat, že je to tu krásné. Před pár dny, když se vrátil z Ameriky, jsem mu dala jako takový vánoční dárek tři dny ve Stockholmu.“
Jak se mu tam líbilo?
„Byl šťastný. Učil mě bruslit, a dokonce byl ochotný mě chytit za ruku, což by na Slovensku neudělal. Taky už mu je devatenáct.“
Syn studoval na gymnáziu v americkém Miami. Zamiloval si nakonec Evropu, jak jste plánovala?
„Ano, ve Stockholmu mi řekl, že v Americe nechce žít. Vybral si studium práva a ekonomiky na univerzitě v Mnichově.“
Gratuluji. Takže nic uměleckého?
„Nemá pocit, že umělci jsou šťastní. Často mě vídal, jak jsem unavená, a možná si myslí, že to v ostatních profesích takto není. Já jsem ráda, že nechce být umělec. Myslím si, že v naší a vaší zemi to není moc velká výhra.“
Jak budete trávit Vánoce?
„Vše se mění z roku na rok. Minulé Vánoce jsme měli poměrně smutné. Syn byl v Americe a já se svým mužem jsem byla hrozně líná vytvářet nějakou vánoční atmosféru. Dokonce jsme ani neozdobili stromeček, což působilo tak depresivně, že jsme se nakonec přesunuli k sestře. Tento rok pro změnu nebudou žádné dárky.“
Jak to?
„Kupování dárků mám většinou na starost já. Vždycky nakoupím celé rodině i sobě a někdy si tam z trucu nic nedám, aby všichni viděli, že jsem nic nedostala. Jindy třeba něco dostanu, ale jsou to většinou hovadiny. Například trezor, který stojí stále tam, kde ho vyložili, protože má asi sto kilo. Nedostala jsem k němu ani PIN kód, tak možná ho dostanu tento rok. Přitom já chodím poctivě po všech příbuzných a říkám jim, co bych si přála.“
Co jste si přála tento rok?
Tento rok jsem si přála škrabku na auto. Potom bych chtěla pěkné schody do knihovny, noční a denní krém a jinak ty dobré dárky dávám já. Hlavně cestovatelské, protože ostatní věci už máme.“
Všechno máte?
„Kromě škrabky na auto.“
Odpálil se vedle ní terorista
V roce 2011 se kousek od herečky odpálil čečenský muslim na moskevském letišti Domoděvovo. „Zotavovala jsem se dlouho hlavně po fyzické stránce. Měla jsem od střepiny vážně poraněnou nohu a půl roku jsem se dávala dohromady,“ vzpomíná Fialová na jeden z nejděsivějších okamžiků svého života.
Přesto se teroristických útoků na Slovensku nebojí. „Vláda nedala peníze na kulturu a školství, ale dala je na 2500 nových policejních míst, takže to vychází 166 policistů na jednoho utečence, kterého tu teď máme. Nedokážu si představit zoufalce, který by chtěl útočit na Slovensko.“
Očima Nedělního Blesku
„Vás je tolik? Já si teď připadám jako nějaká světová hvězda,“ rozplývala se Fialová, když se v Bratislavě setkala s redaktory Nedělního Blesku. Ačkoliv do telefonu říkala, že nemá náladu na focení, při osobním setkání změnila názor. Po rozhovoru jsme se přestěhovali do městského divadla P. O. Hviezdoslava, kde pravidelně vystupuje, a tam společně s celým týmem Nedělního Blesku zapózovala jako profesionální modelka.
StarDance
Zuzana Fialováse účastnila slovenské verze StarDance. První řadu vyhrála, v druhé dělala porotkyni a třetí moderovala. Českou StarDance sleduje pořád a to, že se Lukáš Pavlásek dostal tak daleko, nevidí jako problém.
„Je to zábavně-taneční soutěž a rozpor je v tom, jestli má zvítězit tanec nebo zábava. V každé řadě této soutěže je jeden tydýt,“ směje se Fialová a dodává:
„Já si myslím, že Leoš Mareš vypadnul právě proto, že už má všechno. Ferrari, velký dům, úspěch, peníze a ještě dostával vysoké hodnocení. I kdyby tančil sebelépe, tak mu diváci výhru nedopřejí. Kdežto Pavlásekje takový ňouma.“
