8°C
Uprchlíkům na pražském „hlaváku“ pomáhá tým lidí. Cílí na oděv a igelitky
Batohy, jídlo a pomoc při koupení jízdenek do Německa nebo Rakouska. Právě to potřebují uprchlíci po propuštění z detenčních zařízení v Česku a musí do měsíce opustit republiku. Pomáhá jim v tom parta dobrovolníků na hlavním nádraží v Praze. Když je potřeba, seženou i ubytování na jednu noc. Většinou se setkávají jen s pozitivními reakcemi a se zájmem o životní příběhy lidí, kteří museli uprchnout ze své vlasti.
Už měsíc se lidé z Iniciativy Hlavák snaží pomáhat uprchlíkům, kteří jsou propuštění z českých detenčních center. „Zaštiťuje nás Červený kříž, který uprchlíkům proplácí jízdenky do Vídně nebo Drážďan. My jim pak zajišťujeme ubytování na jednu noc, pokud přijedou později,“ řekl pro Blesk.cz Anthony Edward Stalker z Iniciativy Hlavák. Celkově už pomohli zhruba třem stům lidí.
Na nádraží se střídají dobrovolníci po čtyřech hodinách. Jejich první směna začíná v 6:20 ráno, kdy přijíždí první ranní vlak z Ostravy, a poslední končí až po půlnoci. Mají u sebe batohy s jídlem, vodou a základními hygienickými potřebami a v kapse seznam lidí, kterým mohou zavolat.
Trapas s pákistánským obchodníkem
„Máme i skupinku lidí, kteří nabídli svoje byty, a můžeme jim zavolat, když někdo potřebuje zůstat přes noc. Pomáhá nám také jeden pražský hostel,“ informuje Anežka Polášková, v civilním životě administrativní pracovnice a další z dobrovolnic.
Uprchlíky hledají v davech cestujících právě z vybraných vlaků. Někdy se ve výběru ale zmýlí. „Občas se ale nějaké faux pas stane. Zastavili jsme nějakého pákistánského obchodníka, který tady byl na obchodním jednání. Stává se to, ale většinou jsou pro nás uprchlíci dost jednoduše poznatelní. Většinou mají igelitové tašky a sedřené oblečení,“ informuje Stalker. Nejvíc pak uvítají batoh, občerstvení a pomoc při kupování lístků. Jak tu finanční, tak i lidskou.
Pozdrav od běženců z Německa
Dobrovolníci se díky této práci každý den setkávají s příběhy lidí, kteří museli utéct ze své vlasti. „Já si nejvíce pamatuji jednoho muže z Afghánistánu, který musel ukončit studium práv a ve své vlasti rozvážel léky i v oblastech ovládaných Tálibánem. Pro mě to byl velice odvážný člověk, kterému jsme pomohli se dostat do Německa,“ vypráví Stalker.
Setkávají se i s rodinami, které naletěly pašerákům. Například jednu nechali maďarští převaděči u Brna. „Tři měsíce pak strávili v Zastávce u Brna. Pocházejí ze syrského Kobani, odešli dva dny po narození jejich druhé dcery. Holčička se narodila bez pomoci lékaře, nestihli ji ani naočkovat. Na nádraží jsme jim dali najíst a hlavně jsme jim dali možnost si zatelefonovat,“ popisuje Zuzana Schreiberová.
Nedávno dokonce pomohli ženě s malým dítětem, která cestovala za svým manželem do Německa. S podobně smýšlejícími lidmi v Drážďanech mohl muž poprvé vidět svou dceru. „Ráno mi kamarádi z Německa psali, že se oba manželé šťastně setkali a hrozně moc děkují za pomoc. Ten muž viděl své dítě úplně poprvé. Měli jsme z toho radost, tohle nám dodává motivaci,“ dodala dobrovolnice Eva Nováková.
