25 let od sametu: Unikátní ON-LINE minutu po minutě. Když na Národní třídě bili děti!

@Znovu89 hodinu po zásahu jsme jeli po národní autem. Všude ležely svršky, boty, tašky. ...byla to hrůza

— Soňa Sonik (@alleswisser27) 17. Listopad 2014

Na Národní třídu se vrátily dvě stovky lidí zapálit svíčky. Přijíždí však červené barety a opět útočí. Pohotovostní pluk likviduje svíčky, které demonstranti přinesli. Zraněno bylo celkem na šest stovek lidí. Zprávy o úmrtích se naštěstí nepotvrdily.

Třičtvrtě hodiny po začátku běsnění obušků je na místě hrobové ticho a jsou vidět stopy po krvi. Mnoho studentů bylo odvezeno k výslechu, někteří se stále ještě ukrývají v okolních bytech. Svědectví z Národní třídy přinesl i Český rozhlas

Podle řídícího štábu byl obnoven veřejný pořádek. "Postaralo" se o to i 1600 zasahujících příslušníků SNB...

Sanitka přijíždí pro bezvládné tělo mladíka, kterým však je provokatér a důstojník StB Zifčák. Šíří se fáma, že zemřel student Martin Šmíd.

Zásahové jednotky rozptýlily dav demonstrantů. Zraněny byly stovky lidí. Na zemi leží kusy oblečení, ztracené boty, osobní předměty...

Část studentů, které se podařilo utéct, se uchyluje do divadel. Hovoří tam s herci (např. s Jaromírem Hanzlíkem, Jiřím Lábusem, Miroslavem Krobotem) o tvrdém policejním zásahu na Národní třídě a projednávají vyhlášení stávky na podporu studentů. Poprvé se objevuje i zpráva o možných mrtvých.

Ke kordonu, který přehradil Mikulandskou ulici, přijíždí dva obrněné transportéry s drátěnými radlicemi. Namířily světlomety do demonstrantů a oslňují je.

Několik lidí v tísněném davu omdlelo, příslušníci SNB tahají z davu jejich těla.

Rány obuškem schytal i kameraman britské televize ABN. Jeho kamera leží rozmlácená na zemi. Brit musel být převezen do nemocnice - ošetřen byl však v německém Frankfurtu nad Mohanem.

Autentické záběry StB z masakru na Národní třídě

Jedna z uliček hrůzy je v podloubí u Kaňkova domu, kde jsou demonstranti brutálně biti. Na konci podloubí jsou pak zatýkáni a nakládáni do přistavených antonů a autobusů.

Lidé křičí, ozývá se i pláč. Tisícovky demonstrantů jsou stlačovány na menším a menším prostoru. Některý mse pdoařilo utéct, další jsou pouštěni ven - ale jen připravenými uličkami, kde na ně čeká spška obušků. Lidé se bojí o své životy.

Obušky v akci!

Pohotovostní pluk SNB a červené barety postupují od Národního divadla. Mlátí demonstranty obušky, kopou i do sedících! Je to řež, proti lidem, kteří nekladou odpor, ale snaží se uhnout...

"Jakešovo gestapo,"

křičí demonstranti na esenbáky.

"Umíme být jetě horší,"

odpovídá jeden z příslušníků pluku SNB. Situace na Národní třídě se vyhrocuje.

Uvězněni na Národní!

Pohotovostní jednotky SNB vyzývají demonstranty k rozchodu, akci označují za nepovolenou. Jde o absurdní výzvu. Lidé, mačkající se na Národní, nemají kam odejít! Kordon totiž zatarasil ústupovou cestu u Národního divadla.

Demonstranti opět zpívají hymnu, poté oblíbenou píseň T. G. Masaryka "Ach synku synku".

Dívky spontánně zasunují za štíty příslušníků pohotovostního pluku květiny...

Dění ze 17. listopadu 1989 na obrazovce Československé televize (záběry uvedla až 20. listopadu - pozn. red.)

Pochod zastavuje na Národní třídě kordon!

Pořádkové síly zastavují čelo demonstrace u obchodního domu Máj. Demonstranti si sedají na zem. "Nechceme násilí", "Nechceme Čínu", křičí na esenbáky, schované za štíty z plexiskel.

Přichází rozkaz, aby pohotovostní složky na vhodném místě dav zablokovaly. Policejní kordon proto vytváří zátaras na Mostu 1. máje, aby se nemohl protestní průvod stočit směrem na Hrad. Žene tak demonstranty na Národní třídu.

"Asi začala revoluce,"

říká mladá studentka, když dav prochází pod okny Národního divadla.

Dav pomalu postupuje po Vltavském nábřeží, dostává se k Národnímu divadlu a ozývají se pokřiky: "Svobodu umělcům, svobodu kultuře, ať žije pan Kemr!" U kavárny Slavia odbočuje doprava...

Takhle zamířili demonstranti k Národní třídě: Z Albertova, přes Vyšehrad i zátaras u ministerstva spravedlnosti, který jim naboural trasu.

Bílé helmy u ministerstva nechtějí ustoupit, pochod odráží. Přední řady panikaří, poprvé se ozývá křik "Máme holé ruce". Dav však reaguje po svém - vrací se Vyšehradskou a Plaveckou ulicí a zátaras obchází po břehu Vltavy!

První střety s bezpečnostními jednotkami!

Před ministerstvem spravedlnosti ve Vyšehradské ulici naráží u Botanické zahrady průvod demonstrantů na pohotovostní pluk ministerstva. "Přidejte se k nám," volají studenti na příslušníky i přihlížející Pražany. Jenže atmosféra houstne. A dochází k prvním roztržkám...

Shromáždění je oficiálně ukončeno. Pět tisíc lidí sestupuje z Vyšehradu a míří na Václavské náměstí. Již jde o nepovolený průvod.

Pražským Vyšehradem, na který dávno padla tma, zní československá hymna. Pietní akce se pomalu blíží ke konci.

Průvod přichází do prostoru Vyšehradského hřbitova. Lidé pokládají květiny k Máchovu hrobu, probíhá krátký pietní akt.

Průvod míří na Vyšehrad. Ozývají se hesla "Ať žije Havel", "Gottwald rovná se Stalin", "Chceme novou vládu", "Nechceme Štěpána", "Masaryka na stovku", "Jakeše do koše".

Krajský tajemník KSČ Miroslav Štěpán chce demonstraci rozehnat, velitelé SNB však dodržují rozkaz z ministerstva "nezasahovat".

Končí stávka, dav je směrován po povolené trase na Vyšehrad ke hrobu K. H. Máchy, ale řada lidí chce jít na Václavské náměstí. Ponouká je k tomu i nasazený provokatér - poručík StB Ludvík Zifčák.

Minuta ticha za studentské oběti

"Vysokoškoláci na různých místech a v různých dobách bojovali a bojují za svobodu, proti totalitnímu bezpráví,"

bouří od mikrofonu Martin Klíma, zástupce nezávislých studentů. A dodal: "To byl případ českých studentů v roce 1939, o to usilovali čínští studenti, zabití letos v Pekingu, proti zlu bojují studenti v Palestině a dalších zemích. Prosím vás, abyste jejich památku uctili minutou ticha." Vzpomenul tak i na krvavé potlačení demonstrace v čínském Pekingu, kde v červnu 1989 na Náměstí Nebeského klidu stříleli do studentů samopaly a najižděli na ně tanky. Zemřely tam stovky lidí.

Počet účastníků shromáždění stále roste! Na pódiu se střídají řečníci, zástupce SSM vypískali. Tato  masová politická organizace podchycovala mladou generaci ve věku od 15 do 35 let, byla součást Národní fronty a úzce spolupracovala s KSČ a Svazarmem.

První projev má doktor Josef Šárka, pamětník pohřbu studenta Jana Opletala. Vyzývá účastníky shromáždění, aby se nedali a bojovali. Dav ho odměňuje potleskem a voláním "Svobodu! Svobodu!" Následuje řada dalších řečníků.

Začíná shromáždění studentů na Národní třídě, které vstoupí do dějin!

Demonstranti zpívají píseň Gaudeamus Igitur, vítá je Monika Pajerová ze Studentského tiskového a informačního střediska FF UK, pozdější studentská vůdkyně sametové revoluce (dnes Monika MacDonagh-Pajerová, česká akrtivistka a vysokoškolská pedagožka).

Příchozí provolávají hesla typu "Pro svobodnou republiku ve svobodné Evropě", mají připravené transparenty "K Vánocům svobodu!", "Studenti všech fakult, spojte se", "Lží už bylo dost", "Přestaňte bít studenty", "Zrušte lidové milice", "Zrušte monopol KSČ", "Demisi dinosaurů".

Před 16:00 se v Praze na Albertově u Přírodovědecké fakulty UK schází více jak 500 studentů pražských VŠ na povolené studentské shromáždění. Jejich počet rychle narůstá. Lidí jsou tisíce, podle StB kolem 15 tisíc.

Generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš odjel z Prahy. Po bezpečnostní poradě se přesunul do stranického rekreačního střediska na Sázavě.

Již v 8:00 však ministerstvo vnitra zmobilizovalo bezpečnostní síly - mimořádná bezpečnostní akce na území Prahy. Připraveny tak byly Pohotovostní pluk SNB a jednotka červených baretů z Odboru zvláštního určení, který organizačně spadal pod StB a byl vycvičen např. proti teroristům. Měli rozkaz "Udržovat pořádek" a "Nezasahovat".

Začátek revoluce tehdy nikdo neočekával. Pietní akce však byla povolená. I následný pochod z Albertova na Vyšehrad ke hrobu Karla Hynka Máchy dojednávala vysokoškolská rada SSM v Praze (vedená Matějem Mejstříkem) s Nezávislým studentským sdružením- Tedy oficiálně neorganizovanými studenty, mezi které patřily i děti disidentů - bratři Bendovi, sourozenci Dienstbierovi i Uhlovi.

"Vezmi si s sebou květinu."

K tomu vyzýval studenty plakát, který je zval na 17. listopadu 1989 na Albertov. Uctít památku studenta Jana Opletala, který před 50 lety zemřel při protiokupantských demonstracích 28. října 1939. "Nechceme jen pietně vzpomínat tehdejších tragických událostí, ale chceme se aktivně přihlásit k ideálům svobody a pravdy, za něž jejich účastníci obětovali své životy," stálo dál na pozvánce.

Dobrý den. Vítejte u historického on-line přenosu, díky kterému se vrátíte v čase! V Československu houstne atmosféra, lidé věří, že přijde změna. Komunistický režim se skutečně začne hroutit. Vedly k tomu i události ze 17. listopadu 1989 z Národní třídy, o kterých však tehdejšíoficiální média mlčela či mlžila. Dnes si však můžeme minutu po minutě projít, co se v centru Prahy a na prahu sametové revoluce dělo!