Zeman a pět diktátorů. Kdo stál v Pekingu na tribuně s českým prezidentem

1.     Choe Ryong-Hae (65), člen politbyra a šéf Korejské strany práce

Severokorejský politik věrně slouží diktátorskému režimu již několik desetiletí. V zemi jsou političtí oponenti bez milosti posílání do „převýchovných“ táborů, kde jsou často mučeni a umírají na následky vyčerpání či svých zranění.

Politickým „oponentem“ se ovšem v KLDR může stát prakticky kdokoliv, podezření může vzbudit např. i poslouchání „závadné hudby“. Zemi vládne železnou rukou diktátor Kim Čong-un (32), který „žezlo“ převzal po svém otci a dědovi a neváhá bez milosti popravovat i své nejbližší spolupracovníky.

2.     Islam Karimov (77), prezident Uzbekistánu

Karimov vládne Uzbekistánu už od roku 1990, tedy dlouhých 25 let. U moci ho drží pověst krutého vládce, který neváhá své politické protivníky mučit doslova středověkými metodami. V roce 2002 prý dokonce zabil dva vězně tak, že je hodil do vroucího kotle s vodou.

OSN prohlásilo, že mučení je v zemi „systematické, všudypřítomné a institucializované“. Volby jsou čistě symbolické, jakýkoliv pokus o sesazení Karimov tvrdě potlačuje. V roce 2005 například nařídil bezpečnostním složkám, aby postřílely demonstranty. Ti, kteří masakr přežili, pak byli mučeni. Podle uzbecké vlády si nepokoje vyžádaly 182 obětí, podle mezinárodního společenství masakr v Andižanu nepřežily stovky, až tisíce lidí.

3.     Alexander Lukašenko (61), prezident Běloruska

Lukašenko vládne Bělorusku již přes dvacet let, prezidentské funkce se ujal v roce 1994. Kvůli jeho autoritářskému stylu vládnutí se mu přezdívá „poslední evropský diktátor“. V zemi stále platí trest smrti a opozice ho obviňuje z pronásledování a věznění politických oponentů.

Lukašenko je zároveň obratný politik, ačkoliv se profiluje jako věrný přítel Ruska, sjednocení Krymu s Ruskem označil za „tragédii“ a čas od času naznačuje, že je Bělorusko otevřeno spolupráci s EU.

4. Joseph Kabila (44), prezident demokratické republiky Kongo

Kongu vládne již 14 let, v roce 2001 prezidentský úřad „zdědil“ po svém otci Laurentu Kabilovi (†61), kterého zabil jeho osobní strážce. V 90. letech v občanské válce velel neslavně proslulým jednotkám dětských vojáků „kadogos“, kterých bylo až 10 tisíc.

V roce 2006 byl zvolen prezidentem, v roce 2011 opět vyhrál volby, které ovšem ani zdaleka nevyhovovaly mezinárodním standardům. Konžská biskupská konference tehdy volby označila za „plné podvodu, lží a teroru“.

5. Omar al-Bashir (71), prezident Súdánu

Prezidentem Súdánu byl zvolen hned třikrát, volby ale byly v podstatě fraškou. V roce 2009 ho Mezinárodní trestní soud v Haagu obvinil z organizace masových vražd, znásilňování a teroru proti civilnímu obyvatelstvu v Dárfúru, což je oblast na západě Súdánu, která usilovala o samostatnost.

Podle súdánské vlády zemřelo v krvavém konfliktu „jen“ deset tisíc lidí. Nezávislé odhady však mluví až o 400 tisících mrtvých.

Zeman na čínské parádě: stovky metrů s hůlkou a několik schodů navrch