9°C
Každoroční Velká jarní cyklojízda měla tentokrát ohromný úspěch – aspoň mezi většinou jejích účastníků. Jenže mnoha lidem cyklisté spíš pili krev. Nedostatečně zorganizovaná akce způsobila dopravní kolaps v celém centru Prahy. Ačkoliv jízda začala až v sedm večer, kdy už dopravní špička dávno skončila, tvořily se po městě kolony i daleko od míst, kudy cyklisté projížděli.
Bylo nás tolik, že mi z toho klekla baterka.
Posted by Jonáš Vnouček on 16. duben 2015
Nejhorší situace byla v blízkosti Wilsonovy ulice, Čechova mostu, Chotkovy ulice, u vjezdu do tunelu Blanka a kolem Argentinské ulice.
Dopravu na většině vytížených míst kontrolovali policisté, kteří ovšem tvrdí, že k výrazným komplikacím nedošlo. Opak je ale pravdou – cyklistů jel široký kordon, mnoho z nich často jelo mimo, bránilo průjezdu aut, a dokonce i tramvají. Těch mnozí využili jako „tažného koně“ do kopce v Chotkově ulici.
Na nepřiměřenou organizaci akce si stěžovalo i mnoho zúčastněných. Trasa byla „odtajněna“ až pár hodin před samotnou jízdou. Údajně byla uvedena i na Facebooku, ale častými příspěvky zapadla až hluboko do historie – oficiální stránky informace neposkytly vůbec. Mnoho lidí si stěžovalo, že akce jako Pražský maraton jsou oznámeny mnohem lépe, přitom cyklojízda co do počtu účastníků jiné akce předčila!
Marta Jandová natočila cyklojízdu ze zácpy, kvůli které se málem nedostala včas na ceny Anděl. Facebook.com
„Organizace na Jiřáku – nebyl moc jasný čas, kdy se vlastně vyjede,“ uvedl na Facebooku Karel Homolka. „Krátce po startu už bylo moc krásně vidět, že na nějaká pravidla velká část lidí prostě kašle. Jízda v protisměru, autům skoro na kapotu. Jízda po chodníku/přechodu, ohrožování chodců,“ pokračuje. „Zhruba polovina účastníků považuje přilbu za zbytečnost,“ doplnil.
A takových se ozvalo více – bezohlednost cyklistů byla přímo ohromující. I v tunelu Blanka, kde byla striktně daná přísná pravidla provozu, se mnoho cyklistů chovalo jako banda opičáků – jezdili po chodníčcích, snažili se předjíždět a ohrožovali tak i ty, kteří jeli spořádaně. V Blance došlo i ke kolizi, ke které musela přijet sanitka – mít helmu, dopadlo by to jinak...
„Vzájemně jsme se vytlačovali z křižovatek, z pruhů na magistrále, měla jsem nepříjemný pocit ohrožení a ne příjemný pocit z projížďky městem. Co bylo cílem? Naštvat co nejvíc lidí? Ukázat jim, že když je nás hodně, můžeme komukoliv zkomplikovat život, jak se nám líbí? Kdyby byla trasa oznámená, cesta uzavřená, informace mezi lidmi, mohli se tomu dopředu přizpůsobit a netvrdnout hodinu v ještě horší zácpě než obvykle. Škoda že jsem nevyfotila tu paní, co si za volantem v zácpě dávala šlofíka.“ Takto to vypadalo z pohledu Kateřiny Matouškové Šindelářové.
