9°C
Dříve jste se nevyhýbal drogám ani alkoholu. Prý jste kvůli tomu musel rušit i koncerty.
„Nerušili jsme koncerty, jenom asi čtyři nebo pět muzikálových představení, ale diváci to neodnesli. Vždycky jsem zavolal Pepovi Štágrovi, který mě alternoval v roli Jidáše v muzikálu Jesus Christ Superstar, jestli by ten večer nemohl zaskočit za mě, protože jsem se zřídil tak, že se mi nepovedlo nastartovat hlavu ani tělo. Ale tohle jsem naposledy udělal tak před patnácti lety.“
Jak tehdy probíhal večer, kvůli kterému jste nemohl přijít na představení?
„Normálka pitka, žvanění, plkání... Zavolal jsem pak ráno do produkce, že jsem to přepísk. A pak produkce nebo já Pepovi. Omluvil jsem se bezvýhradně všem včetně vesmíru, přišel o honorář a dospal to.“
Dnes už nepijete?
„Když hraju, nepiju. Když nehraju, taky málo, není na to už moc čas. Vystoupení ruším jenom kvůli nemoci, a to ještě musí být taková nemoc, která mne vyřadí jako zpěváka. Rýma a teplota se dají vydržet, i polozánět slepého střeva během vystoupení přetlučou endorfiny. Zánět průdušnice ale nepřebije nic.“
Kdy jste se začal věnovat zpěvu?
„Já jsem od pěti let vystupoval jako sólista pěveckého sboru v mateřské škole a kromě toho jsem zpíval u nás v baráku za žvýkačky. Jinak jsem neuvažoval, že bych své zpívání někdy zúročil.“
Kdy jste si uvědomil, že se chcete živit muzikou?
„Vystupoval jsem o víkendech s Alicí, tehdy ještě lokální amatérskou kapelou. Chodilo na nás stále více lidí, dostávali jsme vyšší a vyšší honoráře a po jednom takovém opravdu pěkném jsem si spočítal, že kdyby to takto bylo vždy, mám za osm dnů vystupování stejný příjem jako za dvacet čtyři dní uklízení a praní v nemocnici, tzn. dva litry. Toho jsem se rozhodl využít, abych měl více času na flákání.“
Stal jste se profesionálním zpěvákem kvůli flákání?
„Zpočátku možná jo. Až později jsem pochopil, že muziku slyším, dělám ji dobře a naplňuje mě se jí zabývat opravdu podrobně. Zamiloval jsem si to řemeslo.“
Působíte dojmem, že vám až tak na majetkových věcech nezáleží. Pletu se?
„Je pravda, že otázka vlastnictví předmětů mě moc netrýzní, což může být leností, protože čím více předmětů mám, tím více se o ně musím starat, což není zábavné. Nejlépe se uklízí prázdná police. Ta se jenom utře a je to. Taky dost málo projím, protože se radši obskakuju sám.“
A co pro vás znamenají peníze?
„Co se týče peněz jako takových, tak ty pro mne představují zkrátka potenciál. Pro mne jsou i v tom smyslu časem, že si za ně mohu koupit nějaký volný. Pro získávání financí se mi nechce dělat více než pracovat ve svém oblíbeném oboru. Nechci krást, lhát, podvádět, nudit se, nutit se nebo dělat z lidí blbce. Zní to jako skvělý plán. Ve skutečnosti je to spíš ale šťastná náhoda. Asi jako najít na zahrádce zlatý nuget velký jako, no, třeba jako morče.“
Vy jste byl několikrát v čele ankety nejpřitažlivějších mužů Česka, jak se to projevovalo? Posílaly vám dívky dopisy?
„Ne, ne, myslím, že jedno období jsem se motal v první desítce. Párkrát se stalo, že mi poslaly psaní, ale bylo to spíše takové lehce bláznivé písání. Že bych skončil zavalený horou plyšáků, dostával řetízky se srdíčkem a pozvání na kafe k loži, to vůbec. Škoda.“
