Iveta Bartošová volá S.O.S. a ne že ne! „Já bych potřebovala, abys přišel ke mně domů. PROSÍM!“ Tak zněla první zoufalá esemeska Ivety Bartošové (48) bývalému příteli. „Vrátí se asi za hodinu a půl. Je možné, abys přijel? Budu ti vděčná...“

Dokonce do své komunikace s kamarádem zapojila šifry. „Heslo je Starosta,“ napsala v konverzaci, kterou máme k dispozici.

Blesk ji předložil i velmi renomovanému psychologovi, a jeho soud byl jasný: „Chování paní Bartošové je velmi znepokojivé a dokonce se mi zdá, že nebere spoustu věcí vážně. Svého manžela nevnímá jako někoho, za koho se před krátkým časem provdala. Problémem je, že takto nemocnému člověku nesmí nikdo říct, že je nemocný. Jinak je zle,“ varuje psycholog, který si nepřeje být jmenován.

Přepis konverzace Ivety Bartošové s kamarádem

Kamarád: Co se děje? Potřebuješ pomoc?
Iveta: Ano.
Kamarád: Mám ti zavolat?
Iveta: Ano. Děkuji.
Iveta: Můžu volat já teď?
Kamarád: Jsi ok?
Iveta: Zatím neodjel. Můžu Ti zavolat operativně? Děkuju.
Kamarád: Určitě.
Iveta: Už jede do Říčan. Vrátí se asi za hodinu a půl. Je možné, abys přijel? Budu ti vděčná.
Kamarád: Zlati, to teď opravdu, ale opravdu nemohu.
Iveta: Vím, že je to narychlo. Můžeme to ještě udělat podle Tebe. Heslo Starosta, kdyby to teď šlo.
Kamarád: Ok, mám psát jako Starosta? Mohu i z jiného mobilu chceš?
Iveta: Psal jsi mi už tak z jiného mobilu, než mi dal XXX. Jsi ten zlatý YYY od XXX? Aby nedošlo k nedorozumění. Je to jen mezi námi, prosím.
Kamarád: Já nejsem ten zlatý XXX.
Iveta: Aha, tak to mi dal XXX asi jiné číslo. Je to nejspíš omyl.
Kamarád: Ale my se dobře známe.
Iveta: Kolikrát jsi tu byl?
Kamarád: Kde?
Iveta: Schválně, jestli si to pamatuješ.
Kamarád: A co? Co zda si pamatuji?
Iveta: Kdy asi jsme se sešli.
Iveta: Promiň, psala jsem kamarádovi a nějak mi zlobí mobil. Nezlob se. Pa, Iveta.
Kamarád: Ivetko, jsi ok? Mám o Tebe starost. Jestli se něco děje, tak piš, volej.“
Kamarád: Ivetko, stalo se něco? Mám Ti pomoct? Kde jsi?