10°C
Psycholog Jiří Jelen o Tonče: Snaží se žít normálně, ale léčit se bude nejméně 2 roky
Skryté jizvy po dvou letech trápení se každá z děvčat snaží překonat jinak. Dva roky byly v zajetí, v jiném kulturním prostředí, nemohly se kontaktovat s rodinou, mohly být bity, sexuálně zneužívány... Co nyní uvnitř cítí a jaký pro Tonču musel únos v Pákistánu být, se snažil analyzovat pro Blesk soudní psycholog Jiří Jelen.
Jak prožívala Tonča únos?
Tonča sice studovala vysokou školu a pomáhala jako dobrovolník, podle psychologa přesto stále šlo o emocionálně a rozumově nehotovou osobnost. Byla stále hodně mladá. „Pokud s ní únosci zacházeli lidsky a kulturně, tak to nemusela být velká zátěž, v tom věku to mohlo být jako dobrodružství. Jestli tam ale byly fyzické útoky a trestání, tak by to obě děvčata prožívala podstatně hůř,“ řekl k tomu Jelen.
Co se jí odehrává v mysli?
Tonča své trauma podle odborníků překrývá snahou fungovat a zapojit se zpět do každodenního života. To ale může být jen navenek. „Jestli byl únos drastický a silně stresující, tak následkem by mohla být i posttraumatická stresová porucha. To se projevuje nejrůznějšími příznaky jako děsivé noční sny v přímé i symbolické podobě. Dále bolesti hlavy nebo žaludeční nevolnosti. Většinou ta porucha trvá tak dva roky po odeznění stresorů. Léčitelné to je psychiatrickými léky, v případě velice nepříjemných zážitků ty vzpomínky v člověku zůstanou nadosmrti,“ dodal psycholog.
Video Zprávy: Exkluzivní fotky! Jak žije Antonie Chástecká po únosu?
Video se připravuje ...
Jak zpřetrhal únos rodinné vazby?
Antonie se po návratu pravidelně setkává s rodinou. „V případě, že vyrůstaly v plné rodině s mámou, tátou a sourozenci, tak by ty dva roky působily jako velký nápor na rodinné vztahy. Pokud byly rozmazlované a poznaly v zajetí něco jiného, tak se s tím rodina bude také hůře vyrovnávat,“ popsal Jelen.
Jak náročný bude návrat?
„Dvouleté odloučení od situace v Česku je poměrně velký časový úsek. Musí se zpětně adaptovat na realitu a to je náročné. U Tonči to bude jednodušší než u Hanky, která přijala islám. Obzvlášť pokud se zapracuje do pracovního procesu. Izolací se totiž trauma jen prodlužuje,“ vysvětlil psycholog Jelen.
Proč byla děvčata při návratu v klidu?
Když se Hanka s Tončou vrátily ze zajetí, objevily se snímky z turecké neziskové organizace IHH, která při jejich vysvobození asistovala. Děvčata se klidně usmívala, ale větší radost či rychlé pohyby chyběly. „Nemuselo jít o drogy, že by byly pod vlivem léků či něco takového. Jenom to byl pro ně v tu chvíli příjemný pocit a všechno ostatní přišlo až později,“ popsal Jelen, že se emoce jako radost, pláč a další jistě objevily později.
Témata:
Související
