Osvoboditelé? Západní vojáci znásilnili po válce statisíce žen, tvrdí německá historička

Dílo vydané letos v březnu vyvolalo značný rozruch. O znásilňování ve velkém rozsahu se v Německu vědělo, ale připisovalo se téměř výlučně sovětským vojákům. Případy znásilnění Francouzek americkými vojáky po vylodění v Normandii v červnu 1944 byly zdokumentovány, ale celkově západním spojencům – Američanům, Britům a Francouzům – zůstávala aureola hrdinů bez bázně a hany, kteří porazili nacistické barbarství.

Naopak v německé představivosti i bádání se nadlouho zachoval obraz Stalinových jednotek útočících v dubnu 1945 na Berlín a vrhajících se na ženy jako na sexuální kořist, vysvětlila Gebhardt, která vyučuje na univerzitě v Kostnici na jihozápadě Německa. „Nakolik víme, tak i v jiných částech Německa i jiní spojenečtí vojáci podobným způsobem také znásilňovali Němky,“ tvrdí historička, jejíž výzkum se opíral o dosud neprobádané archivní materiály, vojenské dokumenty, líčení kněžích či žádosti o potrat.

Vzhledem k tomu, že úřady nic nedělaly a oběti mlčely, bylo těžké dokumenty najít, připouští historička. Opírala se tak hlavně o přibližně 500 zpráv bavorských farářů zasílaných biskupovi v Mnichově, které se zmiňují o znásilňování, často hromadném, které „prakticky ve všech vesnicích“ páchali američtí vojáci a „příležitostně“ i Francouzi. Zmiňují se také o „honu na ženy a dívky“, následně znásilněné a někdy i zavražděné, po způsobu Mnichovanky, kterou Američané „obtěžovali a zabili“ přímo na ulici.

Třetinu znásilnění mají na svědomí západní vojáci

Ze zhruba 860 000 znásilněných Němek připadá podle autorčina výpočtu asi třetina (270 000) na západní vojáky: zhruba 180 000 jich znásilnili Američané, 50 000 Francouzi, 30 000 Britové. Sověti mají podle ní na svědomí nejméně 590 000 znásilnění, zatímco až dosud se mělo za to, že sovětští vojáci asi znásilnili mezi jedním až dvěma miliony žen.

Mnoho žen se z hanby zabilo anebo se o sebevraždu pokusilo, připomíná Gebhardt. Lituje přitom, že žádné oficiální přiznání ani omluva za tyto zločiny nezazněla, přestože armádní velení potrestalo některé pachatele, a to někdy i tvrdě, tresty smrti či pracovních táborů.

Od vydání knihy spousta potomků a příbuzných znásilněných žen píše autorce, protože se domnívají, že se jejich matce či babičce něco stalo. „Ještě žijí anebo se léčí ve specializovaných zařízeních lidé, kteří jsou touto minulostí stále postiženi. Proto je důležité ji otevřít a hovořit o ní,“ domnívá se Gebhardt.