9°C
Diskuze kolem Blanky Matragi se naposled rozhořela při její nedávné monstrózní přehlídce, již v pražském Obecním domě uspořádala. Tuzemská média o módní show jako vždy referovala, neboť paní Blanka to s nimi umí, své public relations zvládá bravurně. Novináři o ní zhusta píší v superlativech, přestože často módě nerozumí, nemají o tom, co se v ní děje, ponětí. To jim ale nebrání, aby jméno Matragi do bezvědomí nekošatili slovy prestižní, slavná, světová. Nicméně v poslední době se najdou i publicisté, čtení blogeři, kteří tento český mýtus o paní Blance, boří. Občas tvrdým způsobem, nutno říci. A zároveň dodat, že leckdy dost trefně.
Podporuje lživá sláva kšeft?
V Česku šířená prestiž návrhářky Matragi se stala i tématem komentáře Markéty Lukáškové na portálu G.cz. Jeho titulek zněl: „Světově proslulá Blanka Matragi? Marketingový podvod“, a článek mimo jiné pokazuje na fakt, že pokud si do Googlu zadáte Blanka Matragi, vyjedou vám pouze odkazy na články v českých médiích a asi několikařádkový zápis v tuzemské Wikipedii. „Žádná anglická verze a dokonce ani arabská! Paní Matragi ve světě, ani v tom arabském, zřejmě vůbec neznají,“ konstatuje autorka, která přinejmenším rozporuje i význam, pravdivost cen, které návrhářka ve svém portfoliu uvádí.
Mimochodem, na téma ocenění Matragi mě přišlo několik mailů, které je rovněž zpochybňují. Bylo to v době, kdy se tato dáma angažovala v poslední fázi vítězného tažení Miloše Zemana na Hrad, v médiích si pěstovala status návrhářky, která bude první dámu a její dceru oblékat. Argumenty i přiložené kopie v korespondenci vyznívaly velmi pravdivě, ale komentář k nim byl dosti emoční a nesnášenlivý. Což byl důvod po stopě nejít. Včetně faktu, že ani já paní Matragi neřadím k světové špičce návrhářů, jejichž skandál by za složitou investigativní práci stál.
Dosti emočně může pro někoho vyznít i zmíněný komentář na G.cz, jenž slávu Matragi shodil do levelu „spíše obchodně zručné krejčové, která své výtvory za neskutečné peníze prodává naivním manželkám hokejistů v České republice.“ A za citaci, téma k diskuzi stojí i další prohlášení: „Blanka Matragi jednou za čas přijede ze vzdáleného Libanonu, uspořádá tady opulentní přehlídku, na kterou si vybírá jen ty nejvychrtlejší modelky, a zase odjede. Vždy o něco rozšíří onen blud o tom, jak je tam venku neskutečně světoznámá, protože moc dobře ví, že pro obyčejného Čecha je návštěva Libanonu asi tak stejně pravděpodobná, jako pro obyčejného Američana návštěva Albánie.“
„Čeští novináři budou o Blance v touze po zdánlivém pocitu významu České republiky na poli módního průmyslu dál psát jako o „světově proslulé“, ale každý, kdo umí používat internet, ví, že je to jen nafouklá bublina o ženě, která šije předražené a kýčovité šaty,“ míní autorka. A také oceňuje, že ČSA přerušily spolupráci s paní Matragi na nových uniformách letušek. „Chudák holky, vypadaly by jak hurisky z harému. Je to smutné, ale pokud je dnes nějaká česká žena ve světě proslulá, bude to nejspíše pornoherečka. Taková Tarra White! Ta je skutečně světově proslulá!“ dodává na G.cz. Lukášková.
Matragi rafinovaně svlékla modelky Thomas Kruchina, Ondřej Rybár, hudba: Sqeepo - Module A (feat. Cameron McMillan) (soundcloud.com/sqeepo)
Iluze versus realita
Ponechme stranou způsob jakým se paní Matragi prosazuje, uplatňuje své ambice, získává pozornost. Ponechme stranou, že nedošla pozornosti mezinárodně prestižního Designbloku a jeho týdne módy. Ani se neprezentovala na pražském Fashion Weeku, i když se o to velmi stála. Neměla fashion story ve slavných trendy mapujících módních magazínech. Mluvme o její tvorbě, o tom co nabízí, jak do pohyblivých písků světa módy zapadá.
Nazvat Blanku Matragi, jež absolvovala uměleckou sklářskou průmyslovku, poté na VŠUP oděvní výtvarnictví obchodně zdatnou švadlenkou z Libanonu, kam se po svatbě s Dr. Ing. Makramem Mataragim koncem sedmdesátých let odstěhovala, je dosti přehnané. Ale o konstatování, že její vkus je pochybný, už lze férově diskutovat. Stejně jako o novináři do bezvědomí omílaném tvrzení, že je proslulou módní návrhářkou.
Ne, Paní Matragi k Olympu módy nepatří, proslulou světovou návrhářkou není, jak se snaží tisk, TV, laičtí redaktoři veřejnosti nabušit do hlavy. A velmi sporné je i dávání jejího jména do souvislosti s haute couture, tzv. vysokou módou. Okázalé, z přepychových materiálů vytvořené róby paní Matragi jistě mají vysoký podíl ruční práce, spadají mezi originály, ale to na punc haute couture nestačí. Takto posuzováno, by měl nárok na označení vysoká móda i modýlek na zakázku od provinční krejčové.
Troufám si tvrdit, že velké toalety zn. Matragi přesně spadají do tradičně zdobného a tradičně bohatého světa arabských princezen. Na současnost, která je mnohem civilnější, na světla ramp nynějšího Hollywoodu nemají. Postrádají vazbu, vývoj, reflexi. Představují (pro mnohé krásný a omamný) kýč. A ten kýč atakuje nejen ve večerních róbách, ale i v tzv. civilních kolekcích. VIP střelnice, řekla bych.
P.S.
Pro mnohé omamná a jako omamná i v tisku mnohdy charakterizovaná přehlídka Blanky Matragi, jež v neméně omamných prostorách pražského Obecního domu před pár dny proběhla, hovoří za vše. O pompu nebyla nouze, známé, zdobnostmi všeho druhu vyšperkované kreace z malovaného hedvábí střídaly řady z efektních materiálů s nadbytečnými doteky rajčího peří a nechyběla ani sekvence relativně civilních modelů hodných šatníku skupiny Abba či dam z šantánu.
O kreativitě Blanky Matragi není sporu, o náboji ženskosti, kterou do svých kolekcí vkládá, jakbysmet. Jen je jaksi mimo současné dění - o kultivovanosti, sofistikovanosti nemluvě. Nic jí není málo, ještě přidá, i když by měla ubrat plyn. Ne, je mi líto, ale tato lady z Libanonu, která chodí do paláců šejků, šije pro krasavice v nich ukryté, k Olympu módy ani omylem nepatří. Na styl udávajících akcích zvaných Fashion Week se ve světových metropolích neobjevuje, její róby na červené koberce hvězdy nenosí.
